29 Cdo 2134/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2134/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 5. 2013 Spisová značka:29 Cdo 2134/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2134.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Incidenční spory Konkurs Podjatost Směnky Dotčené předpisy:§ 15 odst. 1 písm. c) ZKV ve znění do 31.12.2007 § 14 o. s. ř. § 15 o. s. ř. § 15b o. s. ř. § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. § 8 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 420 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 5. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2134/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. K., , zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Libická 1832/5, PSČ 130 00, proti žalovaným 1/ J. Š., zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, a 2/ České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 120 00, o zaplacení částky 5.200.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 35/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 35 Co 23/2008-298, takto: I. Dovolání proti druhému a třetímu výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 35 Co 23/2008-298, o nákladech řízení, se odmítá. II. Dovolání proti prvnímu výroku výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 35 Co 23/2008-298, o věci samé, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 35.574,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalované. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 4. května 2007, č. j. 20 C 35/2004-130, uložil Obvodní soud pro Prahu 2 první žalované J. Š. (dále jen „žalovaná“) zaplatit žalobci J. K. částku 5.200.000,- Kč (bod I. výroku) a dále zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení téže částky vůči druhé žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti (bod II. výroku), jakož i v rozsahu, ve kterém žalobce požadoval po obou žalovaných zaplacení sedmnáctiprocentního úroku z prodlení z částky 5.200.000,- Kč od 22. června 2000 do zaplacení (bod III. výroku). Rozhodl rovněž o nákladech řízení (bod IV. výroku). Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Žalobce jako prodávající uzavřel dne 21. srpna 1997 se společností LUPEMI s. r. o. (dále též jen „společnost L“) jako kupující kupní smlouvu, kterou na kupující převedl označené nákupní středisko (označené nemovitosti) za dohodnutou kupní cenu ve výši 5.200.000,- Kč (dále též jen „kupní smlouva“) 2/ Žalobce uzavřel dne 29. října 1997 se společností L dodatek č. 1 ke kupní smlouvě, podle kterého kupní cena má být zaplacena namísto do 31. října 1997 nejpozději do 31. října 2007. 3/ Žalobce uzavřel dne 10. dubna 1998 se společností L dodatek č. 2 ke kupní smlouvě, jímž bylo sjednáno, že kupující zaplatí prodávajícímu kupní cenu v plné výši vlastní směnkou ze dne 10. dubna 1998, splatnou dne 31. října 2007 a vystavenou na částku 5.200.000,- Kč (dále též jen „směnka“). 4/ Usnesením ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, prohlásil Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) konkurs na majetek žalobce a správcem jeho konkursní podstaty ustanovil M. Š. 5/ Usnesením ze dne 4. října 2000, č. j. 52 K 92/97-941, zprostil konkursní soud M. Š. výkonu funkce správce konkursní podstaty žalobce a novou správkyní ustanovil žalovanou. 6/ Podle předávacího protokolu ze dne 15. listopadu 2000 (týkajícího se předání funkce bývalým správcem konkursní podstaty) měla konkursní podstata žalobce obsahovat též originál směnky vystavený společností L. 7/ V soupisu majetku konkursní podstaty, který žalovaná pořídla k 23. lednu 2007, je i údaj o sepsání směnky. 