28 Cdo 4438/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4438/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 11. 2011 Spisová značka:28 Cdo 4438/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4438.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přechod majetku státu na obce Vlastnictví Vojenské újezdy Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 předpisu č. 172/1991Sb. § 4 předpisu č. 169/1949Sb. § 8 odst. 2 předpisu č. 169/1949Sb. § 26 odst. 1 předpisu č. 169/1949Sb. § 26 odst. 2 předpisu č. 169/1949Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 12. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4438/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně obce Krásno, se sídlem v Krásně, Radniční 1, zastoupené JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 53, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství České republiky, se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, zastoupené JUDr. Martinem Korbařem, advokátem v Praze 2, Lublaňská 507/8, za vedlejšího účastenství na straně žalované: KMK GRANIT, a. s., se sídlem v Krásně, Mírová 545, zastoupena JUDr. Ottou Žižkou, advokátem v Sokolově, Jiráskova 977, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 12 C 219/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2010, č. j. 10 Co 9/2010-529, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 6.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta JUDr. Alexandra Kociána. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Plzni shora označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 8. 2009, č. j. 12 C 219/2007-425, kterým bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem tam specifikovaných pozemků, nacházejících se v kat. úz. Krásno, obci Krásno nad Teplou (okres Sokolov). Soudem prvního stupně bylo dále pro zpětvzetí žaloby zastaveno řízení ohledně určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. 3212/11 a 3200/14. Odvolacím soudem bylo rovněž rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, které byly (v částce 29.184,- Kč) uloženy společně a nerozdílně k platbě žalované a vedlejšímu účastníku ve prospěch žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta JUDr. Alexandra Kociána. Předmětem řízení byla žaloba o určení vlastnického práva k výše označeným pozemkům, uplatněná podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Žalobkyně usuzovala na splnění veškerých nezbytných podmínek přechodu vlastnického práva na svou osobu, neboť shledala, že předmětné pozemky, charakteru vymezeného zákonem, byly v jejím vlastnictví již k rozhodnému datu 31. 12. 1949 (historický majetek obce), a ke dni 24. 5. 1991 byly majetkem České republiky (§ 2 odst. 1 zákona). Soud prvního stupně ve věci rozhodoval podruhé, a to po zrušení svého (vyhovujícího) rozsudku ze dne 14. 6. 2005, č. j. 12 C 383/95-26, odvolacím soudem – z důvodu potřeby vyřešení otázky zastavěnosti sporných pozemků (tyto byly následně posouzeny jako nezastavěné). Odvolací soud, který v předcházející fázi řízení podané žalobě nevyhověl, se k tomuto zrušujícímu rozhodnutí uchýlil vázán dílčím právním názorem Nejvyššího soudu, vyjádřeným v rozhodnutí ze dne 31. 1. 2007, č. j. 28 Cdo 3569/2006-294, podle něhož byl Vojenský újezd Prameny zřízen až po 31. 12. 1949. Nižší instance i z tohoto důvodu posléze shledaly, že obec byla ke dni 31. 12. 1949 vlastníkem předmětných nemovitostí, a vzhledem k naplnění ostatních zákonných podmínek je tedy její určovací žaloba důvodná. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovodila přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání označila nesprávné právní posouzení věci. Právní otázku zásadního významu spatřovala v tom, že pro věc stěžejní problematika vlastnictví pozemků ke dni 31. 12. 1949 byla Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně (odkaz na rozsudek ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3569/2006, a rozhodnutí ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1565/2006). Zdůraznila, že je nutno jednoznačně stanovit, zda na pozemky zřízené po 2. světové válce jako vojenské tábory má být pohlíženo jako na vojenské újezdy, což by v důsledku vedlo k posouzení, že by tyto nemovitosti nemohly být v majetku obcí v rozhodné době. Tento názor považovala žalovaná za správný a ztotožnila se s výkladem učiněným k této otázce v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1565/2006. Dovolatelka proto žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání písemně vyjádřila. Považovala napadené rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné, nesouhlasila s dovolacími námitkami a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl. Vyjádření k dovolání podal též vedlejší účastník, který se s jeho obsahem plně ztotožnil a připojil se i k dovolacímu návrhu. Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Vzhledem k tomu, že předmětná právní otázka byla na půdě Nejvyššího soudu již vyřešena (jak bude rozvedeno dále) a jediné rozhodnutí, které se odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe (sp. zn. 28 Cdo 1565/2006), bylo zrušeno Ústavním soudem nálezem ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 738/09 (dovolací soud v téže věci posléze rozhodoval dne 29. 6. 2011 pod sp. zn. 28 Cdo 4390/2009), nelze napadenému rozsudku odvolací instance zásadní právní význam přiznat. Ve světle těchto skutečností již senát dovolacího soudu neshledává závěr o nutnosti předložit tuto věc k rozhodnutí velkému senátu Nejvyššího soudu podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Základní otázkou, kterou řešily nižší instance, bylo, zda žalující obec vlastnila sporné pozemky ke dni 31. 12. 1949. Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožňuje se závěry uvedenými v rozhodnutí ze dne 31. 1. 2007, č. j. 28 Cdo 3569/2006-294, které vyslovilo závazný právní názor pro řízení v projednávané věci. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, mohla vláda z území dosavadních obcí, popřípadě jejich částí, pokud bylo takových území třeba pro úkoly obrany státu, zřizovat vojenské újezdy. Ve smyslu § 2 odst. 1 až 3 tohoto předpisu ty obce, jejichž území bylo zcela pojato do území újezdu, a komunální podniky těchto obcí zanikaly. Práva těchto zaniklých právních subjektů k nemovitostem přecházela do oboru vojenské správy. Podle § 4 zákona č. 169/1949 Sb. zřízení újezdu a jeho úřední název, dále zánik obcí nastalý zřízením (rozšířením) újezdu, popřípadě opětné zřízení obcí z jeho území, a den počátku účinnosti těchto opatření vyhlásilo ministerstvo vnitra v Úředním listě. Podle ustanovení § 8 odst. 1 až 3 zákona č. 169/1949 Sb. dále platilo (v případě, že území obce nebylo zcela pojato do území vojenského újezdu), že dnem, který stanovil vyhláškou v Úředním listě krajský národní výbor poté, když byly podrobně vytyčeny hranice újezdu, přecházely do oboru vojenské správy nemovitosti a práva k vodám na území újezdu, náležející státu, čítajíc v to majetek, jehož stát nabyl konfiskací, znárodněním nebo podle předpisů o uspořádání soukromého vlastnictví k půdě. Stejným dnem se zestátňovaly pro obor vojenské správy nemovitosti a práva k vodám na území újezdu, pokud náležely jiným osobám než státu. Uvedeným dnem taktéž zanikala všechna práva třetích osob k nemov