28 Cdo 557/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 557/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2003 Spisová značka:28 Cdo 557/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.557.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 241 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 557/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání O. P., a V. P., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 14.9.2000, sp.zn. 27 Co 166/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 7 C 88/92 (žalobců 1. O. P. a 2. V. P., zastoupených advokátem, proti žalovaným A. J. H., a B. B. H., zastoupeným advokátkou, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto: I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Praze ze 14.9.2000, sp.zn. 27 Co 166/2000, i rozsudek Okresního soudu Praha-východ z 3.11.1999, čj. 7 C 88/92-228. II. Věc se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 30.3.1992, bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Okresního soudu Praha-východ z 28.9.1995, čj. 7 C 88/92-52; žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení 2.070,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit do pokladny Okresního soudu Praha-východ 50,- Kč. K odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Praze usnesením z 18.4.1996, sp.zn. 22 Co 142/96, zrušil odvoláním napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ukládal soudu prvního stupně, aby v dalším průběhu řízení zjišťoval, zda v době převodu nemovitostí, jež jsou mezi žalobci a žalovanými sporné (jedna ideální polovina domu čp. 216 a pozemků parc. č. 234 a parc. č. 876/10 v P.), byl žalovaný J. H. poslancem bývalého národního výboru, členem některé komise tohoto národního výboru, případně pracovníkem národního výboru, jak to uváděli žalobci; dále měl odvolací soud za to, že bude třeba zjistit ocenění nemovitostí v době převodu na žalované a v tomto smyslu bude třeba provést např. i důkaz revizním znaleckým posudkem a stejně tak bude zapotřebí zjistit, zda byla nemovitost udržována v řádném stavu, případně zda byla poškozena zda byly ze strany žalovaných vynaloženy nějaké náklady na opravu, údržbu a modernizaci nemovitostí; bude třeba se dále zabývat, podle názoru odvolacího soudu, i tím, zda bývalý krajský národní výbor po projednání s Ministerstvem financí stanovil pro obec P. možnost poskytování slev z cen rodinných domků. V dalším průběhu řízení byl vynesen rozsudek Okresního soudu Praha-východ z 3.11.1999, čj. 7 C 88/92-228, jímž bylo uloženo žalovaným uzavřít se žalobci dohodu o vydání ideální poloviny domu čp. 216 v P. a pozemků parc. č. 234 a parc. č. 876/10, jež byly zapsány v evidenci nemovitostí střediska geodézie pro P. na listu vlastnictví č. 178. Žalovaným bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně na úhradu znalečného 11.796,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku do pokladny Okresního soudu Praha-východ; žalovaným bylo uloženo zaplatit 1.000,- Kč do pokladny téhož soudu. Také bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 9.605,- Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo poukázáno na to, že žalobci jsou právními nástupci původního žalobce O. P., že nemovitosti uvedené v žalobě žalobců byly v původním vlastnictví sestry O. P. – E. V., že tyto nemovitosti připadly státu v důsledku rozhodnutí soudu v trestním řízení (E. V. byla pak rehabilitována podle zákona č. 119/1990 Sb.) a ze strany státu byly nemovitosti prodány žalovaným, kteří byli včas vyzváni podle ustanovení § 5 zákona č. 87/1991 Sb. k vydání věcí. O žalovaných dospěl soud k závěru, že jsou osobami povinnými k vydání nemovitostí podle stanovení § 4 odst. 2 zákona č. 76/1991 Sb., když bylo v řízení doloženo provedeným znaleckým posudkem, že cena nemovitostí, koupených žalovanými, činila ve skutečnosti 34.048,19 Kč, ale prodány byly za 21.907,- Kč, takže žalovaní nabyli nemovitosti v rozporu s tehdy platnými cenovými předpisy. Vyhověl proto soud prvního stupně žalobě žalobců v plném rozsahu a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalovaných bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze 14.9.2000, sp.zn. 27 Co 166/2000. Rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem odvolacího soudu změněn tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta. Žalobcům bylo uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili na náhradu nákladů řízení, placených státem, 11.846,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do pokladny Okresního soudu Praha-východ. Žalovaným nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně a nebyla jim také uložena poplatková povinnost. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.900,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit do pokladny Okresního soudu Praha-východ 250,- Kč. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že tento soud vycházel z posudku znalce prof. J., podle něhož cena převáděných nemovitostí činila 25.635,- Kč. Žalovaní je získali smlouvou z 10.8.1966 za 21.907,- Kč. Odvolací soud byl toho názoru, že „rozdíl v ceně s ohledem na absenci původních podkladů a na rozsah i sled prací na nemovitostech, stanovených znalcem přibližně, lze považovat za akceptovatelný; nelze proto podle názoru odvolacího soudu učinit závěr, že by nemovitosti nabyli žalovaní v rozporu s tehdy platnými cenovými předpisy“. Odvolací soud z tohoto důvodu změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 2 občanského soudního řádu a žalobu žalobců zamítl; výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními § 150 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, pokud šlo o řízení před soudem prvního stupně, a ustanoveními § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 18.10.2000 a advokátu, který v řízení zastupoval žalované, byl rozsudek doručen 19.10.2000 a nabyl tedy právní moci dnem 19.10.2000. Dovolání ze strany žalobců bylo podáno u Okresního soudu Praha-východ dne 15.11.2000, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákona č. 30/2000 Sb.). Co do přípustnosti svého dovolání dovolatelé vyslovovali názor, že tu soud rozhodoval nesprávně obsazen (jak to mělo na zřeteli ustanovení § 237 odst. 1 písm. g/ občanského soudního řádu) a dále že tu byl rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu). Jako dovolací důvody dovolatelé uplatňovali, že tu došlo k vadám řízení, které mělo na zřeteli ustanovení § 237 občanského soudního řádu, a že řízení bylo postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (s poukazem na ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu), dále také, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (s poukazem na ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu), jakož i to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (s poukazem na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu). Dovolatelé uváděli, že o jejich odvolání bylo u Krajského soudu v Praze rozhodnuto v senátě složeném z předepsaného počtu soudů a že tu nejsou pochybnosti o podjatosti soudců odvolacího soudu, kteří ve věci rozhodovali, ale o odvolání tu rozhodoval jiný senát (27 Co), než tu měl rozhodovat podle rozvrhu práce Krajského soudu v Praze v jeho znění v den zahájení odvolacího řízení (tj. 24.1.2000). Postižení řízení jinou vadou ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) spatřovali dovolatelé v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu věci; o vady při zjišťování skutkového stavu věci jde tu proto, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ustanovením § 120 občanského soudního řádu, když nebyly provedeny navržené důkazy a soud považoval tvrzení účastníků řízení za shodná, ačkoli tomu tak nebylo a nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich proká