28 Cdo 975/2013 — Nejvyšší soud

29 ICdo 23/2019 citace  Právní věta:Tím, že insolvenční správce dlužníka (původního schovatele) získal zpět prostředky, které dlužník neoprávněně vyplatil třetí osobě z advokátní úschovy, se obnovila (měla obnovit) správa cizího majetku (vymožených prostředků) schovatelem pro složitele. Jsou-li tyto prostředky po jejich navrácení v majetkové podstatě rozpoznatelné (což by při řádné správě majetkové podstaty mělo platit), má osoba oprávněná žádat o vydání předmětu úschovy k dispozici vylučovací nárok podle ustanovení § 225 a násl. insolvenčního zákona. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2021 Senátní značka:29 ICdo 23/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.23.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Incidenční spory Úschova Pohledávka přednostní Dotčené předpisy:§ 168 předpisu č. 182/2006Sb. § 169 předpisu č. 182/2006Sb. § 225 předpisu č. 182/2006Sb. § 56a předpisu č. 85/1996Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 4. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:77 / 2021 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce na zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím vzniklá z titulu advokátní úschovy je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když uzavřel, že pohledávku žalobce (byť v daném případě vzniklou z protiprávního jednání dlužníka) nebylo možné podřadit pod žádnou z pohledávek uvedených v ustanovení § 169 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Soudu prvního stupně přitom přitakal i v závěru, že v případě advokátní úschovy peněz podle § 56a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, se jedná o institut správy cizího majetku. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž formuloval čtveřici otázek. Nejvyšší soud shledal podané dovolání přípustným toliko k řešení otázky, zda je pohledávka žalobce pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávce za majetkovou podstatou (§ 168 a § 169 insolvenčního zákona), ve spojení s otázkou „vázanosti“ odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 975/2013 (z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel), dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových souvislostech beze zbytku nezodpovězených. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. MSPH 90 INS 6781/2010 190 ICm 3523/2017 29 ICdo 23/2019-123 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY  Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce MAPE DEVELOPMENT a. s., se sídlem v Praze 6, Papírenská 1119/4a, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 27 25 13 81, zastoupeného Mgr. Danielem Rejmanem, advokátem, se sídlem v Lysé nad Labem, U Nadjezdu 1837, PSČ 289 22, proti žalovanému AS ZIZLAVSKY v. o. s., se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28 49 07 38, jako insolvenčnímu správci dlužníka Advokátní kancelář Veverka & Partneři, s. r. o. v likvidaci, o určení pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 190 ICm 3523/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Advokátní kancelář Veverka & Partneři, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 2, Londýnská 730/59, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28 24 10 96, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 6781/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2018, č. j. 190 ICm 3523/2017, 104 VSPH 44/2018-85 (MSPH 90 INS 6781/2010), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.                                                              Odůvodnění:  Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 1. října 2018, č. j. 190 ICm 3523/2017, 104 VSPH 44/2018-85 (MSPH 90 INS 6781/2010), potvrdil rozsudek ze dne 11. října 2017, č. j. 190 ICm 3523/2017-40, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu „s návrhem na určení“, že pohledávka žalobce (MAPE DEVELOPMENT a. s.) na zaplacení částky 5.000.000,- Kč s příslušenstvím je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dlužníka (Advokátní kancelář Veverka & Partneři, s. r. o. v likvidaci), a rozhodl o nákladech řízení (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) vyšel z toho, že: 1) Dne 9. března 2009 uzavřeli dlužník a žalobce smlouvu o správě svěřených prostředků (dále jen „smlouva“), na jejímž základě žalobce (jako složitel) složil na dlužníkem stanovený zvláštní účet č. 12629798/2700, vedený u HVB Bank Czech Republic, a. s. (dále jen „zvláštní účet“), finanční prostředky ve výši 5.000.000,- Kč, s tím, že mají být uvolněny „ve prospěch budoucího prodávajícího z titulu smlouvy o uzavření budoucí smlouvy kupní na nemovitost“. 2) Předpokládaná kupní smlouva nebyla uzavřena a žalobce vyzval dlužníka k vrácení deponované částky. 3) Dlužník převedl dne 18. března 2009 částku 5.000.000,- Kč ze zvláštního účtu na „účet třetí osoby“ (J. S). 4) Po dohodě se žalobcem podal dlužník dne 18. června 2010 „proti třetí osobě“ u Okresního soudu v Českých Budějovicích žalobu o vydání bezdůvodného obohacení; věc byla vedena pod sp. zn. 25 C 210/2010. 5) Dne 17. června 2010 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka (na základě věřitelského insolvenčního návrhu z téhož dne). Insolvenční soud usnesením ze dne 28. července 2010, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010-A-14, zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na  jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Sylvu Rychtalíkovou; usnesením ze dne 15. září 2010, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010-B-12, insolvenční soud potvrdil usnesení schůze věřitelů o odvolání ustanoveného insolvenčního správce z funkce a novým insolvenčním správcem ustanovil žalovaného (s tehdejší obchodní firmou einsolvence v. o. s.). 6) Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení (sp. zn. 25 C 210/2010) pokračoval jako žalobce insolvenční správce dlužníka; „částka 5.000.000,- Kč s příslušenstvím byla vymožena do majetkové podstaty dlužníka“. 7) Žalobce (z opatrnosti) přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka (přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu dne 12. července 2010) pohledávku ve výši 5.000.000,- Kč s příslušenstvím z titulu vrácení svěřených prostředků dle smlouvy. 8) Usnesením ze dne 10. dubna 2017, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010-B-159, insolvenční soud vyzval žalobce k podání žaloby podle ustanovení § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), tj. k podání žaloby na určení pořadí pohledávky za dlužníkem ve výši 5.000.000,- Kč; usnesením ze dne 30. června 2017, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010-B-166, insolvenční soud výše zmíněné usnesení k námitkám žalobce potvrdil. Dne 28. července 2017 žalobce podal žalobu u insolvenčního soudu. Na tomto základě odvolací soud předeslal, že v posuzované věci jde o to, zda „pohledávka žalobce (vzniklá před zahájením insolvenčního řízení) je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, respektive, zda se žalobci na podkladě jeho právního titulu může dostat jiného a lepšího právního postavení než ostatním přihlášeným věřitelům“. Dále odvolací soud zdůraznil, že pohledávku žalobce, byť vzniklou z protiprávního jednání dlužníka, nelze podřadit pod žádnou z pohledávek uvedených v ustanovení § 169 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona; k taxativnosti výčtu pohledávek přitom poukázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněném pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“). Správným shledal i závěr insolvenčního soudu, podle něhož je advokátní úschova peněz podle ustanovení § 56a zákona č. 85/1996  Sb., o advokacii, institutem správy cizího majetku (viz závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 20. června 2012, sp. zn. 33 Cdo 4980/2010, a v rozsudku ze dne 14. ledna 2014, sp. zn. 28 Cdo 3382/2013). V této souvislosti dodal, že v případě, kdy advokát ukládá peníze klienta na zvláštní (samostatný) účet u banky, kde jsou odděleny od jeho vlastních prostředků, respektive prostředků třetích osob, a se svěřenými prostředky zásadně nemůže disponovat bez písemného souhlasu klienta, není advokátní úschova úschovou, jejímž sjednáním by docházelo k přechod