29 Cdo 1259/2009 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1259/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2011 Spisová značka:29 Cdo 1259/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1259.2009.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Valná hromada Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. § 243b odst. 2 o. s. ř. § 243b odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        29 Cdo 1259/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Města Otrokovice, se sídlem v Otrokovicích, náměstí 3. května 1340, identifikační číslo osoby 00 28 43 01, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 1, PSČ 602 00 a vedlejší účastníce na straně navrhovatele společnosti Compas Capital Consult, s. r. o., se sídlem ve Frýdku – Místku, Frýdlantská 1237, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 62 30 17 30, zastoupené Mgr. Bohdanou Šocovou, advokátkou, se sídlem v Brně Gajdošova 7, PSČ 615 00, za účasti společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s., se sídlem ve Zlíně, třída T. Bati 383,           PSČ 760 49, identifikační číslo 49 45 45 61, zastoupené Mgr. Janem Tomanem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 4, PSČ 162 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova 38429, PSČ 601 52, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně                                    pod sp. zn. 50 Cm 34/2003, o dovolání společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. prosince 2008, č. j. 5 Cmo 10/2008 – 342, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. prosince 2008,                                       č. j. 5 Cmo 10/2008 – 342 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. září 2007,                č. j. 50 Cm 34/2003 – 265, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. září 2007, č. j. 50 Cm 34/2003 – 265, kterým tento soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. (dále jen „společnost“) ze dne 24. dubna 2003 (dále jen „valná hromada“), přijatých pod body 1 až 10 pořadu jednání. Vyšel přitom ze zjištění, že: 1) K přijetí usnesení valné hromady bylo podle stanov společnosti zapotřebí přítomnosti akcionářů představujících více než 70 % základního kapitálu. 2) Akcionář společnosti – Statutární město Zlín (dále též jen „akcionář“) udělil k výkonu akcionářských práv na valných hromadách společnosti dvě neomezené plné moci společnosti Česká spořitelna, a. s. (jednu v rozsahu 309.424 kusů akcií a druhou v rozsahu 139.174 kusů akcií společnosti) s tím, že zástupce je oprávněn stanovit za sebe dalšího zástupce. 3) Společnost Česká spořitelna, a. s. zmocnila společnost Jižní vodárenská, a. s., dvěmi substitučními plnými mocemi k výkonu akcionářských práv společnosti v rozsahu 403.767 kusů akcií, která dále zmocnila k výkonu těchto práv Mgr. Ing. Z.S. a P. D..  Ti se pak za akcionáře zúčastnili valné hromady. Z obsahu plných mocí udělených akcionářem společnosti Česká spořitelna, a. s. odvolací soud vyvodil, že akcionář neudělil plné moci ve vztahu ke konkrétní valné hromadě, jejíž program by mu byl znám, ale do budoucna ke všem valným hromadám společnosti, bez ohledu na jejich program, k neomezenému výkonu akcionářských práv. Takto formulované plné moci nepovažoval odvolací soud za „speciální plné moci“, pročež – podle jeho názoru – akcionář nebyl na valné hromadě řádně zastoupen. Navíc odvolací soud poukázal na to, že akcionář „by byl zastoupen“ více zmocněnci, přičemž z analogického použití ustanovení § 156 odst. 9 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), které upravuje výkon hlasovacího práva při spolumajitelství jedné akcie dvou a více akcionáři, není takový postup možný. V tomto směru odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 215/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2002, pod číslem 234; dále též jen „SJ 234/2002“. Nadto plné moci opravňující Českou