29 Cdo 141/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 141/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2021 Spisová značka:29 Cdo 141/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.141.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Insolvenční řízení Insolvenční správce Dotčené předpisy:§ 25 IZ. ve znění do 30.06.2017 § 4 předpisu č. 311/2007 Sb. ve znění do 30.06.2017 § 5 předpisu č. 82/1998 Sb. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 141/2021-385 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, proti žalovanému České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení částky 15 681 600 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 200/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2020, č. j. 54 Co 157/2020-350, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2020, č. j. 54 Co 157/2020-350, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 se žalobce (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.) domáhal po žalovaném (České republice - Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 15 681 600 Kč jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Ten měl spočívat v tom, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě v rozporu s § 25 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ustanovila ve 288 insolvenčních řízeních jako insolvenčního správce jinou osobu než žalobce. Škodu měla představovat odměna insolvenčního správce, kterou by žalobce nebýt nesprávného postupu předsedkyně krajského soudu obdržel, kdyby byl ustanoven insolvenčním správcem. 2. Rozsudkem ze dne 17. října 2019, č. j. 29 C 200/2017-291, soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 3 959 846,31 Kč (bod I. výroku), zamítl žalobu o zaplacení částky 11 721 753,69 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). 3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: [1] Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě určila opatřením ve 288 případech (blíže specifikovaných v rozhodnutí soudu prvního stupně) insolvenčním správcem osobu mimo zákonem stanovené pořadí. Osobou, jež byla přeskočena, byl ve všech řízeních mimo jiné i žalobce. Důvodem pro ustanovení jiné osoby byla dle odůvodnění opatření snaha o rovnoměrné zatížení insolvenčních správců. [2] V některých případech byl žalobce přeskočen jako první v pořadí, v jiných jako další v pořadí. Některá z uvedených insolvenčních řízení dosud nejsou pravomocně skončena. [3] V žádném z 288 případů nepodal žalobce ústavní stížnost proti opatření předsedkyně či proti usnesení, kterým byla do funkce insolvenčního správce ustanovena jiná osoba. Opatření nebyla zrušena ani jiným způsobem. [4] Žalobce nárok na náhradu škody způsobené při výkonu státní moci uplatnil dne 20. března 2017 u žalovaného, který jeho nároku nevyhověl. 4. Cituje § 1 odst. 1, § 5 písm. b/, § 13 odst. 1 a § 30 větu před středníkem zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), soud prvního stupně uvedl, že pro úspěšnost žaloby na náhradu škody proti státu je nutné kumulativní splnění tří podmínek: a/ existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, b/ vznik škody na straně žalobce a c/ příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem škody na straně žalobce. 5. Soud prvního stupně se nejdříve zabýval tím, zda opatření, jimiž se určuje osoba insolvenčního správce, jsou rozhodnutím a v záporném případě, zda došlo „přeskočením žalobce“ a jeho neustanovením k nesprávnému úřednímu postupu. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, uvedl, že opatření předsedy insolvenčního soudu je úkonem hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, které nemá povahu rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud se zabýval identickým opatřením předsedkyně téhož soudu, jež obsahovalo stejné odůvodnění jako v projednávané věci, a opatření zrušil pro porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, posoudil soud prvního stupně vydání opatření jako nesprávný úřední postup. 6. Při posuzování naplnění dalších podmínek pro úspěšnost žaloby rozdělil soud prvního stupně uplatněné nároky do tří skupin: a/ Skončená insolvenční řízení, v nichž byl žalobce přeskočen jako první v pořadí. V těchto řízeních je naplněna existence příčinné souvislosti, neboť nebýt nesprávného úředního postupu, byl by žalobce ustanoveným insolvenčním správcem a náležela by mu odměna přiznaná insolvenčním soudem. Rovněž bylo pravomocně rozhodnuto o odměně insolvenčního správce a došlo tak ke vzniku škody odpovídající této odměně. Škodou však není daň z přidané hodnoty, hotové výdaje, ani odměna za zpeněžení majetku. Daň z přidané hodnoty není škodou, neboť žalobce ze škody tuto daň neodvádí. Hotové výdaje by pak byly škodou pouze tehdy, kdyby reálně k jakýmkoliv nákladům v souvislosti s předmětnými insolvenčními řízeními došlo, což se nestalo, neboť žalobce v nich nebyl jakkoliv činný. Odměnu za zpeněžení nad rámec paušálních částek pak rovněž nelze přiznat, neboť postup každého insolvenčního správce při zpeněžování je individuální, takže nelze vyjít z toho, že by měl žalobce nárok na stejnou odměnu jako ustanovený insolvenční správce. Navíc žalobce přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neprokázal, že by mu vznikl ušlý zisk v žalované výši „týkající se“ odměny za zpeněžení majetku. b/ Skončená řízení, v nichž žalobce nebyl přeskočen jako první v pořadí. O vztah příčinné souvislosti jde jedině za situace, kdy škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je doloženo, že nebýt nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. V řízeních, v nichž nebyl žalobce přeskočen jako první, chybí příčinná souvislost, když nebýt nesprávného úředního postupu, byl by ustanoven insolvenčním správcem první přeskočený ve stanoveném seznamu a jedině tomuto prvnímu přeskočenému by případně mohla vzniknout škoda. c/ Neskončená insolvenční řízení, v nichž byl žalobce přeskočen jako první v pořadí. Za situace, kdy byl sice prokázán nesprávný úřední postup, avšak insolvenční soud dosud pravomocně nerozhodl o odměně ustanoveného správce, není najisto postavena otázka existence škody a její výše ve vztahu k žalobci, proto je žaloba v této části předčasná. 7. Celková škoda, jež žalobci vznikla tím, že nebyl ustanoven jako insolvenční správce v pravomocně skončených insolvenčních řízeních, v nichž byl přeskočen jako první v pořadí, pak činí celkem 3 959 846,31 Kč. 8. K odvolání žalobce a žalovaného Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3 959 846,31 Kč, zamítl, a v bodě II. výroku jej potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 9. Odvolací soud – vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2011, sp. zn. 28 Cdo 2025/2009, z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. 30 Cdo 4286/2013, uveřejněného pod číslem 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z nálezu Ústavního soudu ze dne 22. října 2015, sp. zn. III. ÚS 3057/13, z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3141/15, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, uveřejněného pod číslem 47/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 47/2018“) - uvedl, že zákon č. 82/1998 Sb. nepočítá s odpovědností státu za škodu za „úkony hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu“