28 Cdo 4554/2016 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4554/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2017 Spisová značka:28 Cdo 4554/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.4554.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Zmírnění křivd (restituce) Státní občanství Stát Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 3 odst. 1,2,3 předpisu č. 212/2009Sb. § 1 odst. 1 předpisu č. 212/2009Sb. § 243d písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4554/2016ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce RNDr. A. V., zastoupeného JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 8a, za účasti České republiky - Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o vypořádání za nemovitý majetek podle zákona č. 212/2009 Sb., ve znění zákona č. 121/2012 Sb., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 270/2014, o dovolání České republiky - Ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2016, č. j. 24 Co 177/2015-48, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Česká republika - Ministerstvo vnitra je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Kristiny Škampové, advokátky se sídlem v Brně, Pellicova 8a. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou podle části páté občanského soudního řádu domáhal, aby České republice - Ministerstvu vnitra byla uložena povinnost zaplatit mu částku 944.901,-Kč jako finanční vypořádání podle zákona č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik (dále jen „SSSR“), ve znění zákona č. 121/2012 Sb. (dále též jen „zákon č. 212/2009 Sb.“), za nemovitý majetek zanechaný jeho matkou na Podkarpatské Rusi ve městě U., čímž bude nahrazeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru správy majetku ze dne 29. 11. 2013, č. j. MV-134798-9/OSM-2013, ve znění rozhodnutí ministra vnitra ze dne 5. 3. 2014, č. j. MV-309-4/VS-2014. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 18. 3. 2015, č. j. 52 C 270/2014-21, rozhodl, že „žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku 944.901,- Kč (výrok I.), čímž nahradil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru správy majetku ze dne 29. 11. 2013, č. j. MV-134798-9/OSM-2013, ve znění rozhodnutí ministra vnitra ze dne 5. 3. 2014, č. j. MV-309-4/VS-2014 (výrok III.); dále „žalované“ uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5.614,13 Kč k rukám „právního zástupce žalobce“ (výrok II.). K odvolání účastnice řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. l. 2016, č. j. 24 Co 177/2015-48, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. jej změnil tak, že Česká republika - Ministerstvo vnitra je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.590,- Kč k rukám advokátky JUDr. Kristiny Škampové (výrok II.), a dále České republice - Ministerstvu vnitra uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.596,- Kč k rukám advokátky JUDr. Kristiny Škampové (výrok III.). Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že matka žalobce E. V. se narodila na území „dnešního Slovenska“, že od svých osmnácti let žila na Podkarpatské Rusi, kde se provdala za otce žalobce J. V., že manželé žili v U., že matka žalobce v tomto městě vlastnila obytný dům a pozemek zapsaný v knihovní vložce č. 316 v hodnotě 96.000,- Kčs, že v důsledku okupace území Podkarpatské Rusi maďarskou armádou byli manželé V. nuceni v listopadu 1938 (dne 8. 11. 1938) odejít v souvislosti s tzv. Vídeňskou arbitráží a postoupením tohoto území Maďarskému království, že se přestěhovali k příbuzným do N., kde následně žili, že otec žalobce zemřel dne 17. 3. 1978 a jeho matka dne 7. 12. 1987, že žalobce byl osvojen manželi V. s účinky vzniku poměru jako mezi rodiči a jejich dítětem (viz usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 8. 1948 a prohlášení ze dne 25. 5. 1948) a že žalobce byl ke dni účinnosti zákona č. 212/2009 Sb. občanem České republiky. Z přihlášky k soupisu majetku zanechaného na území Zakarpatské Ukrajiny ze dne 26. 2. 