28 Cdo 5220/2015 — Nejvyšší soud

28 Cdo 5220/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 4. 2016 Spisová značka:28 Cdo 5220/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.5220.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Občanské sdružení Dotčené předpisy:§ 15 předpisu č. 83/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 5220/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce Odborového svazu pracovníků obchodu, IČ 60166762, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, zastoupeného JUDr. Jozefem Kovalčíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, proti žalované Majetkové, správní a delimitační unii odborových svazů, IČ 00469483, se sídlem v Praze 3, náměstí Winstona Churchilla 1800/2, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, o 433.456 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 107/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2015, č. j. 15 Co 92/2015-228, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.535,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jozefa Kovalčíka. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 22. 10. 2014, č. j. 11 C 107/2009-191, řízení ohledně jistiny 24.000 Kč s příslušenstvím i části požadovaného příslušenství z částky 433.456 Kč zastavil (výroky I. a II.), uložil žalované zaplatit žalobci 433.456 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok III.), ve zbytku požadovaného příslušenství z částky 433.456 žalobu zamítl (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.). Žalobce, jakožto jeden ze členů žalované, jsa stejně jako ona občanským sdružením ve smyslu § 9a zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, se domáhal uvedené sumy z titulu nároku na doplacení podílu z majetku žalované za rok 2006, neboť mu nebyla poskytnuta částka odpovídající správné výši jeho ideálního podílu 10,74 %, ale toliko podílu 10,018 %. O přerozdělení obnosu 60 miliónů Kč bylo rozhodnuto dne 15. 12. 2006 valnou hromadou žalované, na což navázala faktická výplata těchto prostředků, jež v případě žalobce odpovídala výši ideálního podílu určeného usnesením č. 3 valné hromady žalované ze dne 17. 12. 2004. Toto usnesení však žalobce napadl samostatnou žalobou dle § 15 zákona č. 83/1990 Sb. a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 12. 2012, č. j. 19 C 8/2005-664, bylo určeno, že napadené usnesení není v souladu se zákonem a statutem žalované. Podle žalobce měly být ideální podíly pro delimitaci v roce 2006 nastaveny v souladu s původní zásadou precizovanou na „10. sjezdu o ukončení existence ROH,“ jež předpokládala, že majetek ROH bude dělen mezi nástupnické odborové svazy dle počtu členů jednotlivých odborových svazů ke dni 31. 12. 1989. Obvodní soud konstatoval, že bylo-li zmíněné usnesení valné hromady žalované ze dne 17. 12. 2004 pravomocným rozsudkem shledáno rozporným se zákonem a stanovami a právě dle něj bylo provedeno majetkové vypořádání mezi členy žalované, není rozsah podílů členských svazů v dotčeném období definitivně vyřešen, a lze se jím zabývat v rámci projednání podané žaloby. Bez významu je, že v období mezi usnesením o výši ideálních podílů ze dne 25. 9. 1998, jež bylo soudem shledáno nezákonným, a zmíněným usnesením ze dne 17. 12. 2004, které stihl tentýž osud, bylo učiněno vícero soudnímu přezkumu nepodrobených rozhodnutí žalované, jež byla zatížena shodným nedostatkem. Nárok na díl z delimitovaných prostředků za rok 2006 je za této situace třeba určit dle zásady obsažené v usnesení mimořádného všeodborového sjezdu o ukončení existence ROH a právním nástupnictví žalované, jež je vtělena do platného statutu žalované a dle níž přerozdělování delimitovaných prostředků probíhá podle poměru ideálních podílů jednotlivých členů k celku. Rozsah majetkové účasti žalobce pak soud určil dle poměru počtu osob tvořících personální substrát žalobce k celkovému počtu ostatních členů žalované, což odpovídá 10,74 %, pročež je třeba přiznat žalobci právo na doplacení sumy tomu odpovídající. Soud zohlednil, že s ohledem na rozpad federace byly zřízeny organizační jednotky žalované, které posléze zanikly, přičemž jednou z nich byla Českomoravská majetková, správní a delimitační unie odborových svazů v ČR. Za určující lze přitom mít právě vymezení členských podílů dědických odborových svazů na majetku odborů v České republice dokumenty Českomoravské majetkové, správní a delimitační unie odborových svazů – určení podílů dědických odborových svazů ke dni 6. 