28 Cdo 489/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 489/2025-885 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) I. S., b) M. K., c) E. K., a d) O. Š., všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, za účasti V. J., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 13 C 1/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. října 2024, č. j. 8 Co 1041/2024-819, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. října 2024, č. j. 8 Co 1041/2024-836, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení ve výši 32.955,56 Kč k rukám jejich zástupce, JUDr. Jiřího Hartmanna, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 4. 2024, č. j. 13 C 1/2022-724, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku I. konkretizovaných pozemků v katastrálním území XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, které jsou ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon o půdě“ (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku II. specifikovaných pozemků v katastrálním území XY, (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV. a V.). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců proti výroku III. a žalované proti výrokům I., III., IV. a V. rozsudkem ze dne 8. 10. 2024, č. j. 8 Co 1041/2024-819, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 8 Co 1041/2024-836, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byla převzata část žalobního petitu vyjadřující podpis smlouvy o nahrazení projevu vůle, změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, v části výroku I. týkající se hodnoty pozemků, ohledně nichž bylo žalobě vyhověno, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že hodnota pozemků činí 1.808.861,58 Kč namísto 1.910.820,72 Kč, a v části výroku I. ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Dále žalované uložil povinnost nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů, a to žalobkyni a) ve výši 271.160,69 Kč a každému z žalobců b), c) a d) ve výši 209.828,21 Kč (výrok II.). Rozhodl rovněž, že ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobci jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhají se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobcům liknavým a svévolným, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobců mimo zákonem předpokládaný postup. Jelikož hodnota pozemků vybraných žalobci jako pozemků náhradních, jež jsou ve vlastnictví státu, nepřevyšovala v době rozhodnutí hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců, uložily žalované povinnost uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu těch žalobou vymezených pozemků, u nichž neshledaly překážku jejich převoditelnosti na oprávněnou osobu, respektive u nichž nedošlo ke zpětvzetí žaloby. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY) podala žalovaná dovolání. Domnívá se, že odvolací soud se v rozporu s judikaturou dovolacího soudu nezabýval ve všech souvislostech otázkou, zda jsou shora specifikované pozemky vhodné k převodu oprávněným osobám jako pozemky náhradní. Namítá, že pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, oba v katastrálním území XY, jsou funkčně propojeny s okolními nemovitostmi. Dále má za to, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, akcentuje, že jejich využití k zemědělské činnosti nepředpokládá územní plán. Vyzdvihuje rovněž veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud odložil právní moc dovoláním napadeného rozsudku. 5. Žalobci se k dovolání žalované vyjádřili nesouhlasně, přičemž poukázali na řadu rozhodnutí dovolacího soudu, s nimiž je dle jejich názoru napadený rozsudek zcela v souladu. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), za niž jedná pověřený zaměstnanec, jenž má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání žalované není pro žádnou z jí vymezených právních otázek přípustné. 9. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015 – uvedená rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). 10. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a v ustanovení § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Tedy ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (ža