28 Cdo 428/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 428/2025-581 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce Aeroklubu ČR-Chrudim, z.s., IČ 005 28 811, se sídlem v Chrudimi, Sečská 25, zastoupeného JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Hradební 548/3, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Ostrava, IČ 278 46 334, se sídlem v Ostravě-Svinově, Luční 170/7, zastoupenému Mgr. Vladimírem Zimou, advokátem se sídlem v Pardubicích, Na Drážce 1549, o 93.465,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 119 C 1/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. července 2024, č. j. 57 Co 26/2023-531, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2024, č. j. 57 Co 26/2023-536, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 119 C 1/2018-316, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci v souhrnu částku 45.182,66 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I), žalobu co do 104.141,9 Kč s konkretizovaným příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) i vůči státu (výrok IV). Okresní soud tak částečně vyhověl žalobci, jenž se jako vlastník pozemku po žalovaném domáhal vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v bezesmluvním užívání jeho pozemku skrze stavbu na něm vlastněnou žalovaným v období od 1. 1. 2015 do 30. 9. 2018. Řečené nebylo mezi účastníky sporné, jakož ani skutečnost, že žalobci náleží částka odpovídající v místě a čase obvyklému nájemnému. Spor vedli toliko o jeho výši. Okresní soud kvalifikoval uplatněný nárok jako právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť žalovaný užívá nemovitost žalobce bez právního důvodu. Při určení jeho výše vyšel ze závěrů znaleckého posudku č. ÚOM 296-15/2020 vypracovaného Ústavem oceňování majetku při Ekonomické fakultě VŠB – Technické univerzity Ostrava, jež považoval za plně použitelné, pročež žalobě v částce 45.182,66 Kč se specifikovaným příslušenstvím vyhověl. V částce představující bezdůvodné obohacení za rok 2015 soud žalobu z důvodu promlčení (§ 621 o. z.) zamítl. 2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 7. 2024, č. j. 57 Co 26/2023-531, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 9. 2024, č. j. 57 Co 26/2023-536, k odvolání žalobce i žalovaného rozhodl tak, že odvolání žalobce do výroku I rozsudku okresního soudu odmítl (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že žalobu co do konkrétně vymezené části příslušenství zamítl (výrok II), ve zbývající části výroku I, tj. co do 45.182,66 Kč s příslušenstvím, napadené rozhodnutí potvrdil (výrok III), změnil je ve výroku II tak, že žalovanému uložil uhradit částku 48.282,97 Kč s příslušenstvím (výrok IV), ve zbývající části výroku II, tj. ohledně 55.858,93 Kč s příslušenstvím, je potvrdil (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky VI a IX) i státu (výroky VII, VIII, X a XI). Odvolací soud, vycházeje v zásadě ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem. Pro neodstraněné pochybnosti (ani skrze výslech jeho zpracovatelů) o závěrech znaleckého posudku, z něhož vyšel okresní soud, nechal zhotovit nový revizní znalecký posudek Vysokou školou ekonomickou v Praze – Institutem oceňování majetku, na jehož podkladě po výslechu jej pořizujícího znalce určil rozhodnou výši obvyklého nájemného. Úvahu žalovaného stanovící obvyklé nájemné 3 % z ceny pozemku jako mylnou odmítl. Žalobou uplatněný nárok kvalifikoval s poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu jako právo na vydání bezdůvodného obohacení získaného protiprávním užitím cizí hodnoty ve smyslu § 2991 a § 2999 odst. 1 o. z. Korigoval úsudek soudu prvního stupně stran promlčení v tom smyslu, že promlčeným není právo na vydání bezdůvodného obohacení za část října, listopad a prosinec 2015. S ohledem na vylíčené rozhodl, jak bylo shora nastíněno. 3. Rozsudek krajského soudu (výslovně v jeho výrocích III, IV, VI, VIII, IX a XI) napadá dovoláním žalovaný, odůvodňuje jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), potřebou posouzení v rozhodovací praxi doposud neřešené otázky korektnosti postupu soudu, jenž disponuje znaleckým posudkem obsahujícím dostatečný počet vzorků, ale i přesto nechá zpracovat nový revizní posudek, ačkoliv mohl ten stávající doplnit či jeho nedostatky odstranit jiným způsobem. Současně má dovolatel napadené rozhodnutí za rozporné s ustálenou judikaturou v otázce určení výše bezdůvodného obohacení. S odkazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 32 Cdo 1120/2017 a sp. zn. 25 Cdo 2217/2017) i soudu Ústavního (sp. zn. I. ÚS 2399/08) odvolacímu soudu vytýká, že při existenci dvou znaleckých posudků v řízení s odlišnými závěry vyšel toliko z jediného, aniž by jejich rozpor vyřešil výslechem znalců či jejich vzájemnou konfrontací, potažmo revizním posudkem. Zdůrazňuje, že výše bezdůvodného obohacení má ve smyslu judikatury odpovídat prospěchu, který obohacený získal, nikoliv potenciálnímu zisku, jehož mohl dosáhnout ochuzený. Úsudek odvolacího soudu označuje za chybný a odporující ustálené rozhodovací praxi, je-li založen na znaleckém posudku, který při určení výše bezdůvodného obohacení za užívání zastavěného pozemku (tj. při stanovení výše obvyklého nájemného) vycházel z ceny za pozemky nezastavěné. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3465/2018 a Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2124/2019. Závěrem namítá porušení § 118a odst. 3 o. s. ř., a zatížení tak řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odmítl-li krajský soud jeho argument o výši obvyklého nájemného vypočtené jako 3 % z ceny pozemku, aniž by jej vyzval k označení důkazů toto tvrzení prokazujících. Z popsaných důvodů žádá odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje jeho zrušení, jakož i zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání žalovaného ovšem přípustné není. 9. K vymezené otázce výše bezdůvodného obohacení lze připomenout závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž je protiprávním užitím cizí hodnoty ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. i stav, při němž vlastník budovy postavené na cizím pozemku tento užívá bez patřičného právního titulu. K bezdůvodnému obohacení vlastníka stavby na úkor majitele pozemku přitom dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na způsob, jakým své vlastnické právo realizuje (srov. namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či jeho usnesení ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017, a ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1688/2023, k aplikovatelnosti závěrů judikatury vztahující se k předchozí právní úpravě i v režimu aktuálně platného a účinného občanského zákoníku viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017). Poněvadž uživatel pozemku v takových případech není schopen získaný profit vrátit, odpovídá výše bezdůvodného obohacení obvyklému nájemnému za užívání obdobných pozemků v místě a čase (viz kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2830/2015, či jeho rozsudek ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 214/2022). 10. Zjišťování výše obvyklého nájemného, jež je v zásadě otázkou skutkovou a nikoliv právní, se obyčejně děje na podkladě znaleckého posudku, neboť jsou zde zpravidla zapotřebí odborné znalosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1704/2023, a v něm citovaná judikatura). Skutkový charakter vykazuje rovněž problematika, zda znalec zpracovávající konkrétní posudek zvolil správnou metodu výpočtu obvyklého nájemného za užívání pozemku v daném místě a čase (srovne