29 Cdo 2151/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2151/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2020 Spisová značka:29 Cdo 2151/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.2151.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bankovní záruka Dotčené předpisy:§ 2029 o. z. § 2035 o. z. § 2034 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2151/2019-483 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Sev.en EC, a. s., se sídlem ve Chvaleticích, K Elektrárně 227, PSČ 533 12, identifikační číslo osoby 28786009, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, proti žalovanému Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupenému Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, o zaplacení částky 344.387.575,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 316/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2019, č. j. 35 Co 4/2019-399, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2019, č. j. 35 Co 4/2019-399, se v části prvního výroku, jíž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. října 2018, č. j. 24 C 316/2017-349, ve výroku II. co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 93.722.575,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 26. srpna 2017 do zaplacení, a dále ve druhém výroku o nákladech řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. října 2018, č. j. 24 C 316/2017-349, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 250.665.000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od 22. července 2017 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 93.722.575,50 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od 8. července 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 250.665.000 Kč za dobu od 8. července 2017 do 21. července 2017 (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.698.013 Kč (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: 1/ Na žádost společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s. (dále jen „společnost K“) vystavil žalovaný (dále též jen „banka“) dne 1. července 2015 ve prospěch žalobce (zapsaného v té době v obchodním rejstříku pod obchodní firmou Elektrárna Chvaletice a. s.) neodvolatelné bankovní záruky č. PRAGGO0011684 (dále též jen „bankovní záruka č. 1“) a č. PRAGO0011683 (dále též jen „bankovní záruka č. 2“), v nichž se zavázal zaplatit (podle každé z nich) bez námitek jakoukoliv žalobcem požadovanou částku až do celkové výše 250.665.000 Kč, a to po obdržení řádně podepsané první písemné výzvy žalobce k plnění, která bude v souladu se všemi podmínkami této bankovní záruky a bude obsahovat písemné prohlášení žalobce, že společnost K nesplnila své smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené dne 21. července 2015 mezi společností K (jako zhotovitelem) a žalobcem (jako objednatelem) [dále jen „smlouva o dílo“]. Výzva k plnění měla podle obou bankovních záruk obsahovat specifikaci zhotovitele a smlouvy o dílo s tím, že musí být doručena na adresu žalovaného nejpozději k datu platnosti záruční listiny ve formě dopisu doručeného provozovatelem poštovních služeb, kurýrem nebo osobně a podpisy žalobce na výzvě musí být ověřeny úředně nebo žalovaným. Obě záruční listiny byly platné do 31. prosince 2016. 2/ Platnost obou bankovních záruk byla nejprve dopisy žalovaného ze dne 29. prosince 2016 prodloužena do 31. března 2017 a následně dopisy ze dne 29. března 2017 došlo k prodloužení platnosti do 15. července 2017. 3/ Podle záruční listiny bankovní záruka č. 2 „nabude účinnosti po připsání zálohové platby v částce CZK 250.665.000,00 Kč na účet zhotovitele č. 194306939/0300“ vedený u žalovaného „s uvedením reference 11683 a dnem podpisu smlouvy o dílo ze strany objednatele“. 4/ Žalobce poukázal dne 4. září 2015 na účet označený v záruční listině (tj. na účet společnosti K) částku 250.665.000 Kč, a to bez uvedení referenčního čísla. Platba byla identifikována pouze jako „obnova bloku B3 a B4“. 5/ Dopisy ze dne 30. června 2017 a 13. července 2017 žalobce prohlásil, že společnost K nesplnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo a vyzval žalovaného k zaplacení částky 250.665.000 Kč z titulu bankovní záruky č. 1 a částky 93.722.575,50 Kč z titulu bankovní záruky č. 2. 6/ Žalovaný v dopisech ze dne 11. července 2017 a 20. července 2017 odmítl plnit podle vystavených záručních listin (mimo jiné) s odůvodněním, že bankovní záruka č. 2 nenabyla účinnosti, jelikož na účet společnosti K označený v záruční listině nebyla připsána částka 250.665.000 Kč s uvedením reference 11683. Na tomto základě soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 2029, § 2034 odst. 1, § 2035 odst. 1 a § 2038 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – ve vztahu k bankovní záruce č. 2 uzavřel, že žalobou uplatněný nárok není důvodný. Přitom zdůraznil, že bankovní záruka vzniká prohlášením výstavce, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžité částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh anebo se splní určité podmínky uvedené v záruční listině. Jde o zcela specifický formalisticky pojatý zajišťovací institut, z jehož vlastní povahy jako jednostranného právního jednání vyplývá, že banka, která záruku poskytla, je před výplatou plnění ze záruky oprávněna a současně povinna zkoumat výhradně splnění těch podmínek, na které obsah záruční listiny váže výplatu. Bankovní záruka má formální a abstraktní charakter, přičemž plnění na jejím základě lze poskytnout výhradně tehdy, když byly splněny veškeré podmínky stanovené v záruční listině. V projednávané věci však žalobci právo na plnění z bankovní záruky č. 2 nevzniklo, když kromě splnění dalších podmínek uvedených v záruční listině bylo rovněž nezbytné, aby bankovní záruka nabyla účinnosti, a to (dle požadavku vyjádřené přímo v záruční listině) tím, že (kromě podpisu smlouvy o dílo objednavatelem) bude na účet společnosti K označený v záruční listině připsána částka 250.665.000 Kč „s uvedením reference 11683“. Tato „zcela jasně a konkrétně“ specifikovaná podmínka splněna nebyla, když na označený účet sice byla připsána zálohová platba v uvedené výši, nebyla však označena požadovaným způsobem. Jestliže bankovní záruka č. 2 nenabyla účinnosti, nebyl žalovaný povinen z bankovní záruky plnit. Okolnost, že žalobce následně sdělením (výzvou k plnění) danou platbu identifikoval referenčním číslem označeným v záruční listině, na uvedeném závěru nemůže podle soudu prvního stupně nic změnit. Z textu bankovní záruky č. 2 totiž výslovně plyne, že referenčním číslem měla být platba označena „v době jejího uskutečnění, nikoli následně“, navíc dodatečnou identifikaci nepotvrdil ani příjemce platby (zhotovitel). V této souvislosti soud prvního stupně rovněž zdůraznil, že banka nemá žádnou možnost přezkoumat, jaké konkrétní platby byly mezi žalobcem a zhotovitelem fakticky uskutečněny a ověřit, zda sporná platba je „právě tou jedinou platbou, která měla být již při jejím vyplacení označena referenčním číslem 11683“. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovanému nelze klást k tíži, že plnění z bankovní záruky č. 2 žalobci neposkytl, neboť tato záruka pro nesplnění jedné z podmínek v ní stanovených (řádné označení platby referenčním číslem) vůbec nenabyla účinnosti. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. března 2019, č. j. 35 Co 4/2019-399, k odvolání obou účastníků změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. tak, že žalobu zamítl co do 8,05% úroku z prodlení z částky 250.665.000 Kč za dobu od 22. července 2017 do 25. srpna 2017. Dále jej změnil v části (zamítavého) výroku II. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 93.722.575,50 Kč s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od 26. srpna 2017 do zaplacení; ve zbývající části výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud především přitakal závěrům soudu prvního stupně o povaze finanční záruky coby specifického a formalisticky pojatého zajišťovacího institutu, který umožňuje výstavci zkoumat výhradně splnění těch skutečností, jež jsou obsaženy v záruční listině, a poskytnout plně