28 Cdo 815/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 815/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2012 Spisová značka:28 Cdo 815/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.815.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Předkupní právo Dotčené předpisy:§ 10 odst. 2 předpisu č. 95/1999Sb. § 605 obč. zák. § 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 815/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky, IČ: 457 97 072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11, zastoupeného JUDr. Petrem Zderčíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí 9, proti žalovaným 1) L. H., a 2) Z. H., zastoupeným JUDr. Petrem Dutkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 2, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu a o určení neexistence věcného břemene a neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 28 C 136/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2010, č. j. 69 Co 482/2009-160, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. listopadu 2010, č. j. 69 Co 482/2009-171, takto: I. Dovolání v části směřující proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu se zamítá. II. Dovolání v části směřující proti výrokům II. až V. rozsudku odvolacího soudu se odmítá. III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20.760,- Kč k rukám JUDr. Petra Zderčíka, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. září 2009, č.j. 28 C 136/2009-75, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované 1) byla uložena povinnost uzavřít s žalobcem kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku I. rozsudku (jejímž předmětem je převod pozemku parc. č. 327 v katastrálním území P. z vlastnictví žalované 1/, za stanovenou kupní cenu 550.000,- Kč). Nevyhověl též žalobcovým návrhům na určení neexistence věcného břemene užívání váznoucího na dotčeném pozemku a zřízeného ve prospěch žalovaného 2) a na určení neplatnosti nájemní smlouvy, uzavřené dne 2. 3. 2008 mezi žalovanou 1) jako pronajímatelkou a žalovaným 2) jako nájemcem, jejímž předmětem je dotčený pozemek (výroky II. a III.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná 1) uzavřeli dne 12. 12. 2007 kupní smlouvu (označenou jako č. 1004710721), podle které byl předmětný pozemek převeden z vlastnictví státu do vlastnictví žalované 1), a to podle § 8 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 95/1999 Sb.“). Cenu převáděného pozemku smluvní strany sjednali částkou 550.000,- Kč a v souladu s § 10 zákona č. 95/1999 Sb. stanovili, že stát má k převáděnému pozemku předkupní právo jako právo věcné a že kupující je v případě dalšího prodeje povinen nabídnout pozemek státu ke koupi za cenu, za kterou jej získal od prodávajícího, Pozemkového fondu ČR (čl. IV kupní smlouvy). Dne 18. 2. 2008 byla žalobci doručena písemná nabídka žalované k odkoupení dotčeného pozemku „za podmínek uvedených v čl. IV kupní smlouvy č. 1004710721“, na kterou žalobce reagoval dopisem ze dne 31. 3. 2008 (doručený žalované 1/ dne 8. 4. 2008), v němž žalované 1) oznámil, že nabídky využije, připojil k němu návrh textu kupní smlouvy a dne 15. 4. 2008 poukázal žalované 1) částku 550.000,- Kč odpovídající stanovené kupní ceně (jež byla na její účet připsána následujícího dne). Dne 25. 2. 2008, po doručení písemné nabídky žalobci k realizaci předkupního práva, uzavřela žalovaná 1) s žalovaným 2) smlouvu o zřízení věcného břemene váznoucího na dotčeném pozemku, jemuž odpovídá právo žalovaného 2) užívat pozemek „k jakémukoliv účelu“, za jednorázovou úplatu 10,- Kč, s tím, že vlastníku pozemku se zakládá povinnost „zajistit nerušený výkon tohoto práva, zejména nepronajímat předmětný pozemek jiné osobě bez souhlasu žalovaného 2)“, pod sankcí (smluvní pokutou) ve výši 2.000.000,- Kč. Ke vkladu práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí došlo s účinky k 16. 4. 2008. Dne 2. 3. 