29 Cdo 1466/2008 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1466/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2010 Spisová značka:29 Cdo 1466/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1466.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Valná hromada Dotčené předpisy:§ 190c, 66a, 183b obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 3. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 05.17.2010II.ÚS 1434/10JUDr. Dagmar Lastoveckáodmítnuto09.30.2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1466/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Š. p. v. s., a. s., zastoupené JUDr. J.S., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti V. a k. V., a. s., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 160/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 8 Cmo 151/2007 – 51, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti V. a k. V., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení 9.360,-Kč, do rukou její advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud první výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2007, č. j. 42 Cm 160/2006 – 24, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti V. a k. V., a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 8. června 2006 (dále jen „valná hromada“), jímž valná hromada rozhodla, že akcionářům společnosti nebudou vypláceny dividendy (výrok I.), výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně změnil tak, že navrhovatelce uložil povinnost zaplatit společnosti částku 17.811,- Kč (výrok II.) a současně ji zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení společnosti ve výši 16.950,- Kč (výrok III.). Odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci navrhovatelka odůvodnila návrh tím, že ve společnosti drží 88,69 % hlasovacích práv akcionáři vlastnící akcie na jméno, kterými jsou výlučně obce a města ze v. a z.regionu. Vlastníkům akcií na majitele, kterými jsou „soukromí investoři“, náleží 11,31 % všech hlasovacích práv. Společnost opakovaně, i přes usnesení valné hromady konané v roce 1999 č. 19/99, podle něhož je cílem společnosti vyplácení dividend, na základě rozhodnutí valné hromady dividendy nerozděluje. Příčinou je to, že je ovládána akcionáři s akciemi na jméno, kteří podle navrhovatelky jednají ve shodě. Jako veřejnoprávní subjekty tito akcionáři získávají na své investiční záměry do vodárenské infrastruktury dotace z veřejných zdrojů. Poskytování dotací je podmíněno tím, že akcionáři společnosti, která dotace přijímá, nesmějí pobírat žádný zisk z majetku, vybudovaného při použití dotací. Proto akcionáři s akciemi na jméno preferují hospodaření společnosti „v režimu obecně prospěšné společnosti“. Tento jejich společný jednotný zájem vyplývá z existence jejich shodných povinností podle zákona o obcích (zajištění dodávky vody občanům). Popsaný způsob nerozdělování zisku je nevýhodný pro akcionáře s akciemi na majitele, kteří mají zájem, aby společnost podnikala „v podnikatelském režimu“. Akcionáři s akciemi na jméno, kteří mají více než 40 % hlasovacích práv na společnosti, jednají podle navrhovatelky ve shodě. Proto mají povinnost uzavřít se společností ovládací smlouvu. Protože tito akcionáři jednání ve shodě neohlásili a neuzavřeli ovládací smlouvu, nebyli podle navrhovatele oprávněni využít svého vlivu k tomu, aby přijali opatření, z něhož může vzniknout ovládané osobě majetková újma a vyhnuli se tak důsledkům povinnosti podle § 190c obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dalším důvodem neplatnosti napadaného usnesení je podle navrhovatelky to, že při hlasování o rozdělení zisku došlo ke zneužití většiny (§ 56a obch. zák.), neboť součástí vlastnického práva k akciím je nesporně i právo na podíl na zisku. Odvolací soud uzavřel, že na základě dosud zjištěného skutkového stavu nelze jednoznačně dovodit, jak to učinil soud prvního stupně, že nebylo prokázáno jednání akcionářů s akciemi na jméno ve shodě. Otázka jednání ve shodě akcionářů s akciemi na jméno na valné hromadě však nebyla podle odvolacího soudu pro rozhodnutí v projednávané věci právně významná. Valná hromada nerozhodovala o poskytnutí výhody akcionářům s akciemi na jméno. Poskytování dotací z veřejných zdrojů některým z akcionářů státem či nadnárodním subjektem, tedy z prostředků mimo společnost, není „poskytnutí výhody“ spojené s nerozdělením zisku [§ 186 odst. 2 písm. c) obch. zák.]