28 Cdo 48/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 48/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2006 Spisová značka:28 Cdo 48/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.48.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 128/1946Sb. § 1 odst. 1 předpisu č. 5/1945Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 48/2006 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy              JUDr. Josefa Rakovského a soudců  JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., v právní věci  žalobce  M. J., zastoupeného  advokátkou, též jako právního nástupce původního žalobce K. J., proti žalovaným                  1/ Zemědělskému družstvu v M., zastoupenému   advokátem,                         2/ O. Z., zastoupenému advokátkou, a 3/ I. Z., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka Pozemkového úřadu v J., o určení oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 72/95, o dovolání žalovaných ad 2/ a ad 3/ proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.10. 1999, čj. 19 Co 334/99-417, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. října 1999, čj. 19 Co 334/99-417, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 29.3.1999, čj. 3 C 72/95-373, rozhodl, že žalobci K. J. a  M. J. jsou oprávněni  k uplatnění nároku u pozemkového úřadu k nemovitostem bývalého statku O. v katastrálním území S. Ú. Rozhodl tak opačně než ve svém prvním rozsudku ze dne  11.8.1997, čj. 3 C 72/95-195, jímž žalobu zamítl; v rozsudku ze dne 29.3.1999 se řídil právním názorem odvolacího soudu, který jeho prvý rozsudek zrušil. Krajský soud v Hradci Králové nato shora uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že soud prvního stupně provedl správná skutková zjištění, a dovodil z nich správné právní závěry. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně rodiče žalobců K. a A. J. koupili předmětný statek od J. M. smlouvou ze dne 29.3.1940 za 500.000,- Kč, každý jednou polovinou, s omezením vlastnického práva možným výkupem komisařského vedoucího pozemkového úřadu – sekce Ministerstva zemědělství. Dekretem z 26.11.1942 byl ustanoven vnucený správce statku, který pak statek smlouvou z 31.8.1943 prodal A. Š., právnímu předchůdci druhého a třetího žalovaného, za 700.000,- Kč. Stalo se tak bez  souhlasu vlastníků a v zásadě i bez svobodné vůle kupujícího. Ten předtím uzavřel s manžely J. 12.5.1943 jinou smlouvu, kterou měl statek O. směnit za čtvrtinu svého jiného statku, tato smlouva však nebyla úřady schválena. V roce 1945 požadovali manželé J. vrácení statku, s čímž A. Š. nesouhlasil, a probíhala složitá jednání, v nichž byla vydávána protichůdná rozhodnutí a vyjádření. V jejich průběhu vyslovil A. Š. souhlas s vrácením statku J., za předpokladu, že mu bude vráceno jeho plnění na kupní smlouvu, jeho inventář na statku a nahrazeny investice. Další průběh jednání vyústil dle A. Š. v dohodu, že J. netrvají na restituci nemovitého majetku a namísto toho přijmou peněžité plnění z prostředků, které za tím účelem byly uloženy v peněžním ústavu. Žalobci takovou dohodu popírali. Soud prvního stupně konstatoval, že dohoda předložena nebyla, že však na její existenci lze usuzovat z jiných listin. Restituční řízení, zahájené po válce manžely J., nebylo ukončeno věcným rozhodnutím, protože se již připravovaly předpisy o výkupu větších zemědělských majetků. Právní závěr soudu prvního stupně  vyzněl tak,  že kupní smlouva, uzavřená vnuceným správcem proti vůli vlastníků, a pod nátlakem činěným na  kupujícího, je neplatná, takže vlastnictví manželů J. zůstalo zachováno. Pokud pak byl později proveden výkup předmětného zemědělského majetku A. Š., nejde o důkaz  jeho vlastnictví; stalo se tak totiž ve vztahu k nevlastníkovi, tedy neúčinně. V odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové odkázal na správné právní závěry soudu prvního stupně a na své závěry v předchozím zrušovacím usnesení, kdy  uzavřel, že převod nemovitostí na základě smlouvy uzavřené po 29.9.1938, byl s ohledem na § 1 odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb.  