28 Cdo 522/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 522/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2025 Spisová značka:28 Cdo 522/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.522.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11a odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 522/2025-748 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyň a) R. H., b) R. J., obou zastoupených JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pernerova 676/51, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 377/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. září 2024, č. j. 11 Co 71/2024-712, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. září 2024, č. j. 11 Co 71/2024-712, se ve výrocích III., IV. a V. ruší; současně se v části výroku I. týkající se pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a ve výroku II. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalovanou a žalobkyněmi ruší rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. ledna 2024, č. j. 11 C 377/2020-654, a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 11 C 377/2020-654, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku I. konkretizovaných pozemků v katastrálním území XY, XY a XY, které jsou ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon o půdě“ (výrok I.), žalované uložil povinnost nahradit žalobkyním k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 133.243,20 Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že žalobkyně a tehdejší vedlejší účastník na straně žalované, Sedlecký kaolin a. s., nemají mezi sebou právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 20. 9. 2024, č. j. 11 Co 71/2024-712, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.), v části výroku I. týkající se pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, vymezených geometrickým plánem číslo 645-9/2023 ze dne 27. 1. 2023 vyhotoveným Ing. Karlem Turčinem, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok II.), a ve zbývající části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále „předmětný pozemek“), který je ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení § 11a zákona o půdě (výrok III.). Rozhodl rovněž o povinnosti žalované nahradit žalobkyním k rukám jejich zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 335.081,31 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 85.328,55 Kč (výroky IV. a V.). 3. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že původní žalobce J. H., domáhající se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě), byl osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. V průběhu řízení však J. H. zemřel, pročež soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 3. 2023, č. j. 11 C 377/2020-397, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalující se žalobkyněmi coby právními nástupkyněmi původního žalobce. Protože odvolací soud shledal dosavadní postup žalované ve vztahu k právnímu předchůdci žalobkyň liknavým a svévolným, vyhověl požadavku uspokojit restituční nárok, uplatněný právním předchůdcem žalobkyň, mimo zákonem předpokládaný postup. Jelikož hodnota žalobou vymezených náhradních pozemků, jež jsou ve vlastnictví státu, nepřevyšovala v době rozhodnutí hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku původního žalobce, uložil žalované povinnost uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu předmětného pozemku, u něhož – na rozdíl od dalších žalobou požadovaných pozemků – neshledal překážku jeho převoditelnosti na oprávněnou osobu, respektive u něhož nedošlo ke zpětvzetí žaloby. II. Dovolání, vyjádření k dovolání 4. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti výrokům III., IV. a V.) podala žalovaná dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Domnívá se, že předmětný pozemek není vhodný k převodu na žalobkyně jako pozemek náhradní, jelikož je platným a účinným územním plánem města XY zařazen do územní rezervy pro plochu bydlení v rodinných domech. Dle názoru žalované je tak předmětný pozemek určen k zastavění, nikoli k zemědělskému obhospodařování, pročež je ve veřejném zájmu, aby tento pozemek zůstal ve veřejném vlastnictví. Nesouhlasí rovněž s oceněním předmětného pozemku odvíjejícím se od jeho dosavadního využití, neboť s ohledem na jeho vymezení v územním plánu má být oceněn jako pozemek stavební. Dále pak namítá, že při rozhodování o nákladech řízení oba soudy nižších stupňů nezohlednily poměr úspěchu stran sporu ve věci. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích III., IV. a V. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně se k dovolání žalované vyjádřily nesouhlasně a navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl. III. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalované je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou předkládané otázky převoditelnosti předmětného pozemku, jenž žalobkyně nárokují k převodu jako náhradní pozemek za pozemky nevydané pro zákonnou překážku podle zákona o půdě, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. IV. Důvodnost dovolání 9. V rozsahu, v němž bylo dovolání žalované shledáno přípustným, nelze mu rovněž upřít opodstatněnost. 10. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází. 11. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 12. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovi