29 Cdo 1838/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1838/2022 citace  Právní věta:Za škodu způsobenou v době od 1. ledna 2013 soudním exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem odpovídá pouze stát ve sporu o náhradu takové škody vedeném proti němu poškozeným není (proto) soudní exekutor pasivně věcně legitimován. Jestliže v době do skončení propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku (§ 136 odst. 1 písm. d/, § 173 odst. 1 insolvenčního zákona) již poškozený má vůči státu (neuspokojenou) pohledávku z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím soudního exekutora coby úřední osoby při výkonu státní správy, pak stát může přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek onoho soudního exekutora regresní pohledávku podle § 16 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jako vázanou na splnění odkládací podmínky (spočívající v tom, že uhradí poškozenému škodu, kterou mu soudní exekutor způsobil). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2023 Spisová značka:29 Cdo 1838/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1838.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Insolvenční řízení (účinky, zajájení) Přihláška pohledávky Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 písm. b) předpisu č. 82/1998 Sb. § 4 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 16 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 32 předpisu č. 82/1998 Sb. § 140c IZ. § 141a IZ. § 173 odst. 1 IZ. § 173 odst. 3 IZ. § 183 IZ. § 184 IZ. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:1. 8. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:32 / 2024 Anotace:Soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci (ČR-MSp) částku 207 991 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl. Vycházel z toho, že žalovaný (bývalý soudní exekutor) vymohl v exekučním řízení částky, které v souhrnu představují žalovanou jistinu. Prostředky však poškozenému nevyplatil, ponechal si je pro sebe, za což byl pravomocně odsouzen. Žalobce z titulu odpovědnosti státu za škodu vyplatil poškozenému částku, jejíž regresní náhrady se nyní domáhá. Soud prvního stupně dovodil, že byly splněny všechny předpoklady pro přiznání žalobcem uplatněného nároku. Dále konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení podle IZ, neboť pohledávka žalobce za žalovaným vznikla až po rozhodnutí o úpadku žalovaného (po uplynutí lhůty k podání přihlášek věřitelů v insolvenčním řízení). Žalobce sice vstoupil podle § 18 odst. 1 IZ do insolvenčního řízení jako nabyvatel pohledávky, kterou tam vůči žalovanému uplatnil poškozený, to však situaci podle soudu prvního stupně nemění. Žalovaný v insolvenčním řízení pohledávky popřel, takže se žalobce může domoci exekučního titulu pro vymáhání regresní náhrady pouze v občanskoprávním řízení, k čemuž přistoupil, i s přihlédnutím k možnému promlčení práva. K odvolání žalovaného odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a řízení zastavil. Uvedl, že nejde o pohledávku, která se podle § 170 IZ v insolvenčním řízení neuspokojuje žádným ze způsobů řešení úpadku, nebo o pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou, a nejde ani o incidenční spor. Připomněl, že ustanovení § 183 odst. 2 a 3 a § 184 odst. 2 a 3 IZ upravují dvojí mechanismus, jímž mohou solidární spoludlužníci a ručitelé se svými regresními nároky vůči insolvenčnímu dlužníku vstoupit do insolvenčního řízení. Stát a soudní exekutor nejsou při plnění pohledávky vzniklé z titulu škody způsobené nesprávný úředním postupem soudního exekutora při výkonu veřejné moci v postavení solidárních dlužníků. Podle názoru odvolacího soudu to nebrání použití režimu upraveného v § 183 a § 184 odst. 2 a 3 IZ pro uplatnění regresní pohledávky státu vůči soudnímu exekutoru podle § 16 zák. č. 82/1998 Sb., což ostatně učinil sám žalobce, když uplatnil regresní pohledávku v insolvenčním řízení podle § 184 odst. 3 IZ. Žalobce nemůže uplatňovat pohledávku oběma způsoby (žalobou i přihláškou, resp. vstupem na místo původního věřitele). Regresní pohledávka má charakter pohledávky, která se týká majetkové podstaty a má být uplatněna přihláškou (jako podmíněná) a uplatní se na ni zákaz zahájení nových řízení podle § 140c IZ, což představuje překážku nedostatku podmínek řízení podle § 103 o. s. ř. Žalobce proti usnesení odvolacího soudu brojil dovoláním k Nejvyššímu soudu, jemuž byla k zodpovězení předložena otázka souběhu žaloby a účasti žalobce v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalovaného a otázka povahy regresní pohledávky státu. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1838/2022-243 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce České republiky – Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, proti žalovanému Č. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrou Dočkalovou, advokátkou, se sídlem v Krnově, Revoluční 910/20, PSČ 794 01, o zaplacení částky 207.991 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 216 C 14/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. října 2021, č. j. 16 Co 185/2021-191, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 1. června 2021, č. j. 216 C 14/2020-155, Okresní soud v Bruntále (dále jen „okresní soud“): [1] Uložil žalovanému (Č. B.) zaplatit žalobci (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 207.991 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. července 2020 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 25. července 2020 do 29. července 2020 (bod II. výroku). [3] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 1.817 Kč (bod III. výroku). 2. Okresní soud – vycházeje z označených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), z ustanovení § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů, z ustanovení § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a z ustanovení § 140a a § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování ohledně vyhovujícího výroku o věci samé k následujícím závěrům: 3. Žalovaný (bývalý soudní exekutor) v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 43 EXE 341/2012 (u soudního exekutora pod sp. zn. 005 EX 56/2012) vymohl částky, které v souhrnu představují žalovanou jistinu a které nevyplatil poškozenému [oprávněnému B. K. (dále jen „B. K.“)]; ponechal si je pro sebe, za což byl také pravomocně odsouzen v trestním řízení (v němž byl žalobce odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních). Žalobce na tomto základě z titulu odpovědnosti státu za škodu (podle zákona č. 82/1998 Sb.) vyplatil B. K. dne 10. ledna 2018 částku, jejíž úhrady se domáhá (z titulu regresní náhrady) po žalovaném. 4. Okresní soud dovodil, že byly splněny všechny předpoklady pro přiznání předmětné regresní náhrady žalobci, s tou odchylkou, že počátek prodlení žalovaného s její úhradou určil (až) k 30. červenci 2020. 5. Nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení podle insolvenčního zákona, neboť pohledávka žalobce za žalovaným vznikla až po rozhodnutí o úpadku žalovaného (a po uplynutí lhůty k podání přihlášek věřitelů v insolvenčním řízení). Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že žalobce v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 insolvenčního zákona vstoupil do insolvenčního řízení jako nabyvatel pohledávky, kterou tam vůči žalovanému uplatnil B. K. 6. Žalovaný v insolvenčním řízení pohledávku popřel, takže žalobce se může domoci vydání rozhodnutí, které by mohlo být exekučním titulem pro vymáhání regresní náhrady (pro případ, že nedojde k uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení), pouze v občanskoprávním řízení. K takovému postupu musel žalobce přistoupit i s přihlédnutím k možnému promlčení práva. Nebyly rovněž splněny předpoklady pro zastavení řízení dle § 107 zákona č. 99/19