29 Cdo 1463/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1463/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:29 Cdo 1463/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1463.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Exekuční návrh Osvobození od placení zbytku dluhů Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 414 odst. 4 IZ. § 43a předpisu č. 120/2001 Sb. § 69a předpisu č. 120/2001 Sb. ve znění do 30.06.2015 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1463/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v exekuční věci oprávněného I. K., zastoupeného Mgr. Pavlou Kosovou, advokátkou, se sídlem v Moravských Budějovicích, Husova 946, PSČ 676 02, proti povinnému F. H., pro 67 128 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 62 EXE 5041/2021, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. února 2022, č. j. 8 Co 222/2021-19, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 8. prosince 2021, č. j. 042 EX 1245/21-14, soudní exekutorka JUDr. Ivana Kozáková, Exekutorský úřad Třebíč, (dále jen „soudní exekutorka“) zamítla exekuční návrh oprávněného (I. K.) ze dne 9. listopadu 2021 (doručený soudní exekutorce téhož dne) [bod I. výroku] a rozhodla o náhradě nákladů exekučního řízení a o náhradě nákladů exekuce (body II. a III. výroku). 2. Soudní exekutorka – vycházeje z ustanovení § 414 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, jakož i § 69a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015 – dospěla k následujícím závěrům: 3. „Oddlužení“ povinného (F. H.) se nevztahuje na věřitele, kteří přihlásili do insolvenčního řízení svou zajištěnou pohledávku. Tuto skutečnost však musí věřitel (oprávněný) „specifikovat a doložit“ včetně toho, že zajištění „dosud trvá“; to se v projednávané věci „nestalo“, a proto je třeba exekuční návrh zamítnout. 4. Exekutorské zástavní právo podle ustanovení § 69a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015, bylo (pouze) způsobem provedení dříve prováděné exekuce a nejpozději s jejím skončením zaniklo. V případě „absence zástavního práva“ tak nelze k „prodeji zástavy“ přistoupit. 5. K odvolání oprávněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. února 2022, č. j. 8 Co 222/2021-19, potvrdil usnesení soudní exekutorky (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 414 insolvenčního zákona, z ustanovení § 43a odst. 1 a 3, § 52 odst. 1, § 73a exekučního řádu a § 59 odst. 1 a § 69a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015 – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 7. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem „sp. zn. KSUL 44 INS 28314/2014“ (jde o usnesení ze dne 14. prosince 2017, č. j. KSUL 44 INS 28314/2014-B-28), jímž byl povinný (coby insolvenční dlužník) osvobozen od placení pohledávek, nabylo právní moci dne 1. března 2018; oprávněný byl v insolvenčním řízení zajištěným věřitelem, a proto osvobozením povinného od placení pohledávek jeho pohledávka (ve smyslu § 414 odst. 4 insolvenčního zákona) „nezanikla“. 8. K pravomocnému zastavení předchozí exekuce (v níž bylo zřízeno ve prospěch oprávněného exekutorské zástavní právo) došlo dne 17. listopadu 2018. Po skončení insolvenčního řízení tak zaniklo exekutorské zástavní právo, v současnosti oprávněnému již „nesvědčí“ zástavní právo k nemovitým věcem ve vlastnictví povinného a „nejsou splněny podmínky pro vedení exekuce“. 9. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jímž napadá (posuzováno podle obsahu) první výrok, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu [dále též jen „o. s. ř.“]) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. 10. Konkrétně dovolatel pokládá otázku, zda jeho zajištěná pohledávka, jež byla přihlášena do insolvenčního řízení a která nebyla v insolvenčním řízení uspokojena (majetek dlužníka sloužící k zajištění nebyl zpeněžen), zanikla v důsledku osvobození povinného od placení pohledávek. 11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že z ustanovení § 414 odst. 4 insolvenčního zákona nevyplývá, že by jeho pohledávka zanikla, nebo že by od jejího placení byl povinný osvobozen. Má za to, že na jeho pohledávku nedopadá osvobození povinného od placení pohledávek, a podotýká, že na jeho pohledávku nebylo v insolvenčním řízení hrazeno. Jestliže by nyní neměl možnost domáhat se úhrady pohledávky, musel by se takový postup vyložit jako vyvlastnění bez náhrady, což právní řád zakazuje. Dovolatel připouští, že se neodvolal proti usnesení o zastavení předchozí exekuce, neboť měl „omylem za to“, že jeho pohledávka byla uspokojena v insolvenčním řízení a jen mu nebyly vyplaceny „finanční prostředky ze zpeněžení zajištění“. Formuluje přitom závěr, že jeho postavení zajištěného věřitele je po skončení oddlužení v zásadě totožné jako před zahájením insolvenčního řízení, neboť dluh povinného stále trvá, a může tak zvolit vhodný způsob vedení exekuce na majetek povinného. 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem v daných skutkových poměrech dosud neřešenou. 14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 16. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšla soudní exekutorka i odvolací soud: [1] Pohledávka dovolatele vůči povinnému byla vykonatelná na základě směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2011, č. j. 49 Cm 468/2011-4, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2012, č. j. 49 Cm 468/2011-20 (dále jen „exekuční titul“). [2] Dovolatel pro vymožení své pohledávky vedl exekuci na majetek povinného; soudní exekutor JUDr. Jiří Komárek, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, byl pověřen provedením exekuce usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. srpna 2012, č. j. 54 EXE 466/2012-8. Dne 5. září 2012 vydal pověřený soudní exekutor exekuční příkaz č. j. 038 EX 318/12-2, kterým zřídil exekutorské zástavní právo ke spoluvlastnickým podílům povinného k určeným nemovitostem v katastrálních územích XY, XY a XY (dále jen „exekuční příkaz“). [3] Dovolatel přihlásil svou pohledávku jako vykonatelnou (na základě exekučního titulu) a zajištěnou exekutorským zástavním právem (na základě exekučního příkazu) do insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného a jeho manželky (A. H.); přihlášená pohledávka byla zjištěna včetně pořadí. Předmět zajištění nebyl v insolvenčním řízení zpeněžen. [4] Usnesením ze dne 14. prosince 2017, č. j. KSUL 44 INS 28314/2014-B-28, které nabylo právní moci dne 3. ledna 2018, vzal Krajský soud v Ústí nad Labem (mimo jiné) na vědomí splnění oddlužení povinného a jeho manželky (bod I. výroku) a osvobodil je od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit; osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohle