28 Cdo 3897/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3897/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2019 Spisová značka:28 Cdo 3897/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.3897.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3897/2018-483USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČ 452 72 956, proti žalovanému J. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Davidem Karabcem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Stráži 1306/5, o zaplacení částky 533.466 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 249/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2018, č. j. 28 Co 65/2018-450, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 4. 8. 2008 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 533.466 Kč s úrokem z prodlení ve specifikované výši od 16. 10. 2007 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, s odůvodněním, že dne 27. 6. 2006 oznámila M. G. (dále jen „M. G.“) jako pojištěná (na základě pojistné smlouvy uzavřené dne 4. 5. 2006 o povinném smluvním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla značky XY) a žalovaný jako poškozený škodní událost (dopravní nehodu), k níž došlo dne 25. 6. 2006 v důsledku střetu vozidel jimi řízených, kterou podle protokolu Policie ČR zavinila M. G. s jejím vozidlem, přičemž M. G. uplatnila vůči žalobkyni nárok na pojistné plnění, kterým bude žalovanému jako poškozenému nahrazena škoda na jeho motorovém vozidle značky XY vzniklá při této dopravní nehodě. Žalobkyně vyplatila dne 13. 10. 2006 žalovanému částku 450.000 Kč a dne 18. 12. 2006 částku 83.466 Kč (jako náhradu za půjčení náhradního vozidla) na jeho účet, avšak následně na základě znaleckého posudku zjistila, že ke střetu vozidel došlo zřejmě úmyslně a dopravní nehoda byla zinscenována. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 25. 6. 2014, č. j. 5 C 249/2008-212, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 533.466 Kč s úrokem z prodlení ve specifikované výši od 16. 10. 2007 do zaplacení a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21.340 Kč a „státu nahradit zálohované znalečné ve výši 17.523 Kč“. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2015, č. j. 28 Co 405/2014-242, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že výrok o náhradě nákladů státu doplnil tak, že platebním místem pro zaplacení částky 17.523 Kč je účet Obvodního soudu pro Prahu 10; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě dovolání podaného žalovaným Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. 8. 2016, č. j. 28 Cdo 2950/2015-262, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, č. j. 28 Co 405/2014-242, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2017, č. j. 28 Co 405/2014-286, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 6. 2014, č. j. 5 C 249/2008-212, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 10 ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 22. 11. 2017, č. j. 5 C 249/2008-419, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 533.466 Kč s úrokem z prodlení ve specifikované výši od 16. 10. 2007 do zaplacení (výrok I.), řízení o zaplacení dalších specifikovaných úroků z prodlení z částky 533.466 Kč od 16. 10. 2007 do zaplacení (z důvodů částečného zpětvzetí žaloby) zastavil (výrok II.) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 22.540 Kč (výrok III.) a České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 10 „náklady na znalečné ve výši 30.023 Kč (výrok IV.). Soud prvního stupně z protokolu o dopravní nehodě zjistil, že dne 25. 6. 2006 došlo ke střetu vozidla XY řízeného M. G. s vozidlem XY řízeného žalovaným, že dne 4. 5. 2006 uzavřela žalobkyně jako pojistitel s M. G. jako pojištěným pojistnou smlouvu o pojištění uvedeného vozidla a že žalobkyně vyplatila dne 13. 10. 2006 žalovanému částku 450.000 Kč a dne 19. 12. 2006 částku 83.466 Kč na jeho účet. Dále bylo ze soudem vyžádaného znaleckého posudku znalce Ing. Karla Doležala prokázáno, že poškození vozidel neodpovídá nehodovému ději popisovanému žalovaným a M. G. v rámci vyšetřování střetu vozidel, že poškození vozidel vzájemně nekorespondují a že „vznikla za jiných okolností, jindy a v jiném časovém úseku“. Z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 3. 2012, č. j. 6 C 315/2008-334, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2012, č. j. 32 Co 261/2012-391, soud dále zjistil, že jimi byla M. G. uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 427.086,- Kč „z důvodu neoprávněného vyplacení pojistného, neboť ke střetu vozidel, jak byl řidiči popsán, nemohlo dojít, když znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem dospěl k závěru, že poškození vozidel vzájemně nekorespondují a některé deformace nemohly být způsobeny nehodovým dějem“. Protokolem o jednání sp. zn. 32 Co 261/2012 ze dne 17. 9. 2012 před Krajským soudem v Praze a posudkem ČVUT ze dne 24. 11. 2011 bylo prokázáno, že poškození vozidel, která vzájemně nekorespondují s průběhem nehody, nemohla být způsobena nedbalým odtahem, ale byla způsobena závažnějšími nárazy, zřejmě cíleně, a že se jednalo o úmyslný střet, neboť rychlost vozidla řízeného M. G. se blížila nule; ke střetu vozidel nemohlo dojít ani z důvodu, že řidička vozidla „zazmatkovala“. Revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu Anexsis s. r. o. ze dne 8. 9. 2017 (o jehož správnosti neměl soud pochybnost) pak bylo prokázáno, že „vozidlo XY v okamžiku střetu muselo stát a s velkou pravděpodobností nemohl být v tomto okamžiku nastartován ani motor a že zjištěná střetová pozice vypovídá o manipulativním jednání osob při provedení střetu vozidel“, přičemž „tento znalecký posudek přisvědčil“ závěru znalce Ing. Doležala ohledně nemožnosti střetu vozidel jako náhodné nehodové události. Při právním posouzení věci soud prvního stupně s odkazem na § 451 odst. 1 a 2 a § 431 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a na § 2 písm. g) a § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 168/1999 Sb.“), dovodil, že „žalovaný není poškozeným, jenž má právo na náhradu újmy“ [§ 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb.], když citovanými znaleckými posudky (jejichž závěry zcela korespondují se závěry, k nimž dospěly soudy v řízení vedeném proti M. G.) bylo prokázáno, že vzájemné poškození vozidel zúčastněných na předmětné dopravní nehodě nejen neodpovídá nehodovému ději, jak byl popsán jejími účastníky, ale navíc závěry revizního znaleckého posudku jednoznačně prokazují manipulativní jednání osob při provedení střetu vozidel. Vzhledem ke skutečnosti, že ke střetu vozidel dvou provozovatelů prokazatelně došlo manipulativním jednáním žalovaného a M. G., odpovídají za způsobení vzniklé škody oba, což vylučuje nárok žalovaného na plnění ze strany pojistitele M. G. Poskytla-li tedy žalobkyně žalovanému plnění a ten je přijal, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve výši přijatého plnění bez právního důvodu. Za tohoto skutkového a právního stavu proto soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla podána po právu. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2018, č. j. 28 Co 65/2018-450, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) a ve výrocích o nákladech řízení (výroky III. a IV.) potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Poukázal na to, že v řízení bylo „prokázáno, a to zejména znaleckými posudky, jmenovitě revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu ANEXSIS s. r. o., o jehož správnosti ani on nemě