1947 podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb., o soupisu československého majetku na Zakarpatské Ukrajině, bylo dále zjištěno, že matka žalobce přihlásila jako nemovitý majetek zanechaný na Zakarpatské Ukrajině obytný dům v U. zapsaný v knihovní vložce č. 316 (v obecné ceně budovy ve výši 90.000,- Kčs) a pozemek, na němž byl dům postaven (v obecné ceně pozemku ve výši 6.000,- Kčs), že ke dni 29. 6. 1945 byla občankou Československé republiky a ke dni svého úmrtí dne 7. 12. 1987 občankou Československé socialistické republiky, byť v té době byla evidována jako občanka Slovenské socialistické republiky, neboť se narodila na slovenském území, avšak cítila se být Češkou a ke slovenské národnosti se nehlásila, a že dne 20. 7. 1960 byla matce žalobce vyplacena náhrada za majetek zanechaný na Zakarpatské Ukrajině v částce 15.059,60 Kčs. Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru správy majetku ze dne 29. 11. 2013, č. j. MV-134798-9/OSM-2013, ve znění rozhodnutí ministra vnitra ze dne 5. 3. 2014, č. j. MV-309-4/VS-2014, nebylo žádosti žalobce o přiznání náhrady vyhověno s odůvodněním, že nebyla splněna podmínka stanovená v ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 212/2009 Sb., neboť v řízení nebylo prokázáno, že matka žalobce měla ke dni svého úmrtí státní občanství České socialistické republiky. Odvolací soud při svém rozhodnutí především poukázal na judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. I. ÚS 2050/11, zdůraznil, že průvodním znakem všech norem upravujících odškodnění osob, jež svůj majetek zanechaly na Podkarpatské Rusi, je snaha o napravení, resp. zmírnění majetkových křivd, a dále na jeho předchozí nálezy (sp. zn. III. ÚS 351/04, sp. zn. III. ÚS 303/04 a sp. zn. III. ÚS 606/04), v nichž vyslovil, že přepjatý formalismus je v rozporu s principy spravedlnosti, jakož i to, že v těch případech, kdy je více možností výkladu zákona, je třeba upřednostnit takovou interpretaci, která je ústavně konformnější. Podotkl, že ustanovení § 3 v odstavci 1 a v odstavci 3 zákona č. 212/2009 Sb. je nedůsledné z hlediska citace státních útvarů, neboť v jeho odstavci 1 v písmenech a) a b) se uvádí vždy jeden státní útvar (Československá republika, resp. Česká republika) a v odstavci 3 je uvedeno více státních útvarů. Dále odvolací soud dovodil, že matka žalobce, která se narodila na Slovensku, se na základě zákona č. 39/1969 Sb. stala automaticky občankou Slovenské socialistické republiky, a že ke dni svého úmrtí v roce 1987 byla občankou Československé socialistické republiky, jakož i občankou všech předchozích státních útvarů, tak jak na ně „pamatuje“ ustanovení § 3 zákona č. 212/2009 Sb. Poukázal rovněž na to, že z článku 5 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, vyplývalo, že Československé státní občanství bylo jednotné, že českoslovenští státní občané měli na celém území Československé socialistické republiky rovná práva a povinnosti a že každý občan Československé socialistické republiky byl zároveň občanem České nebo Slovenské socialistické republiky. Z uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byla-li matka žalobce ke dni svého úmrtí občankou Československé socialistické republiky, splňovala podmínky uvedené v ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) a b) a v ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 212/2009 Sb. a že tak jsou dány předpoklady pro to, aby žalobci bylo přiznáno finanční vypořádání podle tohoto zákona za majetek, který jeho matka zanechala na Podkarpatské Rusi. Taktéž přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že účastnice zastává příliš formalistický výklad zákona č. 212/2009 Sb. a že se zřetelem k okolnostem dané věci je namístě zvolit ústavně konformnější výklad posuzovaného ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 3 tohoto zákona. Ve shodě se soudem prvního stupně taktéž dovodil, že činila-li cena tohoto zanechaného majetku podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. částku 96.000,- Kč, a určuje-li se vypořádání podle § 7 odst. 2 zákona č. 212/2009 Sb. podle ceny nemovitosti uvedené v přihlášce, vynásobené indexem 10, činí celkové odškodnění po odečtení částky 15.069,60 Kč, která již matce žalobce byla vyplacena, částku 944.901,- Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podala účastnice řízen