29 Cdo 1497/2023 – Nejvyšší soud

29 Cdo 1497/2023-649 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce OYSTER Invest a. s., se sídlem v Pavlově, Okružní 71, PSČ 273 51, identifikační číslo osoby 25792369, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44/31, PSČ 266 01, proti žalované Ing. Evě Mikulčákové, bytem v Praze 8, Na Slovance 2206/36, PSČ 182 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAP a. s., identifikační číslo osoby 25054686, zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem, se sídlem v Praze, Na baště sv. Ludmily 252/3, PSČ 160 00, o uložení povinnosti vydat potvrzení a o vzájemném návrhu žalované o uložení povinnosti vydat potvrzení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 352/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2022, č. j. 36 Co 387/2021-611, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. července 2021, č. j. 52 C 352/2016-574, takto: I. Řízení o dovolání žalobce proti bodu VI. výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. července 2021, č. j. 52 C 352/2016-574, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti druhému výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2022, č. j. 36 Co 387/2021-611, o nákladech řízení, se odmítá. III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2022, č. j. 36 Co 387/2021-611, se zrušuje v měnícím výroku o zamítnutí žaloby a v závislém výroku o nákladech řízení o žalobě; věc se vrací ve zrušeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I.   Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 6. října 2017, č. j. 52 C 352/2016-312, Obvodní soud pro Prahu 9: [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (OYSTER Invest a. s.) domáhal vůči žalované (Ing. Evě Mikulčákové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAP a. s.) vydání písemného potvrzení o tom, že na pohledávku Finančního úřadu pro Prahu 4 (dále též jen „finanční úřad“) ve výši 7.335.625 Kč a 8.211 Kč s příslušenstvím zaplatil do konkursní podstaty úpadce dne 12. července 2013 částku 4.406.302 Kč a dne 14. května 2015 částku 7.343.836 Kč, čímž zaniklo zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně k zajištění předmětné pohledávky na označených nemovitostech zapsaných u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví číslo 65 pro obec Praha a katastrální území Krč (dále jen „nemovitosti“) [bod I. výroku]. [2] Uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.712 Kč (bod II. výroku). 2.  K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“ nebo „konkursní soud“) rozsudkem ze dne 24. dubna 2018, č. j. 15 Co 60/2018-337: [1] Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. ledna 2021, č. j. 29 Cdo 168/2019-354, zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení [jde o rozsudek posléze uveřejněný pod číslem 69/2021 Sb. rozh. obč., který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 4. Rozsudkem ze dne 20. července 2021, č. j. 52 C 352/2016-574, obvodní soud: [1] Uložil žalované vystavit žalobci písemné potvrzení o tom, že na pohledávku finančního úřadu ve výši 7.335.625 Kč a 8.211 Kč, tj. v celkové výši 7.343.836 Kč s příslušenstvím, zajištěnou rozhodnutím správce daně č. 77958/1999 o zřízení zástavního práva k označeným nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví číslo 65 pro obec Praha a katastrální území Krč (dále jen „nemovitosti“), zaplatil žalobce na účet konkursní podstaty úpadce dne 12. července 2013 částku 4.406.302 Kč a dne 14. května 2015 částku 7.343.836 Kč (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci vystavit a podepsat žalované do 3 dnů od právní moci rozhodnutí písemné potvrzení o tom, že dne 27. září 2013 obdržel z konkursní podstaty úpadce na označený účet vedený u Komerční banky a. s. (dále jen „banka“) částku 4.406.302 Kč, a o tom, že obdržel na označený účet vedený u banky z konkursní podstaty úpadce částku 8.691,88 Kč, jako vrácený úrok z částky 4.406.302 Kč za dobu od 15. července 2013 do 25. září 2013 (bod II. výroku). [3] Uložil žalobci vystavit a podepsat žalované do 3 dnů od právní moci rozhodnutí písemné potvrzení o tom, že dne 29. června 2015 obdržel na označený účet vedený u banky z konkursní