11. 1990, zde uváděný počet jejich členů a příslušná příloha statutu této organizace. Sama žalovaná dle stanoveného rozsahu podílů (vycházejícího z počtu příslušníků svazů pro Českou republiku) určovala výši ideálních podílů v následujících letech, z čehož je zřejmé, že o závaznosti příslušného dokumentu nepochybovala. Žalobci by současně bylo nutno přiznat právo na tutéž částku, i pokud by byl jeho nárok posuzován jako náhrada škody. Obvodní soud tedy po zohlednění parciálního zpětvzetí žaloby žalobnímu žádání co do jistiny i části požadovaného příslušenství vyhověl. K odvolání žalované přezkoumal v napadeném rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 19. 5. 2015, č. j. 15 Co 92/2015-228, ve vyhovujícím a nákladovém výroku potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud přitakal skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně a pro stručnost odkázal na odůvodnění jeho rozsudku. Za rozhodnutí určující rozsah majetkové účasti žalobce pro rok 2006 je třeba pokládat usnesení č. 3 valné hromady žalované ze dne 17. 12. 2004, jímž byl schválen ideální podíl odborového svazu Echo na majetku žalované v rozsahu součtu podílů zaniklých odborových svazů energetiků a chemie. Odvolací soud v tomto poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2993/2013, akcentující, že stanovení rozsahu majetkové účasti jednoho svazu ovlivňuje část rozdělovanou mezi svazy zbylé. Pokud bylo pravomocným rozsudkem soudu shledáno nezákonným rozhodnutí žalované o ideálním podílu jednoho člena, byla tím dotčena i práva žalobce. Nebylo-li tak stanovení ideálních podílů členů žalované pro rok 2006 definitivně vyjasněno, je na soudu, aby předmětnou otázku zodpověděl v rámci posouzení projednávané žaloby. S úvahami soudu prvního stupně se pak v tomto směru lze plně ztotožnit. Obstojí i závěr, dle nějž žádaná suma mohla být žalobci přiznána též z titulu náhrady škody. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež má za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. a důvodné dle § 241a odst. 1 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované zejména usneseními sp. zn. 33 Odo 1360/2004, sp. zn. 28 Cdo 1061/2009, sp. zn. 28 Cdo 2827/2013 a sp. zn. 28 Cdo 1302/2014. Odkazovaná rozhodnutí spočívají na závěru, že nesouhlas žalobce s výší jeho ideálního podílu měl být projeven podáním žaloby dle § 15 zákona č. 83/1990 Sb. proti každému rozhodnutí žalované, jímž po 25. 9. 1998 (tj. po dni vydání předchozího usnesení, jež bylo soudem shledáno nezákonným) došlo ke změně ideálních podílů. Žalobce však mnohé z průběžně přijímaných rozhodnutí o výši ideálních podílů žalobou nenapadl. V předestřené situaci tedy soudy v podstatě prolamují dosud nedotknutelnou zásadu nepřípustnosti zásahu do autonomie spolků a přezkoumávají správnost rozhodnutí, kterážto nebyla zpochybněna samostatnou žalobou. Důvodem pro odchýlení se od přístupu akceptovaného shora uvedenými rozhodnutími nemůže být pravomocným rozsudkem konstatovaný nesoulad usnesení valné hromady žalované ze dne 17. 12. 2004 o schválení ideálního podílu odborového svazu Echo na majetku žalované ve výši součtu podílů zaniklých svazů energetiků a chemie se zákonem a statutem žalované. Tímto usnesením totiž nebyla určena výše podílů pro delimitaci za 2006. Rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4333/2009, byl přitom v podstatě potvrzen rozsudek obvodního soudu, v němž bylo ve vztahu k rozhodnutí valné hromady ze dne 17. 12. 2004 konstatováno, že v souvislosti se sloučením dvou členů žalované v jednoho nového nebyla pozměněna výše podílů ostatních členů nastavená rozhodnutím valné hromady ze dne 19. 12. 2003. Právě toto žalobou nenapadené usnesení valné hromady je pak závazné pro určení výše ideálního podílu žalobce v rozhodném