§ 2039 občanský zákoník – Náhrada výstavci za plnění ze záruky
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 2039 občanského zákoníku upravuje povinnost dlužníka nahradit výstavci finanční záruky to, co výstavce plnil podle záruční listiny, a omezuje možnost dlužníka uplatňovat námitky vůči výstavci. Pokud banka (výstavce) zaplatí věřiteli na základě finanční záruky, dlužník (nebo třetí osoba, která si záruku objednala) musí tuto částku bance vrátit. (§ 2039 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: věřitel, dlužník
- Judikatura: na § 2039 odkazuje 11 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Dlužník nahradí výstavci to, co plnil podle záruční listiny vystavené v souladu s uzavřenou smlouvou. Uzavřela-li s výstavcem smlouvu o poskytnutí finanční záruky třetí osoba, nahradí tato osoba výstavci, co plnila podle záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou.
(2) Dlužník nemůže vůči výstavci uplatnit námitky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli, neujednal-li s ním, že si výstavce vůči věřiteli uplatnění takových námitek vyhradí v záruční listině.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud banka (výstavce) zaplatí věřiteli na základě finanční záruky, dlužník (nebo třetí osoba, která si záruku objednala) musí tuto částku bance vrátit.
- Dlužník nemůže bance namítat, že například věřitelovi nic nedluží, pokud se banka (výstavce) v záruční listině s věřitelem nedohodla, že takové námitky může uplatnit.
- Tento paragraf posiluje postavení výstavce finanční záruky, který je povinen plnit věřiteli, a zajišťuje mu zpětné plnění od dlužníka.
Na co si dát pozor
- Dlužník by si měl být vědom, že jeho možnosti bránit se plnění výstavce jsou omezené, pokud si výstavce v záruční listině nevyhradil možnost uplatňovat námitky.
- Při sjednávání finanční záruky je důležité pečlivě zvážit podmínky záruční listiny, zejména ohledně možnosti uplatnění námitek.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2039
Jak soudy aplikují § 2039
Odvolací soud – cituje § 7 insolvenčního zákona, § 1937, § 1938, § 2029 a § 2039 odst. 1 o. z. a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – při řešení otázky, zda na žalobce (jako výstavce záručních listin) přešlo z důvodu plnění podle záručních listin pouze právo podle § 2039 odst. 1 o. z. nebo zda má též subrogační regres podle § 1937 odst. 2 o. z. (jak uzavřel insolvenční soud), tedy i zajištění smluv o revolvingovém úvěru na základě …
Insolvenční soud – vycházeje z § 11 odst. 1, § 167 odst. 1, § 298 a § 305 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 1937 odst. 2, § 2029 odst. 1 a § 2039 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl ve vztahu k otázkám řešeným v bodě I. výroku usnesení k následujícím závěrům:
Uhradí-li výstavce částku z uplatněné záruky věřiteli, vzniká výstavci tzv. regresní nárok vůči dlužníkovi (tj. příkazci, který výstavce o vystavení záruky požádal) na úhradu toho, co výstavce plnil věřiteli (§ 2039 odst. 1 o. z.). Dlužník je povinen výstavci regresní nárok uhradit bez ohledu na to, zda věřitel uplatnil práva ze záruky po právu, tedy zda vůbec jím tvrzený nárok ze zajišťovaného smluvního vztahu existuje.