a § 1 zákona č. 128 /1946 Sb.  neplatný, protože byl uzavřen pod tlakem okupace vnuceným správcem, aniž měli vlastníci statku možnost do úkonů učiněných tímto správcem jakkoli zasáhnout. Vzhledem k ustanovení § 1 zákona č. 128/1946 Sb. uvedl, že nicméně mohla být úkonům vnuceného správce poskytnuta ochrana, pokud byly splněny podmínky zde stanovené. Muselo by totiž být prokázáno, že majetek přešel na osobu státně spolehlivou a k majetkovému převodu došlo za přiměřenou úplatu z podnětu původního vlastníka nebo v převážném jeho zájmu. S odkazem na závěry soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaným se ani v odvolacím řízení nepodařilo prokázat, „že by právní předchůdci žalobců nebyli uspokojeni v restitučním řízení po roce 1945 proto, že by se vzdali restitučních nároků, neboť mezi nimi a A. Š. došlo k mimosoudnímu vyrovnání vzájemných nároků“. Proti rozsudku odvolacího soudu došlo soudu v zákonem stanovené lhůtě dovolání druhého žalovaného. Jeho přípustnost dovozuje z § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve znění před 1.1.2001) a odůvodňuje je s odkazem na §  241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř., tedy tím, že rozsudek odvolacího soudu vychází z nesprávného skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdí, že ze spisu Okresního soudu v Nové Pace zn. Nc II 30/49 byly vyňaty některé stránky, které svědčily o tom, že K. J. se za války hlásil k Němcům, že proto získal výhody v navýšení ceny prodávaného statku z původních 700.000,- Kč na 849.000,- Kč a zápis o mimosoudní dohodě z 25.10.1946 za účasti zástupců příslušných orgánů, v němž se K. J. vzdal veškerých svých nároků vůči A. Š., který mu zato vyplatil 511.800,- Kč, a další. Soudu vytýká, že nepřihlédl k tomu, že manželé J. nechtěli v případě vrácení statku vrátit přijatou kupní cenu a nepřihlédl tak k § 7 zákona č. 128/1946 Sb. A. Š. zaplatil za manžele J. hypotéku, dluhy, a vyplatil mu v říjnu 1946 i zmíněnou částku 511.800,- Kč, za což se Jiroutovi vzdali  svých nároků na restituci. Přitom K. J. sám koupil předmětný  statek za 500.000,- Kč, ale zaplatil pouze 100.000,- Kč. Dále soud nepřihlédl k tomu, že vlastnické právo J. bylo omezeno právem odnětí vlastnictví výkupem za nabývací cenu plus investice. K. J. v důsledku svého podnikání byl před konkursem, ale jako Němec byl zvýhodněn, takže mu nebyl statek odebrán za nabývací cenu, tedy za zaplacených 100.000,- Kč, ale  prodán za cenu vyšší. Také nelze opomenout, že K. J. žádal německý pozemkový fond o schválení převodu předmětného statku na A. Š. a převodu čtvrtiny statku B. patřícího A. Š. na sebe. Na jeho žádost byla také zvýšena kupní cena 700.000,- Kč na 849.000,- Kč, kterou A. Š. zaplatil. Všechny jiné eventuality včetně konkurzu nebo zpětného výkupu za nabývací cenu, by tedy byly pro K. J.  méně výhodné. Okolnost, že A. Š. byl osobou státně spolehlivou, je prokázána potvrzením MNV v O. z  11.6.1945. K. J. nebyl komunistickým režimem persekuován, neustále mu prokazoval svou spolehlivost, naopak A. Š. se stal třídním nepřítelem a proto mu byl  majetek posléze odebrán. Dovolatel dále uplatňuje, že  rozhodnutí soudu o tom, že nebylo prokázáno, že by  prodej statku byl  v převážném zájmu K. J., nebo byl uskutečněn z jeho podnětu, odporuje provedenému dokazování. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřil žalobce  M. J., který upozornil, že žalovaný opomenul listinné důkazy, které svědčily ve prospěch K. J. Nehodlá se zabývat tvrzeními o jeho údajném zvýhodňování svých rodičů se strany německé moci nebo komunistických úřadů. Soud dle jeho názoru správně hodnotil převod jeho majetku jako neplatný, spadající svou dispozicí pod ustanovení § 1 odst. 1 dekretu č. 5/1945 Sb. Z provedených důkazů dle jeho názoru vyplývá, že K. J. neobdržel za nemovitosti statku O. žádnou kupní cenu. A. Š. proto nemohl být vlastníkem nemovitostí v době, kdy přešly na stát. Manželé J. měli k dispozici výměr Zemského národního výboru jímž byla smlouva o převodu jejich statku byla prohlášena neplatnou, rovněž však bylo něk