29 Cdo 1633/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1633/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2018 Spisová značka:29 Cdo 1633/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.1633.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční rejstřík Dotčené předpisy:§ 421 IZ. § 422 IZ. § 419 IZ. § 41 odst. 1 o. s. ř. § 42 odst. 1 o. s. ř. § 44 o. s. ř. § 5 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 7. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 6.8.2018II.ÚS 2681/18JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto4.9.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1633/2016-476 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. S., proti žalované České Republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.625.000,- Kč s příslušenstvím a o uložení povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 24/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 28 Co 297/2015-418, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 28 Co 297/2015-418, potvrdil rozsudek ze dne 30. dubna 2015, č. j. 27 C 24/2012-308, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu žalobce (J. S.), aby žalované (České Republice - Ministerstvu spravedlnosti) bylo uloženo: a) zaplatit žalobci částku 1.625.000,- Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, a b) odstranit „z elektronické adresy www.isir.justice.cz, oddíl X, u úpadce F. N. C., podpis, bydliště, datum narození žalobce nacházející se v pověření o nahlížení do spisu a v záznamu o nahlížení, které jsou evidovány pod číslem X v uvedeném rejstříku, a které byly zveřejněny ve stejném rejstříku dne 20. června 2011 v 9:59 hodin“. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) „vedl“ insolvenční řízení ve věci dlužníka F. N. C., spol. s r. o. (dále jen „dlužník“) pod sp. zn. KSBR 38 INS X/Y. 2) Žalobce jako zaměstnanec přihlášeného věřitele (TRÁVNÍKY, bytové družstvo – dále jen „věřitel“) na základě pověření věřitele ze dne 15. června 2011 (dále jen „pověření“) nahlížel do spisu vedeného v insolvenční věci dlužníka, o čemž insolvenční soud sepsal dne 17. června 2011 úřední záznam (dále jen „úřední záznam“). V insolvenčním rejstříku byl v insolvenčním spise, oddílu X, pod č. X zveřejněn (dne 20. června 2011) jak úřední záznam, tak pověření. Pověření přitom obsahuje (mimo jiné) datum narození žalobce, jeho bydliště a podpis (v rubrice označené „pověření přijímám“); úřední záznam obsahuje podpis žalobce jako osoby nahlížející do spisu. 3) Žalobce nepožádal insolvenční soud, aby rozhodl, že některé z jeho osobních údajů, obsažených v pověření a v úředním záznamu, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné, a to ani v okamžiku, kdy pověření k nahlížení do spisu insolvenčnímu soudu předložil, ani k okamžiku, kdy nahlížení do spisu ukončil. 4) Podáním datovaným 23. června 2011 žalobce požádal insolvenční soud, aby jeho „osobní (soukromé) údaje (tj. podpis, datum narození, bydliště) neprodleně vymazal (popř. informace začernil) z elektronické adresy www.isir.justice.cz“, a to jak z úředního záznamu, tak i z pověření. 5) Dopisem ze dne 8. července 2011 (D-7) insolvenční soud žalobci sdělil, že žádost o výmaz osobních údajů nepovažuje za důvodnou, když žalobce „nejpozději společně s podáním, o které jde“, nepožádal o anonymizaci svých osobních údajů. Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení § 419, § 421 a § 422 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném v době zveřejnění žalobou označených údajů v insolvenčním rejstříku – v prvé řadě zdůraznil, že pověření je „ostatním podáním“ ve smyslu ustanovení § 421 odst. 2 insolvenčního zákona, přičemž věřitel (jako jeho autor) insolvenční soud nepožádal o utajení údajů na tomto podání uvedených a neučinil tak ani žalobce při předložení pověření insolvenčnímu soudu. Věřitel mohl požádat o nezveřejnění (utajení) některých údajů obsažených v tomto podání nejpozději společně s podáním, o které šlo; insolvenční soud mohl, ale