28 Cdo 3824/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3824/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2018 Spisová značka:28 Cdo 3824/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.3824.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Oceňování majetku Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991Sb. § 14 odst. 1 předpisu č. 182/1988Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3824/2018-990 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Petra Krause ve věci žalobců: a) M. B., nar. XY, bytem XY, b) K. B., nar. XY, bytem XY, c) A. B., bytem XY, zastoupených JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, o nahrazení projevu vůle a uzavření smlouvy o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 15 C 74/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. května 2018, č. j. 28 Co 71/2018-929, 28 Co 72/2018, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. května 2018, č. j. 28 Co 71/2018-929, 28 Co 72/2018, se v části výroku II., týkající se pozemků parc. XY v katastrálním území XY a parc. XY v katastrálním území XY, a ve výrocích III. a IV. ruší, současně se ruší i rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 30. listopadu 2017, č. j. 15 C 74/2017-633, v části výroku I., týkající se pozemku parc. XY v katastrálním území XY, a ve výroku II. a doplňující rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 30. ledna 2018, č. j. 15 C 74/2017-667, v části výroku I., týkající se pozemku parc. XY v katastrálním území XY, a ve výroku II. a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.Odůvodnění: V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud částečně změnil výrok I. rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 11. 2017, č. j. 15 C 74/2017-633, ve znění výroku I. doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 15 C 74/2017-667, tak, že žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY a parc. XY v katastrálním území XY zamítl (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). V části, jíž bylo žalované uloženo, aby na žalobce bezúplatně převedla pozemky parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY a parc. XY a XY v katastrálním území XY pak odvolací soud výrok I. rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 11. 2017, č. j. 15 C 74/2017-633, ve znění výroku I. doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 15 C 74/2017-667, potvrdil (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Výroky III. a IV. odvolací soud konečně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná (resp. její právní předchůdce Pozemkový fond ČR) při uspokojování restitučních nároků žalobců na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§ 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen - „zákon o půdě“), postupovala liknavě. Uzavřel současně, že hodnota náhradních pozemků, jejichž převodu se žalobci domáhají, nepřevyšuje jejich dosud neuspokojený restituční nárok. Konečně dospěl k závěru, že žalobci požadované pozemky (s výjimkou těch, ohledně nichž byla žaloba výrokem I. rozsudku odvolacího soudu zamítnuta) jsou k převodu vhodné. Uložil proto žalované, aby je na žalobce za účelem uspokojení jejich restitučního nároku bezúplatně převedla. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Brojila vůči jeho výrokům II., III. a IV. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud při hodnocení důkazu provedeného znaleckým posudkem doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., vypracovaným (v souvislosti s určováním výše restitučního nároku oprávněných osob na poskytnutí náhradních pozemků ve smyslu zákona o půdě) za účelem ocenění pozemků odňatých žalující straně, odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5138/2014, sp. zn. 28 Cdo 430/2018 a sp. zn. 21 Cdo 2458/2009. Vytýkala přitom odvolacímu soudu, že se důsledně nezabýval odstraněním rozporů mezi uvedeným znaleckým posudkem a jí za odvolacího řízení předloženým znaleckým posudkem vypracovaným Ing. Zdeňkem Tomíčkem. Předestřela dále otázku, zda při oceňování odňatých pozemků jest aplikovat srážky z ceny ve smyslu ustanovení Přílohy 7, tabulky I vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. (dále též jako „vyhláška č. 182/1988 Sb.“), zohledňující jejich stav v době přechodu na stát. Měla za to, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5487/2017, sp. zn. 28 Cdo 3313/2017, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007 a sp. zn. 28 Cdo 2699/2008. Vznášela rovněž otázku „vhodnosti“ některých z žalobci požadovaných pozemků k převodu, coby pozemků náhradních (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) za pozemky nevydané pro zákonné překážky ve smyslu zákona o půdě. Konkrétně namítala, že převodu pozemků parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY, parc. XY v katastrálním území XY a parc. XY v katastrálním území XY brání jejich zařazení do plánovaných pozemkových úprav. Závěry odvolacího soudu z uvedeného důvodu shledávala kolidujícími s rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14 a sp. zn. IV. ÚS 176/03, a Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5368/2015 a sp. zn. 28 Cdo 2364/2017. Převodu pozemku parc. XY v katastrálním území XY pak měla bránit okolnost, že se na něm nachází účelová komunikace a pozemek je zčásti zastavěn stavbou rodinného domu, s nímž též tvoří funkční celek. Z uvedených důvodů měla dovolatelka rozsudek odvolacího soudu za odporující rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1831/2016. Převod pozemků parc. XY v katastrálním území XY a parc. XY v katastrálním území XY shledávala dovolatelka nevhodným pro jejich nepřístupnost z veřejné cesty, z čehož dovozovala, že se jejich vydání oprávněným osobám příčí nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1961/15 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1395/2011. Konečně dovolatelka namítala nevhodnost převodu pozemku parc. XY v katastrálním území XY, poukazujíc, že pozemek je součástí dobývacího prostoru granodioritu, jenž je vyhrazeným nerostem (§ 3 odst. 1 písm. i/ zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství /horní zákon/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „horní zákon“), jehož ložiska jsou ve státním vlastnictví (§ 5 horního zákona), pročež pozemek nelze zemědělsky využívat, přičemž předkupní právo k němu svědčí subjektu, jemuž byl na pozemku stanoven dobývací prostor (CEMEX Sand, k. s.). Jeho vydáním by tak dle názoru dovolatelky bylo na straně oprávněných osob v rozporu s judikaturou konstituováno toliko holé vlastnictví. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl, eventuálně, aby jej společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Žalobci se ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud dále zabýval jeho