29 Cdo 1497/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1497/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2021 Spisová značka:29 Cdo 1497/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1497.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Směnečný a šekový platební rozkaz Směnka Postoupení pohledávky Dotčené předpisy:§ 243c o. s. ř. čl. I. § 11 odst. 2 předpisu č. 191/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1497/2019-431 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, proti žalovaným 1) O. D. t., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) D. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Igorem Osvaldem, advokátem, se sídlem v Brně, Veveří 100/31, PSČ 602 00, a 3) P. K., narozenému XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 87/2006, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. října 2018, č. j. 7 Cmo 45/2018-409, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu doručenou Krajskému soudu v Brně dne 18. února 2002 se žalobce (Československá obchodní banka, a. s.) domáhal po žalovaných plnění ze směnky vlastní, vystavené dne 30. září 1997 prvním žalovaným (zapsaným v obchodním rejstříku pod tehdejší obchodní firmou I. t.) znějící na směnečný peníz 39.000.000 Kč, se splatností dne 31. ledna 2002 (dále též jen „sporná směnka“). Směnka byla vystavena nikoli na řad INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKY, a. s. a žalobce ji od remitenta nabyl na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19. června 2000. Druhá žalovaná (D. J.) a třetí žalovaný (P. K.) převzali za zaplacení směnky směnečné rukojemství. 2. Usnesením ze dne 14. prosince 2005, č. j. 42 Sm 70/2002-96, Krajský soud v Brně – odkazuje na ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – vyhověl návrhu původního žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupila Česká konsolidační agentura jako nabyvatel sporné směnky (na základě smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 21. února 2002). Toto usnesení potvrdil k odvolání žalovaných Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. března 2006, č. j. 4 Cmo 134/2006-118. 3. Směnečným platebním rozkazem ze dne 7. června 2006, č. j. 42 Sm 70/2002-128, Krajský soud v Brně uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně České konsolidační agentuře směnečný peníz ve výši 39.000.000 Kč s 6% úrokem od 1. února 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 130.000 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 1.000.000 Kč. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali všichni žalovaní námitky. 4. Usnesením ze dne 16. prosince 2009, č. j. 42 Cm 87/2006-202, Krajský soud v Brně rozhodl podle § 107 o. s. ř., že v řízení bude na místě České konsolidační agentury pokračováno s Českou republikou – Ministerstvem financí, neboť podle ustanovení § 20 zákona č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů, zanikla Česká konsolidační agentura dnem 31. prosince 2007 a jejím právním nástupcem se stal stát, zastoupený Ministerstvem financí, na který přecházejí práva a závazky ke dni jejího zániku. 5. Usnesením ze dne 24. února 2010, č. j. 42 Cm 87/2006-208, ve znění usnesení ze dne 4. října 2010, č. j. 42 Cm 87/2006-223, Krajský soud v Brně – odkazuje na ustanovení § 107a o. s. ř. – vyhověl návrhu České konsolidační agentury ze dne 31. října 2007, aby na místo dosavadního žalobce do řízení vstoupila (opět) Československá obchodní banka, a. s., která měla spornou směnku nabýt na základě smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 10. října 2007. Toto usnesení k odvolání druhé žalované potvrdil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. února 2011, č. j. 7 Cmo 160/2010-237. 6. Rozsudkem ze dne 22. června 2017, č. j. 42 Cm 87/2006-332, Krajský soud v Brně rozhodl o námitkách druhé a třetího žalovaných tak, že vůči nim ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.); dále uložil oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů námitkového řízení částku 8.581 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně nerozhodoval o námitkách prvního žalovaného, neboť usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. března 2007, sp. zn. 37 K 73/98, byl na jeho majetek prohlášen konkurs, v důsledku čehož bylo řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným přerušeno (§ 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). 7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že námitky druhé a třetího žalovaných jsou dílem nedůvodné a dílem opožděné. Za opožděnou přitom měl soud prvního stupně námitku nedostatku aktivní věcné legitimace, kterou žalovaní odůvodnili tvrzením, že žalobce se (opětovně) nestal na základě smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 10. října 2007 majitelem sporné směnky, neboť tato smlouva je absolutně neplatná. Podle soudu prvního stupně nejde o námitku procesní povahy, proto i tato námitka podléhá režimu koncentrace podle § 175 o. s. ř. a lze k ní přihlédnout jen tehdy, byla-li uplatněna v zákonné lhůtě pro podání námitek, což se v projednávané věci nestalo. Navíc obecně platí, že soud zkoumá skutkový stav věci k datu vydání směnečného platebního rozkazu, tedy i otázku aktivní věcné legitimace soud mohl posuzovat pouze k tomuto okamžiku. 8. Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované rozsudkem ze dne 9. října 2018, č. j. 7 Cmo 45/2018-409, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhé žalované (první výrok) a uložil druhé žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.125,50 Kč (druhý výrok). 9. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého druhá žalovaná vznesla námitku nedostatku věcné legitimace žalobce (z důvodu neplatnosti smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 10. října 2007) opožděně. Přitom zdůraznil, že skutečnosti, k nimž došlo až po vydání směnečného platebního rozkazu, nemohou být důvodem pro jeho zrušení. Pominout nelze podle odvolacího soudu ani okolnost, že usnesení, kterým bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobce, nabylo právní moci a soudy jsou jím proto vázány. 10. Ve vztahu k otázce aktivní věcné legitimace žalobce pak odvolací soud (při posuzování dalších – druhou žalovanou včas uplatněných – námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) v obecné rovině doplnil, že u směnek na jméno (u rektasměnek) zákon předepisuje, že „musí být dispozice s nimi prováděna postoupením pohledávek“. Ustanovení čl. I. § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), totiž vychází z toho, že jde o směnku „jako každou jinou, jen převody se dějí formou a s účinky obyčejného postupu“. Rektasměnky jsou také převoditelné „zcela obecně a neomezeně“. 11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 12. Podle dovolatelky se Nejvyšší soud dosud nezabýval otázkou, zda v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu může soud posuzovat také otázku aktivní věcné legitimace žalobce, o jehož vstupu do řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 107a o. s. ř. až po vydání směnečného platebního rozkazu; jinak řečeno, zda důvodem pro zrušení směnečného platebního rozkazu může být skutečnost, že účastník, o jehož vstupu do řízení bylo v průběhu námitkového řízení rozhodnuto podle § 107a o. s. ř., se ve skutečnosti nestal majitelem směnky, o jejíž zaplacení v dané věci jde. 13. Dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru, že smlouva o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 10. října 2007 je absolutně neplatným právním úkonem, neboť z jejího obsahu není zřejmé, zda má jít o převod bezúplatný či za úplatu, případně v jaké výši byla úplata sjednána. Podle dovolatelky musí ve sporu vystupovat od počátku až do konce věcně legitimovaný věřitel i dlužník, totéž přitom platí o jejich procesních nástupcích. V projednávané věci však došlo „k z