podstaty úpadce částku 4.856.985,77 Kč, a o tom, že ve smyslu své výzvy ze dne 1. července 2015 obdržel na označený účet vedený u banky z konkursní podstaty úpadce částku 718.277,86 Kč (bod III. výroku). [4] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ze dne 10. května 2016 (bod IV. výroku). [5] Uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu ze dne 14. května 2021 do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.356 Kč (bod V. výroku). [6] Uložil žalobci zaplatit státu na soudním poplatku ze vzájemného návrhu žalované do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 2.000 Kč (bod VI. výroku). 5. Obvodní soud – vycházeje z ustanovení § 569 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a ze závěrů zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 6. Právo podle § 569 odst. 1 obč. zák. náleží zástavnímu dlužníku, který zcela nebo zčásti splnil dluh osobního dlužníka. Nevydá-li správce konkursní podstaty osobního dlužníka zástavnímu dlužníku na jeho žádost písemné potvrzení (kvitanci) o tom, že do konkursní podstaty zcela nebo zčásti uhradil zajištěnou pohledávku, posuzuje se splnění povinnosti podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobce uplatněním práva kvitance neobešel zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), požaduje-li jen splnění toho, k čemu je správce konkursní podstaty úpadce povinen, jako každá jiná osoba v pozici věřitele. 7. Právo na vydání potvrzení o vrácení „pohledávky“ zaplacené do konkursní podstaty dlužníka by mělo logicky náležet i správci konkursní podstaty, jako věřiteli úpadcova dlužníka. Povinnost vydat kvitanci lze (totiž) vztáhnout i na příjemce (na osoby odlišné od věřitele) a oprávnění žádat kvitanci náleží i tomu, kdo závazek za dlužníka splnil; je tak namístě, aby oprávnění žádat kvitanci (uplatněné vzájemným návrhem ze 14. května 2021) bylo přiznáno i žalované. 8. K odkazu žalobce na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2015, sp. zn. 21 Cdo 5139/2014 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročníku 2016, pod číslem 32), poukazuje obvodní soud na to, že ten řešil účinky plnění zástavou do konkursní podstaty ve sjednané lhůtě (a skutkový stav této věci se potud liší). 9. K odkazu žalované na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2007, sp. zn. 29 Odo 594/2005, obvodní soud uvádí, že v této věci žalovaná oprávněně vyzvala žalobce, aby do 30 dnů od doručení výzvy zaplatil cenu zástavy. Žalobce tak v dané lhůtě neučinil (cenu zástavy zaplatil později), proto byly nemovitosti zapsány do majetku konkursní podstaty. 10. K námitce žalované, že žalobce není zástavním dlužníkem, jelikož kupní smlouva na jejímž základě se žalobce měl stát vlastníkem ideálního podílu na nemovitostech ve výši 6/10, je absolutně neplatná, odkazuje obvodní soud na závěry obsažené v odstavci 23. a v odstavci 43. bodu [1] odůvodnění zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu. Žalovaná nadto sama vyzývala žalobce (v roce 2001 a v roce 2010) k úhradě pohledávek ve výši 7.343.836 Kč, 57.017.341,07 Kč a 23.545.370,52 Kč, jako zástavního dlužníka. 11. Po částečném zastavení řízení (usnesením obvodního soudu ze dne 18. května 2021, č. j. 52 C 352/2016-427) a po změně žaloby je nárok žalobce již důvodný. Předmětem žaloby je (totiž) již jen vydání potvrzení, že žalobce zaplatil dne 12. července 2013 částku 4.406.302 Kč a dne 14. května 2015 částku 7.343.836 Kč, vždy na účet konkursní podstaty úpadce. Jak uvedl Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku, nevydá-li správce konkursní podstaty osobního dlužníka zástavnímu dlužníku na jeho žádost písemné potvrzení (kvitanci) o tom, že do konkursní podstaty zcela nebo zčásti uhradil zajištěnou pohledávku, a posuzuje-li se splnění povinnosti vystavit takové potvrzení podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, může se zástavní dlužník úspěšně domáhat žalobou podanou proti správci konkursní podstaty u obecného soudu vydání (vystavení) takového potvrzení (kvitance) bez zřetele k tomu, že pokyn, aby je správce konkursní podstaty vystavil, odmítl udělit konkursní soud. Aby se soud mohl takovou žalobou zabývat, muselo být prok