29 Cdo 1840/2014 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1840/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2016 Spisová značka:29 Cdo 1840/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1840.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkursní odměna Správce konkursní podstaty Dotčené předpisy:§ 29 ZKV § 14a odst. 1 ZKV § 8 odst. 3 ZKV Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 6. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1840/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci dlužníka ROJANA s. r. o., se sídlem v Rýmařově, třída Hrdinů 1288/55, PSČ 795 01, identifikační číslo osoby 63469936, zastoupeného Mgr. Davidem Michalem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Bucharova 1314/8, PSČ 158 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 K 51/2004, o schválení konečné zprávy, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, o dovolání JUDr. Luďka Zakopala, advokáta, se sídlem v Bruntále, Nádražní 1987/44, PSČ 792 01, jako správce konkursní podstaty dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. prosince 2012, č. j. 3 Ko 26/2011-1876, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 11. října 2010, č. j. 13 K 51/2004-1819, ve znění opravného usnesení ze dne 22. února 2012, č. j. 13 K 51/2004-1860, Krajský soud v Ostravě (dále jen „konkursní soud“): 1/ Schválil konečnou zprávu správce konkursní podstaty JUDr. Luďka Zakopala (dále též jen „L. Z.“) ze dne 20. července 2009 ve znění doplnění ze dne 26. února 2010 a doplnění ze dne 18. června 2010 (dále též jen „konečná zpráva“), s tím, že: a/ příjmy konkursní podstaty činí 14 094 155 Kč, b/ odměna správce konkursní podstaty činí 781 988 Kč, c/ výdaje konkursní podstaty činí 11 065 727,30 Kč, d/ výplata odděleným věřitelům činí 0 Kč, e/ „zůstatek na účtu“ činí 2 154 088 Kč (bod I. výroku). 2/ Neschválil z celkových nákladů konkursní podstaty ze smluv uzavřených L. Z. částku 988 174,50 Kč (bod II. výroku). 3/ Určil, že neschválené výdaje ve výši 988 174,50 Kč je L. Z. povinen vymáhat následovně: po V. N. (dále jen „V. N.“) částku 489 737,50 Kč, po M. B. (dále jen „M. B.“) částku 182 420 Kč a po EUROBOND INVEST a. s. (dále jen „společnost E“) částku 316 017 Kč (bod III. výroku). 4/ Neschválil odměnu L. Z. ve výši 1 172 982,08 Kč a určil, že z dosud uhrazené zálohy na odměnu ve výši 1 048 000 Kč je L. Z. povinen částku ve výši 266 012 Kč vrátit do konkursní podstaty do tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod IV. výroku). Konkursní soud vyšel z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 28. listopadu 2005, č. j. 13 K 51/2004-416, prohlásil konkurs na majetek dlužníka (ROJANA s. r. o.) a správcem konkursní podstaty ustavil dosavadního předběžného správce L. Z. 2/ Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. května 2007, č. j. 1 Ko 8/2006-1314, zrušil usnesení konkursního soudu o prohlášení konkursu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 3/ Usnesením ze dne 21. května 2007, č. j. 13 K 51/2004-1356, konkursní soud ustavil předběžným správcem L. Z. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. června 2008, č. j. 1 Ko 81/2007-1495, změnil rozhodnutí konkursního soudu tak, že se předběžným správcem ustavuje advokátka Mgr. Renáta Jančová (dále jen „R. J.“). 4/ Usnesením ze dne 30. října 2008, č. j. 13 K 51/2004-1525, konkursní soud zprostil R. J. funkce a novým předběžným správcem ustavil advokáta JUDr. Viliama Vidoviče (dále jen „V. V.“). 5/ Dne 21. srpna 2009 byla na úřední desce konkursního soudu vyvěšena konečná zpráva sestavená L. Z. 6/ Podáním doručeným soudu dne 7. září 2009 vznesl dlužník proti konečné zprávě námitky, v nichž především napadal způsob výkonu funkce správce konkursní podstaty L. Z. s tím, že L. Z. postupoval netransparentně a většinu výdajů vynaložil na nejrůznější poradenské, auditorské či obdobné služby. 7/ Podáními z 20. srpna 2009 a 14. ledna 2010 se ke konečné zprávě vyjádřil předběžný správce V. V. Uváděl, že L. Z. při zpeněžování konkursní podstaty nepostupoval řádně a s náležitou péčí. 8/ Podáními ze dne 28. prosince 2009 a 29. dubna 2010 se ke konečné zprávě vyjádřilo státní zastupitelství, které rovněž poukazovalo na to, že L. Z. nevysvětlil „zahrnutí“ pohledávek za podstatou ve výši 2 321 220 Kč do konečné zprávy jako pohledávek za podstatou. 9/ Konkursní soud nařídil jednání k projednání konečné zprávy na 7. října 2010. L. Z. se z jednání ze zdravotních důvodů omluvil. 10/ Při jednání konaném dne 7. října 2010 vzal dlužník vznesené námitky zpět, přestože setrval na tom, že L. Z. dosud řádně nezodpověděl na otázky týkající se pohledávek za podstatou ve výši 1 296 022 Kč a nevysvětlil problematiku věcí, jež byly zahrnuty do majetku podniku. Učinil tak proto, že uvedené kroky L. Z. jsou nevratné, jeho úkony nelze napravit a dlužník považoval za účelné konečnou zprávu schválit, avšak s tím, aby byla L. Z. snížena odměna a část nákladů ze smluv uzavřených L. Z. nebyla schválena. Na takto ustaveném základě konkursní soud nejprve konstatoval, že sice mohl konečnou zprávu schválit, když námitky byly vzaty zpět, avšak s ohledem na důvodnost námitek musel rozhodnout o odměně a nákladech ze smluv uzavřených se správcem. Konkursní soud především neuznal za důvodnou část nákladů v celkové částce 988 174,50 Kč za činnosti, které L. Z. zadal třetím osobám (V. N., M. B. a společnosti E) na účet konkursní podstaty. Zároveň L. Z. uložil, aby tyto náklady vymáhal zpět konkursní do podstaty. Ve vztahu k pohledávkám označeným L. Z. jako pohledávky za podstatou (ve skutečnosti šlo o pohledávky dlužníka za jeho dlužníky), pak konkursní soud vytkl správci, že u pohledávek ve výši 2 321 220 Kč není patrné, zda tyto pohledávky patří do konkursní podstaty (a pak není zřejmé, proč takové pohledávky nebyly vymáhány) nebo zda přešly v souvislosti s prodejem podniku na třetí osobu (pak není patrné, proč tyto pohledávky nebyly ve smlouvě o prodeji podniku specifikovány). U závazků za podstatou (ve skutečnosti šlo o pohledávky za podstatou) správce nevysvětlil, proč tyto pohledávky nezaplatil, a v případě, že je zpochybňuje, pak na základě jakých podkladů. Konečně L. Z. nevysvětlil, proč zahrnul do konkursní podstaty také movité věci, které byly na základě dobrovolné veřejné dražby prodány dne 26. dubna 2004 třetí osobě a proč následně smlouvou o prodeji podniku ze dne 21. srpna 2006 tyto věci zpeněžil. Navíc ze smlouvy o prodeji podniku plyne, že v případě, kdy se zjistí, že vlastníkem prodávaných věcí je někdo jiný, nemá mít tato skutečnost vliv na kupní cenu. Ve výsledku by to pak podle konkursního soudu znamenalo, že tyto movité věci v hodnotě 1,5 mil. Kč byly při prodeji oceněny nulovou hodnotou. Takové pochybení považoval konkursní soud za zvlášť závažné. S ohledem na řadu zjištěných pochybení konkursní soud L. Z. odměnu vypočtenou na částku 1 954 970,08 Kč snížil tak, že mu přiznal pouze 40 %, t. j. částku ve výši 781 988 Kč. L. Z. současně uložil, aby „z dosud neuhrazené zálohy na odměnu“ ve výši 1 048 000 Kč částku 266 012 Kč vrátil do konkursní podstaty. K odvolání L. Z. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením potvrdil bod I., II. a IV. výroku a změnil bod III. výroku tak, že L. Z. se povinnost vymáhat do konkursní podstaty neschválené výdaje ve výši 988 174,50 Kč neukládá. Odvolací soud nejprve předeslal, že i v případě, kdy účinky zrušení konkursu vyvolalo usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo zrušil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu, je soud prvního stupně povinen rozhodnout o nákladech konkursu a tudíž i o odměně a hotových výdajích správce konkursní podstaty a je v těchto případech rovněž povinností soudu prvního stupně ustaveného správce zprostit jeho funkce (§ 44a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, dále jen „ZKV“). Konkursní soud proto v projednávané věci postupoval správně, když ještě před zproštěním správce po něm požadoval předložit závěrečný účet zrušeného konkursu, aby mohl rozhodnout o nákladech konkursu a o odměně a hotových výdajích správce (L. Z.). K procesním námitkám L. Z. odvolací soud uvedl, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné a rovněž netrpí tvrzenou zmatečnostní vadou. L. Z. se sice omluvil z nařízeného jednání, při němž se projednávala a schvalovala konečná zpráva, nepožádal však o jeho odročení, proto i s ohledem na možnost písemně se vyjadřovat, jakož i s přihlédnutím k tomu, že u jednání nebylo prováděno žádné dokazování, nebylo nutné jednání odročovat a právo L. Z. na spravedlivý proces tak nebylo dotčeno. Z hlediska věcného posouzení konečné zprávy odvolací soud předně přisvědčil závěrům konkursního soudu. Sp