nemusel takové žádosti vyhovět. Jde-li o úřední záznam, ten byl pořízen insolvenčním soudem v souladu s ustanovením § 188 odst. 1 „vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy“ (jde o instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy – dále jen „kancelářský řád“). K výše uvedenému odvolací soud doplnil, že „vlastnoruční podpis z povahy věci nepatří mezi osobní údaje“, a to ani ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Z pohledu zmíněného zákona „provozování insolvenčního rejstříku zahrnuje i zpracování osobních údajů, jehož účel, pravidla i rozsah jsou předepsány insolvenčním zákonem, a proto dlužník, věřitel a další osoby, v projednávané věci žalobce jako pověřený zástupce věřitele, jsou povinni výkon zákona ve stanoveném rozsahu strpět, aniž by bylo třeba žádat jejich souhlas se zpracováním osobních údajů“. Insolvenční soud se tak nedopustil nesprávného úředního postupu a zveřejněním předmětných listin v elektronické formě soudního spisu vedeného v rámci insolvenčního rejstříku nebylo nedovoleným nebo nepřiměřeným způsobem zasaženo do práv žalobce garantovaných „Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod“. Konečně odvolací soud doplnil, že insolvenční zákon ani zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neukládá soudu povinnost, aby účastníky insolvenčního řízení, jejich zástupce a další osoby informoval o možnosti požádat o nezveřejnění osobních údajů ve smyslu ustanovení § 422 insolvenčního zákona; „lichou“ shledal i námitku žalobce, že insolvenční soud jednal v rozporu s ustanovením § 5 o. s. ř., jestliže žalobci takové poučení nedal před nahlížením do spisu. Jelikož „v posuzované věci k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo“ a žalovaná tudíž nemůže být odpovědná za žalobcem uplatněnou nemajetkovou újmu, odvolací soud nezkoumal „existenci dalších předpokladů odpovědnosti žalované za škodu“ a neřešil „otázku formy a výše zadostiučinění (odškodnění)“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., namítaje, že odvolací soud v dovolání specifikované otázky hmotného a procesního práva zčásti posoudil odlišně od „rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu“, zčásti jde o otázky, které v judikatuře dovolacího soudu nebyly řešeny a zčásti by je měl dovolací soud posoudit „jinak“. Dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o řešení otázek, zda: 1) Jsou úřední záznam a pověření podáními „ve smyslu ustanovení § 421 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona platného k datu 20. června 2011“? 2) „Stanoví insolvenční zákon ve smyslu ustanovení § 421 odst. 1 písm. c) někde informaci soudu, aby zveřejňoval na elektronické adrese www.isir.justice.cz (v insolvenčním rejstříku)“ pověření a úřední záznam, včetně osobních informací o osobě (datum narození, bydliště, podpis), která pověření předkládá? 3) Zveřejní-li soud takové informace, „ačkoli pro uvedené neměl zákonný podklad, je uvedená činnost nesprávným úředním postupem“? 4) Zveřejnění shora zmíněných „soukromých informací“ o určité osobě, která pouze nahlížela do soudního spisu za účastníka soudního řízení, je nesprávným úředním postupem v situaci, kdy o „jiných osobách stejný soud na stejné adrese ve stejné věci nezveřejní stejné soukromé informace“? 5) Musí soud aplikovat čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod „na otázku“, je-li zveřejnění takových soukromých informací o určité osobě na elektronické adrese v insolvenčním rejstříku „nezbytné v demokratické a právní společnosti“? 6) Je nezbytné v demokratické a právní společnosti, aby „soud zveřejňoval informace o zástupci účastníka řízení, který pouze nahlížel do soudního spisu“, to vše v situaci, kdy insolvenční řízení je již dávno skončené a informace jsou zveřejněny několik let? 7) Byl soud povinen poučit žalobce, že může požádat o nezveřejňování svých soukromých informací v insolvenčním rejstříku, a neučinil-li tak, zda jde o nesprávný úřední postup? 8) Je insolvenční soud povinen při zve