28 Cdo 787/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 787/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 3. 2012 Spisová značka:28 Cdo 787/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.787.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Občanské sdružení Vlastnictví Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 99 odst. 1 předpisu č. 109/1964Sb. § 59 odst. 1 předpisu č. 219/2000Sb. § 14 předpisu č. 290/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 4. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.6.2012III.ÚS 2212/12prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto29.11.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 787/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: Tělovýchovná jednota Baník Ostrava OKD, občanské sdružení, se sídlem v Ostravě 1, Budečská 2, zastoupen Mgr. Milošem Švandou, advokátem v Brně, třída Kpt. Jaroše 37a, proti žalovanému: Tělovýchovná jednota FC Baník Ostrava, občanské sdružení, se sídlem v Ostravě–Slezské Ostravě, Bukovanského 4, zastoupen JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem v Praze 1, U Prašné brány 3, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 80/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2010, č. j. 42 Co 291/2010-171, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Tomáše Jindry.O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2010, č. j. 17 C 80/2007-120, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal určení vlastnického práva k pozemku o výměře 12.363 m2, zapsaného v katastru nemovitostí na LV pro kat. úz. S. O., obec a okres O. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, které byly v částce 32.786,- Kč uloženy k platbě žalobci ve prospěch žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta JUDr. Tomáše Jindry. Předmětem řízení byla žaloba o určení vlastnického práva k výše specifikované nemovitosti, na níž se nachází tréninkové sportovní (škvárové) hřiště. Žalobce tvrdil, že vlastnictví ke spornému pozemku nabyl od státu na základě splnění podmínek stanovených v § 14 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, a na občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu – k datu 1. 1. 2003. Protokol o předání a převzetí majetku státu podle § 15 citovaného zákona byl však sepsán se žalovaným, který dovodil své nástupnictví z Protokolu o delimitaci majetku TJ Baník Ostrava OKD ze dne 10. 7. 1990 a z Dodatku č. 1 k Protokolu datovaného dnem 10. 12. 1991. Pro platný převod práva trvalého užívání k pozemku byl ovšem nutný souhlas valné hromady žalobce – ten ale podle žalobce vysloven nebyl. Žalobce proto usuzoval, že mu po celou dobu svědčilo k předmětné nemovitosti právo trvalého užívání (podle hospodářské smlouvy ze dne 27. 10. 1981), které se posléze k datu 1. 1. 2001 transformovalo ve výpůjčku na dobu určitou. Vzhledem k naplnění zákonem stanovených předpokladů pro přechod tohoto státního majetku na svou osobu se pak měl žalobce stát ke dni 1. 1. 2003 jeho vlastníkem pozemku. Soud prvního stupně určovací žalobě nevyhověl. Vyšel ze zjištění, že v roce 1981 byla uzavřena hospodářská smlouva, podle níž byl tehdejší socialistické společenské organizaci TJ Baník Ostrava OKD předán (nyní sporný) pozemek do trvalého užívání. Rozhodnutím valné hromady této organizace ze dne 30. 3. 1990 došlo poté k vyčlenění oddílu kopané a s tím spojené delimitaci členů, zaměstnanců, majetku, práv a závazků k němu s účinností od 1. 7. 1990. V návaznosti na uskutečněnou valnou hromadu a její závěry proběhla v témže roce registrace dvou nových právnických osob charakteru občanských sdružení – žalobce a žalovaného. Těmito subjekty byl následně dne 10. 7. 1990 sepsán Protokol o delimitaci, který valná hromada žalobce schválila usnesením ze dne 26. 3. 1991 (označeno jako „bezúplatný převod majetku k výkonu správy do užívání FC Baník Ostrava“). Žalovanému tedy od 1. 7. 1990 svědčilo právo trvalého užívání k předmětné nemovitosti (způsob využití: tréninkové hřiště sloužící k provozování fotbalu), jež se v roce 2001 transformovalo na výpůjčku. Vlastnictví pozemku žalovaný nabyl od státu v červnu 2004 na podkladě protokolu o jeho předání a převzetí, přičemž podmínky nabytí vycházejí z ustanovení § 132 odst. 1 obč. zák. a § 14 zákona č. 290/2002 Sb., a byly naplněny. Odvolací soud se s právními závěry první instance o nedůvodnosti žalobního návrhu plně ztotožnil. V odůvodnění svého potvrzujícího rozsudku zohlednil především uskutečněný proces delimitace, tj. dělení a vypořádání majetku k datu 1. 7. 1990, jehož vyústěním bylo rozdělení stávající tělovýchovné jednoty na dva samostatné a rovnocenné subjekty (žalobce a žalovaného). Ze shora označeného usnesení valné hromady ze dne 26. 3. 1991 pak vyplynula rovněž vůle žalobce vyjádřit souhlas s delimitačním procesem a všemi jeho důsledky. Odvolací instance uzavřela, že argumenty žalobce nejsou způsobilé zpochybnit závěr, že úmyslem obou stran v roce 1990 bylo, aby žalovaný získal majetek sloužící fotbalovému klubu. Žalovaný spornou nemovitost pro své účely také užíval a na základě zákona č. 290/2002 Sb. se stal jejím vlastníkem. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž předestřel dovolacímu soudu podrobně celkem osm právních otázek, které považoval za zásadně právně významné (v textu dovolání jsou jednotlivé právní aspekty těchto otázek rozvedeny). Namítal, že je nutno přihlížet k právním důsledkům absence souhlasu nejvyššího orgánu občanského sdružení s právním úkonem formálně označeným jako dodatek úkonu předcházejícího, když tímto dodatkem byl zcizován majetek v rozsahu přesahujícím jeho vymezení v předešlém právním úkonu, s nímž byl souhlas nejvyššího orgánu vysloven. Poukazoval rovněž na chybějící souhlas s převodem práva trvalého užívání a s tím spojenou neplatnost takového úkonu. Žalobce tvrdil, že z žádného z předložených listinných důkazů nelze dovodit jeho vůli k převodu práva trvalého užívání. Za nesprávnou považoval soudem provedenou interpretaci obsahu Protokolu o delimitaci ze dne 10. 7. 1990 – podle jeho názoru je z této listiny zřejmé, že úmyslem bylo přenechání majetku k bezúplatnému užívání k zajištění sportovní činnosti, avšak při zachování vlastnictví, resp. zákonného práva trvalého užívání na straně žalobce. Upozornil dále mimo jiné na relevanci výkladu podmínek pro přechod vlastnického práva státu na označené subjekty, stanovených v § 14 zákona č. 290/2002 Sb. Dovolatel závěrem žádal, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu – a současně i rozsudek soudu prvního stupně – a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k podanému dovolání prostřednictvím právního zástupce písemně vyjádřil. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považoval za věcně správné, nesouhlasil s dovolacími námitkami a navrhl, aby dovolání žalobce nebylo vyhověno. Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Má-li právní otázka řešená v rozhodnutí odvolacího soudu význam pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), nelze odmítat přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pouze na základě argumentu, že postrádá zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vů