29 Cdo 2258/2019 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2258/2019-261 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právních věcech žalobce J. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) E. V., narozenému XY, bytem XY, 2) E. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, a 3) M. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, o námitkách proti směnečným platebním rozkazům, vedených u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 31/2007, sp. zn. 33 Cm 33/2007 a sp. zn. 33 Cm 35/2007, o dovolání druhé žalované a třetího žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2018, č. j. 5 Cmo 67/2018, 5 Cmo 65/2018, 5 Cmo 69/2018-240, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Druhá žalovaná a třetí žalovaný jsou povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 11.519,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem: A) Směnečným platebním rozkazem ze dne 9. března 2006, č. j. 33 Sm 121/2005-9, uložil žalovaným [1) E. V., 2) E. M. a 3) M. H.], aby zaplatili žalobci (J. D.) společně a nerozdílně směnečný peníz 75.000,- Kč s 6% úrokem od 31. července 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 250,- Kč a náklady řízení 21.931,- Kč. K námitkám druhé žalované a třetího žalovaného (dále též jen „žalovaní“) Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. října 2017, č. j. 33 Cm 31/2007-219, směnečný platební rozkaz ve vztahu k těmto žalovaným zrušil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky II. a III.) a o nákladech řízení státu (výrok IV.). B) Směnečným platebním rozkazem ze dne 9. března 2006, č. j. 33 Sm 217/2005-10, uložil žalovaným [1) E. V., 2) E. M. a 3) M. H.], aby zaplatili žalobci (J. D.) společně a nerozdílně směnečný peníz 75.000,- Kč s 6% úrokem od 1. prosince 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 250,- Kč a náklady řízení 21.931,- Kč. K námitkám druhé žalované a třetího žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. října 2017, č. j. 33 Cm 33/2007-199, směnečný platební rozkaz ve vztahu k těmto žalovaným zrušil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky II. a III.) a o nákladech řízení státu (výrok IV.). C) Směnečným platebním rozkazem ze dne 17. března 2006, č. j. 33 Sm 240/2005-9, uložil žalovaným [1) E. V., 2) E. M. a 3) M. H.], aby zaplatili žalobci (J. D.) společně a nerozdílně směnečný peníz 75.000,- Kč s 6% úrokem od 27. prosince 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 250,- Kč a náklady řízení 21.931,- Kč. K námitkám druhé žalované a třetího žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. října 2017, č. j. 33 Cm 35/2007-201, směnečný platební rozkaz ve vztahu k těmto žalovaným zrušil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky II. a III.) a o nákladech řízení státu (výrok IV.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Dne 7. ledna 2002 vystavil žalobce v Ústí nad Labem tři směnky cizí, kterými přikázal I. V., E. V. a žalovaným, aby zaplatili bez protestu výstavci dne 30. července 2002 směnečnou sumu ve výši 75.000,- Kč, dne 30. listopadu 2002 směnečnou sumu ve výši 75.000,- Kč a dne 26. prosince 2002 směnečnou sumu ve výši 75.000,- Kč (dále též jen „směnky“). Všichni směnečníci (označení jménem a příjmením, rodným číslem a bydlištěm) směnky akceptovali. Na rubové straně směnek jsou vyznačeny (mimo jiné) ověřovací doložky notáře Mgr. Petra Michala (dále jen „notář“) běžných čísel ověřovací knihy O II 67/2002 a 68/2002, O II 35/2002 a 36/2002, O II 79/2002 a 80/2002, podle nichž žalovaní (označení jménem a příjmením, rodným číslem a bydlištěm), jejichž totožnost byla zjištěna platným úředním průkazem, směnky vlastnoručně před notářem podepsali. Ověřovací doložky dále obsahují údaje: dne 9. ledna 2002 v Teplicích, razítko T. N., notářská koncipientka (dále jen „notářská koncipientka“), nečitelný podpis a razítko notáře. 