28 Cdo 883/2016 — Nejvyšší soud

28 Cdo 883/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 12. 2016 Spisová značka:28 Cdo 883/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.883.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 212/2009Sb. ve znění od 01.05.2012 § 3 předpisu č. 212/2009Sb. ve znění od 01.05.2012 § 4 odst. 1,2 předpisu č. 212/2009Sb. ve znění od 01.05.2012 § 6 odst. 1,2,6 předpisu č. 212/2009Sb. ve znění od 01.05.2012 § 7 odst. 1,2,4,5 předpisu č. 212/2009Sb. ve znění od 01.05.2012 § 5 předpisu č. 8/1947Sb. § 243e odst. 1,2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 243g odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 226 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 883/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) P. Ch., b) Ing. T. Ch., c) V. M., a d) B. N., všech zastoupených JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 8a, za účasti České republiky - Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o vypořádání za nemovitý majetek podle zákona č. 212/2009 Sb., ve znění zákona č. 121/2012 Sb., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 75/2013, o dovolání České republiky - Ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2015, č. j. 70 Co 368/2015-55, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2015, č. j. 70 Co 368/2015-55, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. května 2015, č. j. 15 C 75/2013-31, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci a) a b) a žalobci c) a d) se dvěma samostatnými žalobami podanými podle části páté občanského soudního řádu, doručenými Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 29. 3. 2013 a zapsanými pod sp. zn. 15 C 75/2013 a pod sp. zn. 29 C 75/2013, domáhali, aby České republice - Ministerstvu vnitra byla uložena povinnost zaplatit jim každému z nich částku 1.000.000,- Kč jako finanční vypořádání podle zákona č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik (dále jen „SSSR“), ve znění zákona č. 121/2012 Sb. (dále též jen „zákon č. 212/2009 Sb.“), za nemovitý majetek zanechaný jejich právními předchůdci na Podkarpatské Rusi v obci Ch. a R., čímž bude nahrazeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru správy majetku ze dne 9. 11. 2012, č. j. MV-69888-51/OSM-2009, ve znění rozhodnutí ministra vnitra ze dne 29. 1. 2013, č. j. MV-139592-4/VS-2012. Obvodní soud pro Prahu 7 - po zjištění, že o obou uplatněných nárocích žalobců rozhodla účastnice řízení jedním rozhodnutím, čímž došlo podle ustanovení § 250b odst. 1 o. s. ř. ze zákona k jejich spojení - obě věci projednal pod sp. zn. 15 C 75/2013 a rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, č. j. 15 C 75/2013-31, rozhodl, že Česká republika - Ministerstvo vnitra je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 863.750,- Kč, čímž nahradil rozhodnutí Ministerstva vnitra - odboru správy majetku ze dne 9. 11. 2012, č. j. MV-69888-51/OSM-2009, ve znění rozhodnutí ministra vnitra ze dne 29. 1. 2013, č. j. MV-139592-4/VS-2012; dále účastnici řízení uložil zaplatit každému ze žalobců a) a b) na náhradě nákladů řízení částku 10.455,90 Kč a každému ze žalobců c) a d) na náhradě nákladů řízení částku 13.819,70 Kč k rukám jejich zástupkyně. K odvolání účastnice řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 70 Co 368/2015-55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru správy majetku ze dne 9. 11. 2012, č. j. MV-69888-51/OSM-2009, ve znění rozhodnutí ministra vnitra ze dne 29. 1. 2013, č. j. MV-139592-4/VS-2012, v rozsahu nad rámec jím přiznané částky 136.250,- Kč pro každého ze žalobců, a účastnici řízení uložil povinnost zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.316,57 Kč k rukám jejich zástupkyně. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že otec žalobců a) a b) Ing. V. Ch., narozený dne , a matka žalobců c) a d) B. M., rozená Ch., narozená dne, byli sourozenci, kteří se narodili V. Ch. st., zemřelému dne 9. 3. 1944, a B. Ch., rozené T., zemřelé dne 18. 1. 