28 Cdo 863/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 863/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2019 Spisová značka:28 Cdo 863/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.863.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 60a odst. 3 předpisu č. 219/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 863/2018-154 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 53/6, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 160/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. června 2017, č. j. 57 Co 123/2017-135, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2016, č. j. 57 C 160/2015-98, uložil žalované povinnost uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. k pozemku parc. č. XY, způsob využití – jiná plocha, druh pozemku – ostatní plocha, o výměře 40 m2, katastrální území XY, vedeného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok I.). Dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. k pozemku parc. č. XY, způsob využití – jiná plocha, druh pozemku – ostatní plocha, o výměře 260 m2, katastrální území XY, vedeného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok II.). Rovněž rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY taktéž ve vlastnictví žalobkyně. Sousední pozemky parc. č. XY a parc. č. XY jsou ve vlastnictví žalované a ve správě Státního pozemkového úřadu. Pozemek parc. č. XY o výměře 40 m2 je zpevněnou plochou před domem č. p. XY a slouží ke vstupu do domu a vjezdu do garáže (ve výměře 16,5 m2 je zatravněn a osázen keři). Pozemek parc. č. XY slouží jako okrasná zahrada za domem, na části pozemku je položena zámková dlažba a zbylou část pozemku pokrývá okrasný trávník, záhony a okrasné keře a stromy. Na pozemku jsou rovněž vybudovány drobné stavby, a to zahradní pergola (o rozměrech 3 m x 3,8 m) a kolna (o rozměrech 1,8 m x 2,2 m). Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 219/2000 Sb.“). V případě pozemku parc. č. 219/12 uvedl, že tvoří souvislý a funkční celek s pozemkem parc. č. XY, na němž se nachází dům č. p. XY. Po celou dobu užívání domu je určen ke vstupu do domu a vjezdu do garáže v domě, a tudíž nemohl být ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 229/1991 Sb.“), tj. ke dni 24. 6. 1991, zemědělsky využíván a nebyl tak naplněn materiální znak pro jeho evidenci jako zemědělská půda. Opačný závěr učinil ovšem soud prvního stupně ohledně pozemku parc. č. XY. K rozhodnému okamžiku charakter zemědělské půdy neztratil, neboť byl z větší části užíván jako zahrada. Netvoří ani souvislý a funkční celek s domem a pozemkem ve vlastnictví žalobkyně, jejž lze užívat bez omezení i bez tohoto pozemku. Na změnu zemědělského charakteru pozemku podléhajícího režimu zákona č. 229/1991 Sb. nelze usuzovat ani z rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru ochrany životního prostředí ze dne 28. 5. 2012, č. 65/2012 – zem. Soud prvního stupně uzavřel, že na rozdíl od pozemku parc. č. XY nelze u pozemku parc. č. XY ustanovení § 60a zákona č. 219/2000 Sb. aplikovat a kladně rozhodnout o povinnosti žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání obou účastnic řízení rozsudkem ze dne 23. 6. 2017, č. j. 57 Co 123/2017-135, rozsudek soudu prvního stupně ve věcném vyhovujícím výroku I. potvrdil (výrok I.) a ve věcném zamítavém výroku II. změnil tak, že „žalovaná je povinna uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. k pozemku parc. č. XY, způsob využití – jiná plocha, druh pozemku – ostatní plocha, o výměře 260 m2, katastrální území XY, vedeného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY“ (výrok II.). Žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 25.716,- Kč (výrok III.) a náklady odvolacího řízení ve výši 8.776,- Kč (výrok IV.). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, na nějž plně odkázal. Na tento skutkový stav aplikoval ustanovení § 60a odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. Ztotožnil se s rozhodnutím soudu prvního stupně, pokud jím bylo vyhověno žalobnímu žádání na uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezplatném převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. XY. Nesouhlasil však s tím, že by při rozhodování v režimu ustanovení § 60a odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. měl být relevantní charakter pozemku existující ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. Má za to, že je třeba přihlédnout k pravidlu vyjádřenému v ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. a podmínky aplikace citovaného hmotně-právního ustanovení zkoumat ke dni podání žaloby, přičemž v něm ovšem žádný rozhodný okamžik stanoven není. Na podporu argumentace, v jejímž důsledku odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, pokud šlo o uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezplatném převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. XY, odkázal na závěr vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 4754/12, o nepromlčitelnosti majetkového práva upraveného v ustanovení § 60a zákona č. 219/2000 Sb., z něhož dovodil, že při posuzování důvodnosti nároku podle citovaného ustanovení je vždy třeba reagovat na konkrétní situaci i na změnu poměrů, která je pro posouzení věci významná. Zabýval se rovněž charakterem rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 27. 6. 2011, č. j. 88543/2011-MZE-13302, jež bylo vydáno ve smyslu ustanovení § 17 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., a deklarovalo povahu pozemků, k jejichž správě byl určen příslušný subjekt podle stavu ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. V této souvislosti připomněl i rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 28. 5. 2012, SMO/177402/12/OŽP/FrS-SMO/291042/OŽP/24, o tom, že předmětné pozemky nejsou součástí zemědělského půdního fondu, pročež se na ně nevztahuje režim zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 503/2012 Sb.“). Naplnění podmínek bezúplatného převodu obou předmětných pozemků žalobkyně shledal odvolací soud i se zřetelem na kritérium funkční souvislosti s pozemkem parc. č. XY a domem č. p. XY ve vlastnictví žalobkyně, přičemž zdůraznil, že skutečnost, že pozemek parc. č. XY tvoří funkční celek s pozemkem parc. č. XY, učinily účastnice řízení nespornou při jednání soudu prvního stupně dne 3. 2. 2016. Za nedůvodné dále odvolací soud shledal námitku žalované týkající se nesprávného označení organizační složky jednající za stát, jakož i námitku překážky věci rozsouzené, jíž mělo pro probíhající řízení představovat řízení o určení vlastnického práva vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 59/2003. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné pro otázku hmotného a procesního práva, jež nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, a to posouzení vztahu rozhodnutí ústředního orgánu státní správy (Ministerstva zemědělství) a rozhodnutí orgánu obce, přičemž posléze uvedené rozhodnutí jako správní