8/ Žalovaná podle svého tvrzení nemá originál směnky k dispozici, ani jej nepřevzala od bývalého správce konkursní podstaty žalobce. Na tomto základě soud - vycházeje z ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za ztrátu směnky. Přitom neměl za podstatné, zda kupní smlouva je neplatná nebo neúčinná ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV (jak namítala žalovaná), nýbrž to, že vztah vzniklý na základě uvedené směnky je samostatným závazkovým vztahem „zcela nezávislým“ na vztahu založeném kupní smlouvou. Naopak měl soud za významné, že z majetku úpadce věc (směnka) zmizela a tím došlo ke vzniku škody úpadci. I když byl prohlášen konkursu na majetek žalobce (jenž nemůže nakládat se svým majetkem, neboť toto oprávnění přešlo na správce konkursní podstaty), jde stále o žalobcův majetek. Kdyby nedošlo ke ztrátě směnky, zvýšil by se při realizaci směnky žalobcův majetek o částku, na kterou byla směnka vystavena, uzavřel soud. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 35 Co 23/2008-298, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ve vztahu k žalované tak, že žalobu i vůči ní zamítl (první výrok) a rozhodl (mezi žalobcem a žalovanou) o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Šlo o v pořadí druhý rozsudek odvolacího soudu ve věci, když první rozsudek (ze dne 1. dubna 2008, č. j. 35 Co 23/2008-179), jímž odvolací soud k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ve vztahu k žalované rovněž tak, že žalobu i vůči ní zamítl, zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. června 2011, č. j. 29 Cdo 2316/2009-256 a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování vyšel dále z toho, že rozsudkem ze dne 22. března 2006, č. j. 19 Cm 15/2001-251 (ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 182/2007-415, ve znění opravného usnesení ze dne 23. února 2009, č. j. 13 Cmo 182/2007-430), zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se společnost L domáhala vůči žalované (jako správkyni konkursní podstaty žalobce) vyloučení nemovitostí, jež měla nabýt kupní smlouvou (ve znění dodatků č. 1 a 2), ze soupisu majetku konkursní podstaty žalobce. Zamítnutí vylučovací žaloby odůvodnil soud tím, že převod nemovitostí kupní smlouvou je ujednáním za nápadně nevýhodných podmínek, jejichž důsledkem je zmenšení dlužníkova majetku; zcela zřejmým pokusem o zkrácení věřitelů je pak (bez dalšího) ujednání obsažené v dodatku č. 2, jímž se splatnost kupní ceny stanoví až k 31. říjnu 2007, aniž by došlo k jakékoli reciprocitě kupujícím (např. úhradou úroků za takto dlouhodobě poskytnutý úvěr), nemluvě o riziku platby bez jakéhokoliv zajištění, s možnými důsledky nevymahatelnosti těchto práv. Právní úkon spočívající v uzavřené kupní smlouvě shledal soud neúčinným se závěrem, že majetek převedený tímto úkonem zapsal správce konkursní podstaty po právu do soupisu konkursní podstaty. Na tomto základě odvolací soud - vycházeje z ustanovení § 14 odst. 1, § 15a a § 15b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) a § 8 odst. 2 a § 15 odst. 1 písm. c/, odst. 2 ZKV - dospěl k následujícím závěrům: 1/ Námitka podjatosti vznesená žalobcem je zjevně opožděná. Skutečnost, že žalovanou ustavil do funkce správkyně konkursní podstaty Městský soud v Praze (z čehož žalobce dovozuje úzkou spolupráci mezi žalovanou a uvedeným soudem a z toho vyplývající podjatost všech soudců tohoto soudu), byla žalobci (poučenému o možnosti vznést námitku podjatosti soudem prvního stupně) známa od počátku řízení. Totéž platí (v situaci, kdy konkursní řízení bylo zahájeno již v roce 1997) o tvrzení o nepřátelském postoji soudců Městského soudu v Praze k žalobci. Za této situace odvolací soud neřešil, že námitka nemá náležitosti vymezené ustanovením § 14 odst. 3 o. s. ř. (nelze paušálně namítat vyloučení všech soudců soudu), s tím, že ji lze hodnotit jako účelovou; proto věc nepředkládal nadřízenému soudu. 2/ Námitka, že nebyl zaplacen soudní poplatek z odvolání, je bezpředmětná, neboť žalovaná tento poplatek řádně zaplatila. 3/ Předpokladem odpovědnosti za škodu ve smyslu § 420 obč. zák. je porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění. Není-li naplněn byť jen jeden z uvedených předpokladů, není odpovědnost za škodu dána. 4/ V dané věci úpadce není oprávněn