29 Cdo 2077/2000 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2077/2000 citace  Právní věta:Pohledávka státu na vyplacení dražební jistoty, která byla složena u banky podle zákona č. 427/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, se promlčuje ve tříleté promlčecí době (§ 101 obč. zák.). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2001 Spisová značka:29 Cdo 2077/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2077.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 5 odst. 4 předpisu č. 427/1990Sb. § 11 odst. 4 předpisu č. 500/1990Sb. § 101 odst. 4 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:28 / 2002 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 681/01 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2077/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy                    JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně: Česká republika - Ministerstvo financí České republiky, zast.  advokátem,  proti žalovaným : 1) J.G., a 2) banka, a. s.,   o 643.200,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C  101/96, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2000 čj. 28 Co 197/96 - 164, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Výše označeným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Brně jak soud odvolací v předmětné věci, že I. Rozsudek soudu prvního stupně se v jeho výroku, jímž se návrh žalobkyně vůči 2) žalované zamítá, potvrzuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se v jeho výroku o náhradě nákladů řízení mění jen tak, že žalobkyně a 2) žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně a 2) žalovaná nemají vůči sobě právo                na náhradu nákladů odvolacího řízení. IV. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání k otázce zásadního právního významu, jíž je to, zda promlčení práva na poukázání dražební jistoty složené vydražitelem provozní jednotky dražené podle zák. č. 427/1990 Sb.,                     o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby,               ve znění pozdějších předpisů, (podle § 11 odst. 3 zák. č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby v jeho platném znění) a  práva na poukázání poplatku ve oprávnění účastnit se dražby (podle § 11 odst. 4 zák. č. 500/1990 Sb.) uplatněných vůči peněžnímu ústavu, u jehož pobočky byla dražební jistota složena, podléhá právní úpravě obsažené v zák. č. 40/1964 Sb., v jeho platném znění, jímž se vydává občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), konkrétně pak v jeho ust. § 100 odst. 1 a zda promlčecí doba zmíněných práv je tříletá ( § 101 obč. zák.). Okresní soud ve Vyškově částečným rozsudkem ze dne 26. 2. 1996 čj. 6 C 101/96 - 21, rozhodl v této věci  tak, že návrh žalobce, že žalovaná právní předchůdkyně, Banka, a. s.  v P. je povinna společně zaplatit s 1) žalovaným J.G. M.m.B. částku 2.000,- Kč a na účet žalobce Ministerstva pro správu národního majetku          a jeho privatizaci České republiky odvést částku 641.200,- Kč, se zamítá. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná 2) odvolání. V průběhu odvolacího řízení došlo ke změnám na straně žalobce resp. žalobkyně              a žalované 2). Právním nástupcem dřívějšího Ministerstva pro správu národního majetku            a jeho privatizaci ČR se stalo na základě zákona č. 135/1996 Sb. Ministerstvo financí ČR.            Na základě smlouvy o prodeji (části) podniku se pak právním nástupcem původně žalované Banky, a. s., stala banka, a. s.  se sídlem v P.,  na kterou přešel podle ust. § 487 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.“) tvrzený závazek, který je předmětem sporu. Odvolací soud proto nadále jednal s uvedenými účastníky jako procesními nástupci původních účastníků. Odvolací soud dále posuzoval, zda se na uplatněný nárok žalobkyně vztahuje právní úprava promlčení, stanovená v § 100 a § 101 obč. zák. Konstatoval, že zaplacení žalované částky resp. částek se žalobce domáhal s odkazem na ust. § 11 odst. 2 zák. č. 427/1990 Sb., v platném znění (zákon o tzv. „malé privatizaci“) a ust. § 11 odst. 3 zák. č. 500/1990 Sb., v platném znění. Právní úpravou promlčení ani délkou promlčecí doby se obě tyto zákonné úpravy nezaobírají. Odvolací soud dospěl k názoru, že na promlčení majetkových práv, uplatněných v řízení, a to vůči žalovanému 2) práva na prokázání dražební jistoty složené žalovaným 1) jako vydražitelem, a dále práva na poukázání poplatků za oprávnění zúčastnit se dražby (M.m.B.), je třeba aplikovat úpravu promlčení v občanském zákoníku. Žalobkyní namítané použití úpravy v obchodním zákoníku ( zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se podle názoru odvolacího soudu v daném případě neuplatní.                  Ve vztazích podle výše cit. zákonných úprav, z nichž plyne povinnost peněžitého ústavu poukázat dražební jistotu složenou vydražitelem na zvláštní účet ministerstva a dále povinnost poukázat poplatek za oprávnění zúčastnit se dražby okresnímu úřadu, nejde o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. V této souvislosti se odvolací ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) je dána věcná příslušnost okresního soudu, neboť nejde o spor z právního vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, k jehož rozhodování by byla dána věcná příslušnost krajského soudu s působností v obchodních věcech (zde Krajského obchodního soudu v Brně) podle § 9 odst. 3 písm. a) bod bb) o. s. ř., popř.             podle § 9 odst. 3 písm. b) a c), či § 9 odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném ke dni rozhodování. Pokud jde o promlčení, odvolací soud dovodil, že právo na poukázání dražební jistoty peněžním ústavem a právo na poukázání poplatku za oprávnění zúčastnit se dražby mohlo být uplatněno již dne 25. 5. 1992, tedy dnem následujícím po dni, kdy žalovaný 1) vydražil obě provozní jednotky (obě dražby proběhly dne 24. 5. 1992), ve vztahu k nimž jsou obě práva (nároky) žalována. Počínaje dnem 25. 5. 1992 tedy začala běžet tříletá promlčecí doba                    pro uplatnění předmětných práv u soudu. Tato práva však byla uplatněna až dne 13. 11. 1995, kdy došla soudu prvního stupně žaloba ve věci datovaná dnem 9. 11. 1995. Právo                      na poukázání dražebních jistot a právo na poukázání poplatků za oprávnění zúčastnit se dražby v žalované celkové výši  643.200,- Kč bylo uplatněno u soudu vůči druhé žalované až po uplynutí tříleté promlčecí doby, jejiž běh skončil dnem 25. 5. 1995. Druhá žalovaná v průběhu řízení namítla promlčení, takže promlčená práva nebylo možno žalobkyni přiznat. Odvolací soud pouze posoudil rozdílně od soudu prvního stupně počátek běhu promlčecí doby, jak je shora uvedeno. Odvolání žalobkyně odvolací soud proto posoudil jako nedůvodné a napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž se návrh žalobkyně vůči žalovanému 2) zamítá, podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Vzhledem k tomu, že odvolací soud považoval posuzovanou problematiku promlčení předmětných práv za otázku zásadního právního významu, připustil podle § 239 odst. 1 o. s. ř. proti svému rozhodnutí dovolání, jak je výše uvedeno. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání s odkazem na přípustnost podle           ust. § 239 odst. 1 o. s. ř. a na důvod podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. 201 Dovolatelka nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu. Na prvním místě namítá, že mezi  žalobkyní a druhou žalovanou, tedy peněžním ústavem, na jehož účet byla dražební jistota složena, neexistuje žádný smluvní ani obdobný vztah, že kterého by vznikl nárok, který je nutno uplatnit u soudu před uplynutím promlčecí doby. Žalobkyně poukazuje na to, že oba soudy přehlédly tu skutečnost, že dražební jistota složen