2008 pak žalovaní uzavřeli nájemní smlouvu, kterou žalovaná 1) přenechala předmětný pozemek do užívání žalovanému 2) „na dobu určitou do konce roku 2108“, za nájemné „naturálním plněním 25 kg slámy ročně“. Při právním posouzení věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že předkládanou kupní smlouvu žalovaná 1) nemá povinnost s žalobcem uzavřít. Nabídku žalované k využití předkupního práva (doručenou žalobci dne 18. 2. 2008) vyhodnotil jako návrh na uzavření kupní smlouvy ve smyslu § 43a zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), dovodil však, že žalobce – oprávněný z předkupního práva – nabídku v zákonem stanovené (písemné) formě nevyužil, neboť její přijetí nepotvrdil podpisem na téže listině (§ 46 odst. 2 obč. zák.). Žalované 1) pouze oznámil, že její nabídku hodlá přijmout a doprovodil svůj projev návrhem na uzavření smlouvy, k jejímuž přijetí – s ohledem na zásadu smluvní autonomie – žalovanou 1) nutit nelze. Stran požadavku na deklarování neexistence věcného břemene a neplatnosti nájemní smlouvy soud prvního stupně uzavřel, že v této věci žalobce není aktivně legitimován a nemá naléhavý právní zájem na žádaném určení (§ 80 písm. c/ občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), jelikož není účastníkem právního vztahu, o který v tomto případě jde, a smlouvami založené právní vztahy se nemohou jeho právního postavení jakkoliv dotknout. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (po té, co jeho dřívější rozsudek ze dne 7. ledna 2010, č.j. 69 Co 482/2009-102, byl k dovolání žalobce zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, č.j. 28 Cdo 1726/2010-136), rozsudkem ze dne 30. září 2010, č.j. 69 Co 482/2009-160, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žalované 1) ukládá povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, ve znění uvedeném ve výroku I. rozsudku, jejímž předmětem je úplatný převod vlastnického práva k pozemku parc. č. 327 v kat. území Povel za kupní cenu v částce 550.000,- Kč. Současně určil, že věcné břemeno užívání váznoucí na /označeném/ pozemku a zřízené smlouvou ze dne 25. 2. 2008 ve prospěch žalovaného 2) zde není, a že nájemní smlouva uzavřená ohledně téhož pozemku dne 2. 3. 2008 žalovanou 1) jako pronajímatelkou a žalovaným 2) jako nájemcem je neplatná (vše výrokem I. rozsudku). Výroky II. až V. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a jako správný shledal i závěr prvostupňového soudu, že žalovaná 1) učinila žalobci nabídku k realizaci předkupního práva, neboť jde o písemnou nabídku obsahující přesné označení převáděné nemovitosti a výkladem v ní zachyceného projevu vůle lze dovodit i výši kupní ceny, jež je stanovena zákonem (§ 10 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb.) a plyne též z čl. IV účastníky dříve uzavřené kupní smlouvy (ze dne 12. 12. 2007), který obsahuje ujednání o předkupním právu za stanovených podmínek. Současně odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – uzavřel, že nabídku ke koupi pozemku žalobce včas přijal, tím, že žalované 1) – osobě z předkupního práva povinné – přijetí nabídky písemně oznámil a v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě vyplatil stanovenou kupní cenu (§ 605 obč. zák.). V takovém případě se žalobce může domáhat i uzavření kupní smlouvy, co do podstatných obsahových náležitostí totožné s obsahem návrhu (nabídky) žalované 1). Není podstatné, že po přijetí nabídky a vyplacení kupní ceny oprávněnou osobou (žalobcem) žalovaná 1) přijatou částku žalobci vzápětí (avšak již bez právního důvodu) vrátila. V takovém případě – má-li se stát vlastníkem věci na základě smlouvy, jíž uzavření (nahrazení projevu vůle žalované 1/) se v řízení oprávněně domáhá – žalobce podle závěru odvolacího soudu nepostrádá věcnou legitimaci ani naléhavý právní zájem na určení, že pozemek není zatížen věcným břemenem (jež mělo být zřízeno smlouvou ze dne 25. 2. 2008) a že nájemní smlouva uzavřená dne 2. 3. 2008 žalovanými je neplatná. Obě zmíněné smlouvy soud označil za absolutně neplatné právní úkony, jež svým obsahem obcházejí zákon (§ 39 obč. zák.).