1946, že prarodiče i rodiče žalobců byli československými státními občany, kteří před druhou světovou válkou žili v obci Ch., Podkarpatská Rus, odkud byli nuceni odejít v červnu roku 1940 v souvislosti s postoupením území Maďarskému království (na základě tzv. Vídeňské arbitráže). Dne 15. 3. 1947 podali otec žalobců a) a b) Ing. V. Ch. a matka žalobců c) a d) každý sám za sebe podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n. přihlášku k soupisu majetku zanechaného na území tehdejší Podkarpatské Rusi, v níž uvedli nemovitý majetek v obecné ceně ke dni 21. 5. 1938 (lesní a zemědělský majetek zapsaný na č.k.v. 362, 322, 1077 a 439-440/a v ceně 2.970.000,- Kč, hospodářské budovy v R. na uvedených pozemcích v ceně 190.000,- Kč, domovní a pozemkový majetek představující obytný dům v Ch. na č.k.v. 4414 na zastavěné ploše 180 m2 a obytný dům v č.k.v. 439-440/a na zastavěné ploše 200 m2 v ceně staveb 233.000,- Kč a pozemků 10.000,- Kč, dále pozemky patřící k budově v Ch. na č.k.v. 4414 o výměře 80 m2 v ceně 42.000,- Kč, budovy v č.k.v. 4414, a to pekárnu, garáže a sklad chleba v ceně staveb 115.000,- Kč a pozemků 5.000,- Kč), přičemž každý z nich se domáhal náhrady v poloviční výši za zemědělský a lesní majetek ve výši 1.717.000,- Kč a za domovní a pozemkový majetek ve výši 142.500,- Kč s tím, že jsou polovičními vlastníky všech nemovitostí; v těchto přihláškách dále poznamenali, že u domu v Ch. je knihovně jako vlastník uvedena B. Ch. st., u domu v R. je jako poloviční vlastník uvedena B. Ch. st. a jako čtvrtinoví vlastníci jsou uvedeni V. Ch. ml. a B. Ch. ml., ale že skutečnými vlastníky jsou žadatelé každý z jedné poloviny. V dodatku k přihlášce Ing. Ch. uvedl, že po smrti rodičů bylo provedeno dědické řízení ohledně majetku v Československu, že o majetku zanechaného na Podkarpatské Rusi nemohlo být rozhodnuto, a že v přihláškách je uveden stav majetku rodičů jako již mezi žadatele rozdělený s tím, že pokud by bylo třeba podat přihlášku i za zemřelé rodiče, učiní tak na výzvu úřadů, která jim zaslána nebyla. Dále bylo zjištěno, že otec žalobců a) a b) a matka žalobců c) a d) byli ke dni 29. 6. 1945 i ke dni jejich úmrtí státními občany Československé republiky, že za nemovitosti zanechané na Podkarpatské Rusi byli dne 30. 9. 1960 odškodněni Ministerstvem financí za obytný dům v Ch. z titulu dědictví této náhrady po jejich matce a že žalobci jsou státními občany České republiky. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 9. 11. 2012, č. j. MV-69888-51/OSM-2009, ve znění rozhodnutí ministra vnitra ze dne 29. 1. 2013, č. j. MV-139592-4/VS-2012, bylo žalobcům přiznáno vypořádání v celkové částce 545.000,- Kč, z níž na každého z nich připadá jedna čtvrtina, tedy částka 136.250,- Kč. V odůvodnění těchto rozhodnutí se uvádí, že předmětem vypořádání může být pouze majetek, který dědeček žalobců daroval nebo koupil svým dětem do spoluvlastnictví (cca 46 ha pozemků), a nikoliv majetek v celkové ceně 2.970.000,- Kč, která zahrnovala cenu veškerých pozemků, tj. i pozemků spoluvlastněných prarodiči žalobců; mimo to se celková cena nemovitostí v porovnání s Hlášením o majetku zemědělců ze dne 13. 9. 1939 (v němž je uvedena cena ve výši 120.000,- Kčs) jeví jako nadhodnocená. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobci jsou osobami oprávněnými podle zákona č. 212/2009 Sb. a že splňují všechny předpoklady pro přiznání vypořádání (odškodnění). Poukázal na judikaturu Ústavního soudu a v otázce rozsahu nemovitého majetku, za nějž žalobcům náleží odškodnění, vyšel shodně se soudem prvního stupně z toho, že v době úmrtí prarodičů žalobců se dědické právo na území Podkarpatské Rusi řídilo uherským zvykovým právem (a nikoliv obecným zákoníkem občanským z roku 1811 jako v českých zemích), podle kterého projednání dědictví bylo ponecháno na vůli zainteresovaných osob, byť v případě nemovitých věcí „byl v zájmu udržení pořádku v pozemkových knihách dědický soud povinen zahájit dědické řízení z úřední povinnosti, avšak neprovedení dědického řízení ani v takovém případě nic neměnilo na zásadě, že dědictví nabyl dědic ze