Stručně: Paragraf 611 občanského zákoníku říká, že na smlouvu, kde si strany vyměňují věc za věc (směnnou smlouvu), se použijí pravidla pro kupní smlouvu s tím, že každá strana je zároveň prodávajícím (za věc, kterou dává) a kupujícím (za věc, kterou přijímá).
§ 611 Směnná smlouva
Ustanovení o kupní smlouvě se přiměřeně použijí i na smlouvu, podle které si smluvní strany směňují věc za věc, a to tak, že každá ze stran je považována ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující.
Oddíl čtvrtý
Paragraf 611 občanského zákoníku říká, že na smlouvu, kde si strany vyměňují věc za věc (směnnou smlouvu), se použijí pravidla pro kupní smlouvu s tím, že každá strana je zároveň prodávajícím (za věc, kterou dává) a kupujícím (za věc, kterou přijímá).
Co to znamená v praxi
Pokud uzavřete směnnou smlouvu, budou se na ni vztahovat stejná pravidla jako na kupní smlouvu, například ohledně odpovědnosti za vady.
Každá ze smluvních stran má dvojí postavení – je prodávajícím ohledně věci, kterou dává, a zároveň kupujícím ohledně věci, kterou přijímá.
To znamená, že například práva a povinnosti prodávajícího (jako je předání věci bez vad) se vztahují na obě strany ve vztahu k věci, kterou dávají.
Stejně tak práva a povinnosti kupujícího (jako je převzetí věci) se vztahují na obě strany ve vztahu k věci, kterou přijímají.