. Zákaz výkonu hlasovacího práva se vztahuje na výhodu poskytovanou akcionáři společností (např. ručení, půjčka) z prostředků společnosti, nikoli na jiné výhody vyplývající z povahy akcionáře – veřejnoprávní korporace, které s jeho účastí ve společnosti nesouvisejí (i obce, které nejsou akcionáři společnosti, mohou tyto dotace získávat). Odvolací soud tak přitakal závěru soudu prvního stupně o povaze této „výhody“, stejně jako názoru o vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí pouze v případě kótovaných účastnických cenných papírů (§ 183b odst. 1 obch. zák.). Ani argumentace navrhovatelky úpravou § 190c obch. zák. není podle odvolacího soudu přiléhavá. Navrhovatelka tvrdí existenci podnikatelského uskupení (ovládání společnosti osobami jednajícími ve shodě, které disponují většinou hlasovacích práv na společnosti, § 66a odst. 4 obch. zák.), která sama o sobě není nedovolená. U určitých typů podnikatelských uskupení však zákon stanoví pravidla na ochranu jak ovládané společnosti (§ 66 odst. 14 obch. zák.), tak jejich společníků (§ 66 odst. 9 a 12 obch. zák.). Jedním z typů podnikatelského uskupení – pokračoval odvolací soud – je i koncern (holding), který je charakterizován jednotným řízením (na straně řídící osoby je jeden subjekt, na straně řízené osoby jeden nebo více subjektů). Vztah jednotného řízení může existovat fakticky nebo na základě smlouvy (faktický nebo smluvní koncern). Typy smluv zakládajících koncern upravuje obchodní zákoník (§ 190a a § 190b). Princip ochrany mimo stojících společníků ovládané společnosti se promítá do zákonem určeného obsahu ovládací smlouvy a smlouvy o převodu zisku tak, že její náležitostí je i závazek vykoupit akcie těchto společníků (§ 190c obch. zák.). V této věci však navrhovatelka netvrdila, že společnost je členem koncernového uskupení pod jednotným řízením. Naopak tvrdila pluralitu ovládajících osob, kterými jsou podle ní akcionáři s akciemi na jméno. Argumentace instituty „koncernového práva“, tedy úpravou § 190c obch. zák. a úpravou § 66a odst. 8 obch. zák., pro neplatnost předmětného usnesení valné hromady o nerozdělení zisku je proto dle názoru odvolacího soudu nesprávná. Odvolací soud nesouhlasil ani s námitkou navrhovatelky o nesprávném hodnocení zneužití práv většiny proti menšině soudem prvního stupně. Základním znakem zneužití většiny je využití váhy hlasů ovládajících akcionářů k přijetí opatření, které zvýhodňuje tuto skupinu akcionářů na úkor ostatních. K takovéto situaci však nedošlo, protože usnesení o nerozdělení zisku se vztahuje na všechny akcionáře, proto nedošlo k selektivní diskriminaci menšiny, uzavřel odvolací soud. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka podrobuje kritice závěr odvolacího soudu o tom, že otázka, zda akcionáři s akciemi na jméno jednali na valné hromadě ve shodě, není v této věci právně významná, neboť navrhovatelkou tvrzená pluralita ovládajících osob není možná, když v postavení ovládající osoby může být pouze jeden subjekt, více subjektů může být pouze v postavení ovládaných. Dovolatelka se odvolává i na ustanovení § 190c odst. 1 obch. zák., dle něhož ovládací smlouva musí obsahovat i závazek vůči mimo stojícími společníkům uzavřít na písemnou žádost smlouvu o úplatném převodu jejich akcií za cenu přiměřenou hodnotě jejich akcií. V důsledku neuzavření ovládací smlouvy byli akcionáři vlastnící akcie na majitele o tuto výhodu připraveni. Odvolací soud měl dle dovolatelky zvážit, zda není na místě ústavně konformním výkladem zohledňujícím princip rovnosti před zákonem rozšířit aplikovatelnost ustanovení § 183b obch. zák. na všechny akciové společnosti, neboť k zásadně rozdílnému právnímu postavení akcionářů s kótovanými akciemi oproti akcionářům ostatním není dán žádný důvod podložený veřejným zájem. K závěru odvolacího soudu o tom, že valná hromada nerozhodovala