spořitelnu a. s. k výkonu akcionářských práv nabyly podle odvolacího soudu účinnosti až podpisem příkazních smluv uzavřených dne 26. dubna 2002, které zbavovaly akcionáře možnosti plnou moc odvolat, což je v rozporu s obsahem a smyslem institutu zastoupení, jak je obecně upraven v ustanovení § 31 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Příkazní smlouvy obsahovaly ujednání o tom, že ukončí-li příkazce předčasně příkazní smlouvu (čímž zaniknou i plné moci), je příkazník (zmocněnec) společnost Česká spořitelna a. s. oprávněn požadovat po akcionáři smluvní pokutu „ve výši 100 % kupní ceny“, tedy částku rovnající se v prvním případě          49,507.840,- Kč a v druhém případě 22,267.840,- Kč, včetně sjednaného úroku z prodlení. Ze všech těchto souvislostí měl odvolací soud za zřejmé, že účelem jednotlivých plných mocí a navazujících substitučních plných mocí nebylo zajištění výkonu akcionářských práv akcionáře na konkrétní valné hromadě prostřednictvím zmocněnce, ale vytvoření podmínek pro následující prodej akcií, který nebyl jinak možný pro rozpor se zákonem (§ 156 odst. 4 obch. zák.) a stanovami společnosti (§ 13 stanov).             „Z hlediska ekonomiky řízení“ se již odvolací soud nezabýval otázkou rozporu udělených plných mocí se zákonem o obcích, popřípadě rozporu s povinností akcionáře postupovat podle ustanovení § 183b obch. zák., tedy učinit povinnou nabídku převzetí. K zodpovězení těchto právních otázek odvolací soud neměl ve spisu dostatek podkladů, neboť v tomto rozsahu nebylo provedeno dostatečné dokazování. Navíc, pokud se týká povinností akcionáře postupovat podle § 183b obch. zák., bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zcela nepřezkoumatelné pro jeho vnitřní rozpornost a zmatečnost. K rozhodnutí ve věci samé však odvolacímu soudu postačovaly shora učiněné závěry. I pokud by totiž odvolací soud shledal, že  Statutární město Zlín nepostupovalo v souladu s ustanovením § 183b obch. zák. a k jeho hlasům by ze zákona nemohlo být přihlédnuto, tak i v tomto případě (vyjma hlasování o procedurálních otázkách) by nebylo o dalších bodech programu valné hromady řádně rozhodnuto, neboť to byl právě tento akcionář, který svými hlasy rozhodl o přijetí či nepřijetí jednotlivých bodů programu valné hromady. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodů na ustanovení § 241a  odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Otázky zásadního právního významu dovolatelka formuluje následovně: 1) Jsou plné moci udělené zmocnitelem nikoli ve vztahu ke konkrétní valné hromadě, ale do budoucna k neomezenému počtu valných hromad konkrétní společnosti, speciální plné moci dle ustanovení § 184 odst. 1 obch. zák. opravňující zmocněnce k zastupování na valné hromadě konkrétní společnosti? 1) 2) Může osoba, jíž je udělena plná moc k zastupování na valné hromadě, udělit dle § 33a odst. 1 písm. a) a písm. b) obč. zák. plnou moc jiné osobě, a to zejména v případě, kdy je zmocněnec k touto zmocnitelem v udělené plné moci výslovně oprávněn? 3) Může akcionář udělit zmocněnci plnou moc k zastupování na valné hromadě konkrétní společnosti pouze k části akcií? 4) Může zastupovat akcionáře na valné hromadě společnosti více zmocněnců, pokud každý z nich zastupuje akcionáře a vykonává akcionářská práva k jiným (odlišným) akciím? Vady řízení spatřuje v tom, že odvolací soud nezrušil podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost. Soud prvního stupně založil své usnesení na tzv. souhrnném zjištění, když nelze dovodit, na základě jakých důkazů dospěl ke svým závěrům. Své usnesení postavil především na právním závěru, že Statutární město Zlín nebylo na předmětné valné hromadě platně zastoupeno, neboť udělené plné moci posoudil jako neplatné, aniž by však uvedl, na základě kterých konkrétních důkazů k danému právnímu závěru dospěl. Odvolací soud sice konstatoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně