28 Cdo 647/2011 – Nejvyšší soud

28 Cdo 647/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele státního podniku v likvidaci Olterm, IČ 0009 6563, Olomouc, Jánského č. 8 (zastoupeného likvidátorkou Věrou Rychlou), právně zastoupeného JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem, 772 00 Olomouc, Riegrova 12, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 9. 9. 2010, sp. zn. 12 Co 261/2009, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 175/91 (žalobců: a/ B. D., b/ L. Ř., c/ J. M., d/ P. D., e/ I. R., a f/ M. T., zastoupených Mgr. Martinem Lorencem, advokátem, 772 00 Olomouc, Krapkova č. 38, proti žalovanému státnímu podniku v likvidaci Olterm (zastoupenému likvidátorkou Věrou Rychlou), právně zastoupenému JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem, o vydání nemovitostí podle zákona č. 403/1990 Sb.), takto: I. Odmítá se dovolání dovolatele proti výroku (označenému I.) rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 9. 9. 2010, sp. zn. 12 Co 261/2009, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 175/91. II. Zamítá se dovolání dovolatele proti výroku (označenému II.) téhož rozsudku odvolacího soudu, jakož i proti souvisejícím výrokům (označeným III. – VI.) tohoto rozsudku odvolacího soudu z 9. 9. 2010. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobců, podané u soudu 26. 6. 1991, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci z 24. 3. 2009, č. j. 16 C 175/91-386. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému státnímu podniku v likvidaci Olterm uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 191 a pozemků parc. č. 612/1 a parc. č. 612/2 v katastrálním území Olomouc – město do podílového spoluvlastnictví žalobců B. D. (z 1/8), L. Ř. (z ¼), J. M. (z 1/8), P. D. (z ¼), I. R. (z 1/8) a M. T. (z 1/8). Dalším výrokem téhož rozsudku bylo žalovanému státnímu podniku Olterm uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání části pozemku č. 612 v katastrálním území Olomouc – město (vyznačené současně jako nově vzniklé parcely č. 612/1 a č. 612/2 v geometrickém plánu č. 707.135/2003 z 1. 9. 2004, zhotoveném s. r. o. Geol Olomouc). Dalším výrokem uvedeného rozsudku soudu prvního stupně bylo žalovanému Olterm, s. p. uloženo podat na Magistrát města Olomouce, odbor stavební, „úplnou a řádnou žádost (návrh) o vydání rozhodnutí o dělení pozemku parc. č. 612 – zastavěná plocha a nádvoří v katastru nemovitostí pro okres a obec Olomouc, a to na rozdělení uvedeného pozemku na parcelu č. st. 612/1 (zastavěnou plochu a nádvoří o výměře 188 m2)“ podle uvedeného geometrického plánu z 1. 4. 2004. Žalovanému státnímu podniku v likvidaci bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 49.563,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; bylo také žalovanému uloženo zaplatit státu náhradu nákladů řízení, placených zálohově v tomto řízení. O odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc z 9. 9. 2010, sp. zn. 12 Co 261/2009. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci z 24. 3. 2009, č. j. 16 C 175/91-386 (ve znění usnesení ze 6. 1. 2010, č. j. 16 C175/91-424), potvrzen v odvoláním napadených výrocích (označených I. a II.) ve věci samé (ohledně uložených dohod o vydání nemovitostí). Byl však rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku (označeném III.) tak, že byla zamítnuta žaloba žalobců co do uložení povinnosti žalovanému podniku podat na Magistrát města Olomouce – odbor stavební žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemku parc. č. 612 v katastrálním území Olomouc – město. Žalovanému Olterm, s. p., bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 49.563,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; také státu na úhradu placených nákladů tohoto řízení 33.454,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Žalovanému bylo rovněž uloženo zaplatit žalobcům náklady odvolacího řízení částkou 15.480,- Kč a na účet Krajského soudu v Ostravě na úhradu placených nákladů tohoto řízení 1.198,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, byly odvolacím soudem přezkoumány (§ 206 a § 212 občanského soudního řádu) a odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud poukazoval především na to, že v této právní věci rozhodoval už i dovolací soud rozsudkem z 31. 9. 2005 (28 Cdo 1684/2005 Nejvyššího soudu), jímž byly zrušeny rozsudky Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze 4. 12. 2001, sp. zn. 12 Co 207/99, i Okresního soudu v Olomouci z 30. 10. 1998, č. j. 166 C 175/91-157, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zdůrazňoval, že ze závěrů rozhodnutí dovolacího soudu v dalším řízení soudy obou stupňů vycházely. Odvolací soud z dosavadního průběhu řízení zrekapituloval, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení (dům čp. 191 a pozemek parc. č. 612 v katastrálním území Olomouc – město) byly podle rozhodnutí finančního odboru bývalého Okresního národního výboru v Olomouci z 30. 12. 1960, č. j. Fin. maj. I-448/88-1959-Řa, převedeny podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. do vlastnictví státu a dne 25. 10. 1961 byly převzaty do operativní správy Podniku bytového hospodářství v Olomouci s výplatou částečné náhrady 41:700,- Kč. Žalobci vyzvali uvedený podnik bytového hospodářství v Olomouci totiž namítal, že tu došlo ke generální rekonstrukci a následnému sloučení dvou domů (čp. 191 a čp. 190 v Olomouci), část původního objektu byla demolována a stavba po rekonstrukci není již původní stavbou. Ve zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu z 31. 8. 2005 (28 Cdo 2684/2005 Nejvyššího soudu) byl zaujat v této právní věci názor, že je třeba v dalším řízení u soudů obou stupňů řešit základní spornou otázku v posuzované věci, totiž zda dům čp. 191 v Olomouci (jako věc ve smyslu práva) zanikl nebo nezanikl sloučením s domem čp. 190 v Olomouci, jak to v řízení tvrdil žalovaný státní podnik. V tomto řízení byl proveden zejména důkaz revizním znaleckým posudkem Znaleckého a oceňovacího ústavu, s. r.o., v Prostějově ze 14. 8. 2006, z něhož vyplynulo, že tu nedošlo k tomu, že by dům čp. 191 v Olomouci zanikl, neboť přes provedené stavební práce (v letech 1972-1975) je u něho dodnes patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží a nedošlo tu k zániku stavby ani obestavěním spojením domu čp. 191 v Olomouci a domem čp. 190 v Olomouci tedy nevznikla nová samostatná věc, když tu nedošlo k tomu, že by dům čp. 191 tímto sloučením zanikl. Odvolací soud proto dospěl k výslednému právnímu závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně se správným posouzením věci podle zákona č. 430/1990 Sb. při řešení všech dílčích rozhodných otázek včetně i posouzení charakteru podstatně zhodnocené původní stavby, jakož i identifikace stavebního pozemku, na němž dům čp. 191 v Olomouci stojí. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadených výrocích (označených I. a II.) ve věci samé potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Ve výroku (označeném III.), týkajícím se postupu žalovaného ve vztahu ke stavebnímu úřadu ohledně dělení pozemku parc. č. 612 v katastrálním území Olomouc – město, rozsudku soudu prvního stupně byl tento rozsudek odvolacím soudem změněn podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a), b) občanského soudního řádu, a to zamítnutí části žaloby jako bezpředmětné a nadbytečné bez konkrétní opory v některém hmotněprávním předpise. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 15. 11. 2010 advokátu, který žalovaný státní podnik (v likvidaci) v řízení zastupoval a dovolání ze strany tohoto dovolatele bylo podáno u Okresního soudu v Olomouci dne 13. 1. 2011, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 11. 1. 2011, (sp. zn. 12 Co 261/2009 Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedený dovolatel má za to, že jeho dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 občanského soudního řádu) a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatel vytýkal zejména, že odvolací soud naprosto nesprávně posoudil závěry posléze provedeného revizního znal