29 Cdo 209/2010 – Nejvyšší soud

29 Cdo 209/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce ACOM-INTERNATIONAL GROUP, a. s. v likvidaci, se sídlem ve Velkých Svatoňovicích 375, PSČ 542 35, identifikační číslo osoby 25935267, o procesním nástupnictví na straně konkursního věřitele Profidebt, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27221971, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 K 1/2007, o dovolání konkursního věřitele JUDr. M. L., LL. M., jako správce konkursní podstaty úpadce A C O M - P R A H A spol. s r. o., identifikační číslo osoby 62914197, zastoupeného JUDr. Miloslavem Boudysem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1126/9, PSČ 140 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2009, č. j. 1 Ko 139/2009-přihl. pohl. 32, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 15. července 2009, č. j. 45 K 1/2007-32, Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „konkursní soud“) připustil, aby do řízení na místo dosavadního konkursního věřitele Profidebt, s. r. o. (dále též jen „společnost P“), vstoupila do řízení pro pohledávku ve výši 45.108.383,61 Kč jako konkursní věřitel společnost GBI Investments CZ, a. s. v likvidaci (dále též jen „společnost G“). Konkursní soud uzavřel, že usnesení vydal na základě návrhu společnosti P (stávajícího konkursního věřitele) doloženého smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. března 2009 (dále též jen „postupní smlouva“), podle které společnost P postoupila pohledávku společnosti G. Proto návrhu vyhověl, odkazuje na ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) K odvolání konkursního věřitele JUDr. Martina Livana, LL. M., jako správce konkursní podstaty úpadce A C O M - P R A H A spol. s r. o., Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. října 2009, č. j. 1 Ko 139/2009-přihl. pohl. 32, potvrdil usnesení konkursního soudu. Odvolací soud především uvedl, že týká-li se převod nebo přechod přihlášené pohledávky, jež dosud nebyla přezkoumána, nebo sice byla přezkoumána, avšak zůstala sporná (dle § 23 či § 24 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“), není při rozhodnutí o procesním nástupnictví důvodu přezkoumávat, zda vůbec, popřípadě v jakém rozsahu přihlášená pohledávka existuje a kdo je jejím věřitelem (zda ji dosavadní konkursní věřitel třetí osobě skutečně postoupil či zda na ni přešla), neboť to je zásadně předmětem přezkumného jednání (§ 21 odst. 1 ZKV) nebo sporu o pravost, výši nebo pořadí popřené pohledávky (§ 25 a násl. ZKV). V takovém případě, je třeba v konkursu přiměřené použít pouze § 107a o. s. ř., tedy jako ve sporném (nalézacím) řízení, a soud rozhodne o návrhu na vstup nového účastníka do konkursu na místo dosavadního, aniž by výše uvedené okolnosti zkoumal, neboť pak by již posuzoval věc samu, a omezuje se pouze na zjištění, zda nastala tvrzená právní skutečnost, s níž právní předpisy převod nebo přechod práva spojují, a zda jsou splněny ostatní stanovené procesní podmínky. Jiná situace však podle odvolacího soudu nastává, týká-li se převod nebo přechod práva pohledávky, jež se v konkursu pokládá za zjištěnou (např. dle § 23 odst. 1 věty první ZKV). U takové pohledávky, již totiž byla pro konkurs závazným způsobem zjištěna její existence i osoba věřitele, jemuž se v konkursu má na tuto pohledávku dostat podle jejího pořadí příslušného plnění, a proto v případě rozhodování o procesním nástupnictví tohoto konkursního věřitele dle § 107a o. s. ř., jež za dané situace představuje i rozhodnutí o tom, komu má být v konkursu místo něj plněno, je třeba přiměřeně použít též § 256 o. s. ř. a přechod práva je nutno prokázat listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu, či soukromou listinou, na níž jsou podpisy zákonem předepsaným způsobem ověřeny. Teprve na základě takových listin může soud řádně přezkoumat, zda osoba, jež má místo původního konkursního věřitele do řízení vstoupit, jeho zjištěnou pohledávku skutečně nabyla. Na tomto základě pak pro danou věc dovodil splnění jím formulované podmínky (podáním ze dne 19. června 2009, č. l. 32D, k němuž postupitel doložil postupní smlouvu s ověřenými podpisy). Uvedl dále, že postupovaná pohledávka byla přihlášena do konkursního řízení dne 14. března 2007 a nebyla popřena a postupník se svým vstupem do konkursního řízení souhlasil. Odvolací námitce, že postupník nemohl platně nabýt postoupenou pohledávku, neboť se nachází v likvidaci, odvolací soud uvedl, že právní předpisy takový postup nezapovídají. Zdůraznil, že důvod sjednání bezúplatného převodu je uveden v článku III. postupní smlouvy, dodávaje, že konkursnímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumávat okolnosti, které smluvní strany k takovému ujednání vedly ani to, který věřitel získá v konkursu v důsledku postoupení pohledávky většinu. Proti usnesení odvolacího soudu podal JUDr. M. L., LL. M. dovolání, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není zapotřebí zkoumat za jakých okolností a mezi kterými subjekty byla postoupena zjištěná pohledávka. Tvrdí, že uvedený závěr je jistě v rozporu se smyslem konkursního řízení, když takové „machinace“ mohou ohrozit oprávněné zájmy ostatních konkursních věřitelů a úspěšně zmařit celé konkursní řízení. Usuzuje, že i v konkursním řízení o návrhu dle § 107a o. s. ř. je třeba zkoumat všechny rozhodné skutečnosti, především, zda jde o platný právní úkon apod. Podle dovolatele z vystupování a jednání obou společností a z průběhu konkursního řízení úpadce, ale i z konkursního řízení vedeného na majetek společnosti A C O M – P R A H A spol. s r. o., je zřejmé, že jde o osoby propojené s úpadci, podílející se na vyvedení majetku z konkursních podstat. Jejich jediným cílem je zmocnit se konkursu a tím zakrýt podstatu věci, která spočívá ve vykrádání příslušných firem na základě fingovaných právních úkonů, neplatných smluv atd. K projednávané věci pak dovolatel namítá, že je zřejmé, že jde o účelové postoupení pohledávky (postupitel se vzdává své pohledávky ve výši 30 miliónů Kč, kterou bezplatně převádí na postupníka, jenž je v likvidaci a nemůže tedy nabývat další majetek pro rozpor s ustanovením § 72 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“). Takový právní úkon je podle dovolatele neplatný ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), pro obcházení zákona. K postoupení pohledávky došlo podle dovolatele cíleně a jeho smyslem bylo mařit účel probíhajícího konkursního řízení; postupník totiž touto cestou získává rozhodující vliv na konkursní řízení a lze dovodit, že v postupu lze spatřovat propojení obou společností s úpadcem, jenž v konkursní podstatě zanechal zanedbatelný majetek a prostřednictvím postupníka má možnost ovlivňovat další průběh řízení. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo m