29 Cdo 2832/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2832/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2025 Spisová značka:29 Cdo 2832/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.2832.2023.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Rozvrh Prekluze Daňové řízení Dotčené předpisy:§ 160 předpisu č. 280/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:8. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2832/2023-2597 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce BOHEMIA ART, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Mezi Lysinami 367/7, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 00675661, o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku z konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 31/96, o dovolání konkursního věřitele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 619/28, PSČ 111 21, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. prosince 2022, č. j. 3 Ko 16/2021-2518, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 9. března 2020, č. j. 96 K 31/96-2307, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) rozhodl, že každá zjištěná pohledávka zařazená do druhé třídy pohledávek bude uspokojena do 6,213 % její výše s tím, že u jednotlivých konkursních věřitelů vždy uvedl výši zjištěné pohledávky a částku určenou k uspokojení (bod I. výroku), uložil věřitelům, aby správkyni konkursní podstaty (JUDr. Jarmile Veselé) sdělili číslo účtu, na který jim má být stanovená částka poukázána, nebo oznámili, jakou jinou formou jim má být částka proplacena (bod II. výroku), a uložil správkyni konkursní podstaty tento rozvrh provést, zapsat vyplacenou částku do upraveného seznamu přihlášek a podat insolvenčnímu soudu zprávu o provedení rozvrhu (bod III. výroku). 2. K odvolání konkursního věřitele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též jen „finanční úřad“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. prosince 2022, č. j. 3 Ko 16/2021-2518, potvrdil usnesení konkursního soudu. 3. Odvolací soud vyšel při posuzování důvodnosti podaného odvolání zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 15. dubna 1997, č. j. 96 K 31/96-207, konkursní soud prohlásil na majetek úpadce konkurs. [2] Přihláškou pohledávek ze dne 14. května 1997, doručenou konkursnímu soudu dne 15. května 1997, přihlásil Finanční úřad pro Prahu 4 do konkursního řízení úpadce pohledávky ve výši 14.550.675,64 Kč (zjištěno 13.707.709,64 Kč) se splatností 15. dubna 1997, ve výši 23.961 Kč (zjištěno 23.961 Kč) se splatností 15. dubna 1997, ve výši 582.931.404 Kč (zjištěno 582.931.404 Kč) se splatností 19. července 1996 a ve výši 2.802.542 Kč (zjištěno 2.802.542 Kč) se splatností 15. dubna 1997. [3] Přihláškou pohledávek ze dne 17. listopadu 1998, doručenou konkursnímu soudu dne 18. listopadu 1998, přihlásil Finanční úřad pro Prahu 4 do konkursního řízení úpadce pohledávku ve výši 140.963.413 Kč se splatností 15. dubna 1997. [4] Přihláškou pohledávky ze dne 17. listopadu 1998, doručenou konkursnímu soudu dne 18. listopadu 1998, přihlásil Finanční úřad pro Prahu 10 do konkursního řízení úpadce pohledávky ve výši 308.120 Kč se splatností ze dne 27. ledna 1997 a 17. října 1996. [5] Pohledávka č. 237/A (v celkové výši 158.120 Kč) byla na přezkumném jednání uznána co do částky 88.520 Kč a popřena co do částky 69.600 Kč, další pohledávka č. 237/B (v celkové výši 150.000 Kč) pak byla zcela uznána. [6] Celková výše zjištěných pohledávek obsažených v přihlášce evidované pod č. 60 činila 740.429.029,64 Kč a pod č. 237 (Finanční úřad pro Prahu 10) 238.520 Kč. [7] Usnesením ze dne 15. června 2016, č. j. 96 K 31/96-1829, konkursní soud rozhodl o vstupu finančního úřadu jakožto právního nástupce věřitelů Finančního úřadu pro Prahu 4 a Finančního úřadu pro Prahu 10 „v postavení věřitele s přihláškou pohledávek pod č. 60 a 237“ do konkursního řízení úpadce. 