29 Cdo 2834/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2834/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2014 Spisová značka:29 Cdo 2834/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2834.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společnost s ručením omezeným Valná hromada Dotčené předpisy:§ 129 odst. 3 obch. zák. § 200e odst. 5 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 2. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2834/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky A. P., zastoupené JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Uralská 770/6, PSČ 160 00, za účasti společnosti EURO TRADING CZ s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 7-Holešovicích, Antonínská 423/6, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 27101916, zastoupené JUDr. Františkem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 181/2009, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2011, č. j. 14 Cmo 361/2010-88, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2011, č. j. 14 Cmo 361/2010-88, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2010, č. j. 75 Cm 181/2009-55, vyslovil neplatnost bodu 4 usnesení valné hromady obchodní společnosti EURO TRADING CZ s. r. o. (dále jen „společnost“) ze dne 25. června 2009 (dále jen „valná hromada“) o odvolání navrhovatelky A. P. z funkce jednatelky společnosti (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že vyslovil nicotnost předmětného usnesení valné hromady, a ve výroku II. usnesení potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z toho, že valnou hromadu zahájil a řídil Ing. P. M. na základě nepřípustné plné moci udělené jednatelem a společníkem Ing. P. M. Jednatel je totiž podle ustanovení § 129 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), povinen vykonávat svá jednatelská oprávnění na valné hromadě osobně. Dále odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 9/2009, a usnesení ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 211/2009 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2011, pod číslem 38 - obě rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, na webových stránkách www.nsoud.cz). Na základě uvedených rozhodnutí odvolací soud dovodil, že bez volby orgánů valné hromady je další konání valné hromady nemyslitelné. Ty totiž slouží k zajištění jejího řádného průběhu. Nebyl-li (jako se tomu stalo v projednávané věci) zvolen předseda valné hromady, jednatel měl valnou hromadu ukončit, neboť nebyl oprávněn ji řídit sám. Rozhodnutí přijatá po tomto okamžiku jsou nicotná. Proto odvolací soud aplikoval ustanovení § 200e odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Pro úplnost odvolací soud uvedl, že v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 215/2002 (jde o rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2002, pod číslem 234), nebylo možné využít plnou moc k zastoupení navrhovatelky jako společnice na předmětné valné hromadě z důvodu zmocnění více osob. Společník může být na valné hromadě zastoupen pouze jediným zmocněncem. Ani svolání valné hromady neproběhlo podle odvolacího soudu řádně. Skutečnost, že na pořadu jednání valné hromady je odvolání jednatele právě z důvodu porušování povinností při výkonu funkce, měla být konkrétně uvedena již v pozvánce na valnou hromadu, tím je totiž předem vymezeno právo jednotlivých společníků k hlasování na valné hromadě; nadto je pozvánka neurčitá z toho důvodu, že neuvádí, který z jednatelů má být z funkce odvolán. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání, ve kterém co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a ohledně dovolacího důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkami proti usnesení soudu prvního stupně, přesto dospěl k závěru o neopodstatněnosti odvolání. Odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. Valná hromada byla od počátku řízena jednatelem společnosti a svolavatelem valné hromady Ing. P. M. Zmocněnec Ing. P. M. pouze plnil na výzvu jednatele konkrétní úkoly - podal informaci o účasti na valné hromadě dle prezenční listiny a informaci o nemožnosti zastoupení společníka A. P. dvěma zmocněnci; podal vysvětlení k účetní závěrce, neboť ji sestavoval; ve zbytku pouze zabezpečoval vyhotovení zvukového záznamu. Dovolatel odkazuje na kritiku zmíněných usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 9/2009 a 29 Cdo 211/2009 v článku: Krůta, J.: Kritické poznámky ke dvěma rozhodnutím Nejvyššího soudu o vedení valné hromady (in Obchodněprávní revue, číslo 1, ročník 2011, strana 18 an.) a uvádí, že se s tam uvedenou argumentací ztotožňuje. Dále poukazuje na ustanovení § 188 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Prosazování právního názoru, že valná hromada nemůže bez zvolení svého předsedy pokračovat, by podle mínění dovolatele jistě vedlo k nechtěným důsledkům. Prakticky každá valná hromada svolaná na žádost minoritních akcionářů, popř. společníků, by mohla skončit ještě dříve, než fakticky začala. Většinovým akcionářům, popř. společníkům, by stačilo nehlasovat pro navrženého předsedu valné hromady. Upírat akcionářům, popř. společníkům, kteří se neshodli na osobě předsedy valné hromady nebo nenalezli osobu ochotnou se této funkce ujmout, možnost projednat a schválit další body programu valné hromady, se navíc nejeví ani smysluplné, ani hospodárné. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a zároveň usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl. Dovolání proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dovolání je i důvodné. Podle ustanovení § 129 odst. 3 obch. zák. valná hromada zvolí svého předsedu a zapisovatele. Do zvolení předsedy řídí valnou hromadu jednatel, popřípadě pověřený společník. Sčítání hlasů provádí předsedající. Podle ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti nebo členské schůze družstva rozhodne soud o tom, že dotčené usnesení valné hromady nebo členské schůze je nicotné, i bez návrhu. Podle judikatury Nejvyššího soudu je usnesení valné hromady nicotné, tedy bez jakýchkoliv právních účinků, tehdy, pokud valná hromada rozhodla o věci, kterou zákon valné hromadě k rozhodování nesvěřuje a nedovoluje ani, aby jí takovou věc k rozhodnutí svěřily stanovy, popř. společenská smlouva - viz např. rozsudek ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 128). Dále jsou nicotná usnesení přijatá v působnosti valné hromady osobou, která nebyla oprávněna vykonávat práva jediného společníka, popř. akcionáře - viz např. usnesení ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 3247/2009. V usnesení sp. zn. 29 Cdo 9/2009 se Nejvyšší soud - ovšem pouze v rozsahu nutném pro posouzení přípustnosti dovolání - zabýval (mimo jiné) otázkou oprávnění osoby pověřené zahájením valné hromady tuto valnou hromadu ukončit, pokud není zvolen její předseda. Otázku dopadu nezvolení předsedy valné hromady na posléze přijatá usnesení dovolací soud v tomto rozhodnutí neřešil. V dalším rozhodnutí, na které odkázal odvolací soud, tj. v usnesení sp. zn. 29 Cdo 211/2009, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy společnost respektovala soudem nařízené předběžné opatření, a předseda představenstva z tohoto důvodu odmítl jednání valné hromady zahájit, nebylo jednání valné hromady zákonem stanoveným způsobem ustaveno a rozhodnutí posléze přijatá akcionáři nejsou rozhodnutími valné hromady. Dovodil, že k tomu, aby mohla valná hromada přijímat rozhodnutí, je mimo jiné nezbytné splnění formálních předpokladů stanovených zákonem. Jedním z takových předpokladů je, aby bylo konkrétní jednání valné hromady řádným způsobem ustaveno, tj. aby bylo řádně svoláno, zahájeno a vede