2) Podle ověřovací knihy notáře byl dne 9. ledna 2002 učiněn (pod pořadovými čísly 34 až 106) zápis obsahující údaje o tom, že byly (mimo jiné) ověřeny podpisy žalovaných (s uvedením jejich rodných čísel a adres). U těchto údajů je nečitelný podpis, přičemž „předmětem osvědčení“ byly (mimo jiné) směnky. Podpisy ověřovala notářská koncipientka. U ověřovacích zápisů jsou činěny opravy formou škrtání bez uvedení údaje, kdo tak činil, není zřejmé, který podpis patří ke které ověřované listině, dále ani neodpovídají pořadová čísla v ověřovací knize číslům uvedeným na směnkách, neboť na rubu směnek jsou uvedena pořadová čísla 66 - 69 a 34 - 37), u třetího žalovaného je v ověřovací knize „na rubu strany 5 číslo 34 se šipkou 105, 106 a u jeho jména jsou označeny jiné směnky, na rubu čísel listu 5, 6 a 7 jsou označeny i směnky; z toho na rubu čísla listu 5 s označením osoby V., na rubu čísel listu 6 a 7 bez označení osoby. „U jednotlivých ověřovaných podpisů chybí podpis ověřovatele, je zde pouze parafa u prvního ověřovaného podpisu pod č. 34, nikoli již u podpisu žalovaných“. 3) Ve znaleckých posudcích ze dne 12. listopadu 2009, 18. listopadu 2009 a 20. listopadu 2009, vypracovaných Mgr. Lenkou Plzákovou, znalkyně dospěla k závěrům, podle nichž: a) Je pravděpodobnější, že podpis na směnkách je pravým podpisem druhé žalované, než jím není; b) Je pravděpodobnější, že podpis na směnkách není pravým podpisem třetího žalovaného, než jím je. 4) Ve znaleckých posudcích ze dne 5. února 2012, č. j. 13/P-2011, ze dne 10. února 2012, č. j. 11/P-2011, a ze dne 10. února 2012, č. j. 16/P-2011, vypracovaných Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín VŠ Karlovy Vary (dále jen „ústav“), dospěl znalec k závěru, podle něhož je pravděpodobné, že podpisy druhé žalované a třetího žalovaného na směnkách jsou jejich pravými podpisy. 5) Podle závěru revizního znaleckého posudku ze dne 26. října 2016, č. j. KUP-8238-1/ČJ-2015-2301GR, vypracovaného Kriminalistickým ústavem Praha Policie České republiky, jsou podpisy na směnkách pravděpodobně pravými podpisy druhé žalované a třetího žalovaných. Na tomto základě soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 133 a § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a na ustanovení § 72 odst. 2, § 73, § 74 a § 96 zákona č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářského řádu) – zdůraznil, že bylo na žalobci, aby prokázal, že žalovaní směnky podepsali. Vzhledem k tomu, že podpisy žalovaných na směnkách byly ověřeny notářem, bylo na žalovaných, aby pravdivost ověřovacích doložek na směnkách vyvrátili. Vycházeje ze znaleckých posudků a z nich plynoucího pouze pravděpodobnostního závěru o pravosti podpisu žalovaných na směnkách, a poukazuje na zápisy v ověřovací knize, konkrétně na „nečitelnost podpisů, škrtání bez uvedení údaje, kdo tak činil, neurčitost a nejasnost podpisů žalovaných bez vazby na konkrétní směnku, nejasnost pořadového čísla ke konkrétní směnce i na absenci podpisu ověřovatele (vyjma prvního ověřovaného podpisu pod č. 34)“, jakož i na řízení „vedená ve věci podezření pro trestnou činnost I. V.“, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat pravost podpisu žalovaných na směnkách. Přitom se žalobce svou nepřítomností u jednání před soudem prvního stupně zbavil i možnosti být poučen o nutnosti označit důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně pravosti podpisu žalovaných na směnkách. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 5 Cmo 67/2018, 5 Cmo 65/2018 a 5 Cmo 69/2018-230, spojil řízení o odvoláních žalobce proti shora uvedeným rozsudkům ke společnému odvolacímu řízení; následně rozsudkem ze dne 19. prosince 2018, č. j. 5 Cmo 67/2018, 5 Cmo 65/2018, 5 Cmo 69/2018-240, rozsudky soudu prvního stupně změnil tak, že směnečné platební rozkazy ponechal ve vztahu k žalovaným v platnosti (první až třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (čtvrtý výrok) a o náhradě nákladů řízení státu (pátý výrok). Odvolací soud ̶ vycházeje z ustanovení § 132 o. s. ř. ̶ předeslal, že není zřejmé, co soud prvního stupně vyvozuje ze samotné skutečnosti, podle níž bylo vedeno trestní řízení „ve vztahu“ k V., když z odůvodnění jeho rozsudků „nevysvítá“, že by příslušné orgány rozhodly o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal a „nevysvítají“ z nich ani jiné relevantní skutečnosti „v daném směru“. Za stavu, kdy žalobce „předložil směnky opatřené ověřovacími doložkami podpisu směnečných dlužníků notářem, přičemž obsahem zápisů v notářské knize byl tento důkaz vyvrácen“ (a ověřovací doložka tak neprokazuje pravdivost toho, co je v doložce osvědčeno či potvrzeno, tj. neprokazuje pravost podpisů), tížilo důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaných na směnkách žalobce. Na rozdíl