4. Odvolací soud – odkazuje na § 30 odst. 1, § 31, § 32 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a na (v rozhodnutí označenou) judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se rozvrhového usnesení, konečné zprávy a zániku účastenství v konkursním řízení – nejprve předeslal, že pro výsledek odvolacího řízení bylo určující (v situaci, kdy nebylo v zásadě sporu o skutkovém základu věci) posouzení otázky, zda daňové pohledávky uvedené v přihláškách č. 60 a 237, nezařazené do rozvrhového usnesení coby neuspokojené zjištěné pohledávky náležející do druhé třídy, byly zcela nebo zčásti prekludované (zaniklé) v době vydání rozvrhového usnesení, tj. ke dni 9. března 2020. 5. K této otázce shrnul závěry, jež vyjádřil již dříve v unesení ze dne 24. března 2021, č. j. 2 Ko 21/2020-2215, a ze dne 8. dubna 2021, sp. zn. 2 Ko 17/2020 (v konkursním řízení vedeném na majetek jiného úpadce), zejména pak, že a/ konkursní soud je ex offo povinen přihlížet k případné prekluzi konkursní pohledávky; b/ dle přechodného ustanovení § 264 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, jež Nejvyšší správní soud vyložil v rozsudku ze dne 9. února 2012, č. j. 1 Afs 14/2012-24, uveřejněném pod číslem 2627/2012 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, platí, že promlčecí lhůta, jež započala běžet podle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neskončila do dne nabytí účinnosti daňového řádu, má po 1. lednu 2011 charakter lhůty prekluzivní (§ 160 daňového řádu). 6. Následně konstatoval, že v dané věci jde o daňové pohledávky přihlášené do konkursního řízení úpadce v roce 1997 a 1998 jako nezajištěné, ohledně nichž těmito přihláškami došlo podle § 20 odst. 8 ZKV ke stavení základní šestileté (tehdy promlčecí) lhůty k placení daně, jež počala běžet podle § 70 zákona o správě daní a poplatků a od 1. ledna 2011 (s účinností daňového řádu) nabyla charakter prekluzivní lhůty (§ 264 odst. 5 v návaznosti na § 160 daňového řádu). Jelikož nejde současně o zajištěné pohledávky, musela maximální (objektivní) prekluzivní lhůta pro placení daně skončit nejpozději uplynutím 20 let ode dne určujícího počátek této lhůty (§ 160 odst. 5 daňového řádu), jímž ve smyslu § 264 odst. 5 věty prvé za středníkem daňového řádu zůstal zachován původní počátek běhu této lhůty počítaný – podle § 70 odst. 2 věty za středníkem zákona o správě daní a poplatků – od konce roku, ve kterém se stal daňový nedoplatek splatným. 7. Jakkoli některé ze sporných (daňových) pohledávek byly splatné již v průběhu let 1996 a 1997, maximální dvacetiletá prekluzivní lhůta začala ohledně těchto pohledávek běžet až ode dne 31. prosince 1996 a 31. prosince 1997, respektive od 1. ledna 1997 a 1. ledna 1998. V době vydání rozvrhového usnesení (dne 9. března 2020), tak již uplynula. 8. Konkursní soud, jenž svůj náhled na prekluzi sporných pohledávek předeslal tím způsobem, že (před vydáním rozvrhovému usnesení) rozhodl, že se ke sporným pohledávkám finančního úřadu nepřihlíží (jeho rozhodnutí následně zrušil odvolací soud), v tomto směru sice nepostupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3339/2007, uveřejněným pod číslem 40/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), když měl otázku účastenství konkursního věřitele řešit až v rámci vydání rozvrhového usnesení, v konečném důsledku však postupoval správně, když k těmto pohledávkám s ohledem na jejich prekluzi v rozvrhu nepřihlédl, neboť by šlo o plnění bez právního důvodu. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti usnesení odvolacího soudu podal finanční úřad dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky, jež nebyla doposud v judikatuře dovolacího soudu řešena. Dovolatel namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil v tom duchu, že každá zjištěná pohledávka zařazená do druhé třídy pohledávek bude uspokojena do 4,15814 % její výše, přičemž budou zohledněny také dovolatelovy pohledávky č. 60 a č. 237, případně aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. 10. Dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1063/2011, v němž Nejvyšší soud formuloval závěr, že přihláška veřejnoprávní pohledávky do konkursu staví běh promlčecích a prekluzivních lhůt, přičemž podle dovolatele je toto rozhodnutí nutné vykládá tak, že není-li učiněn v průběhu obecné (šestileté lhůty) žádný úkon, kterým se staví nebo přerušuje lhůta pro placení d