29 Cdo 3149/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3149/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2023 Spisová značka:29 Cdo 3149/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3149.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Dotčené předpisy:§ 29 ZKV Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 1. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 165/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3149/2021-1325 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v konkursní věci úpadce CERTUSIA, pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 3, U Rajské zahrady 1912/3, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 61859478, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 K 59/2002, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání konkursního věřitele L. Š., zastoupeného Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2021, č. j. 2 Ko 30/2020-1219, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 30. ledna 2020, č. j. 77 K 59/2002-1155, ve znění usnesení ze dne 23. dubna 2021, č. j. 77 K 59/2002-1204, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetkové podstaty a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkursní podstaty ze dne 30. září 2019 (dále jen „konečná zpráva“), podle které: [1] zpeněžení majetkové podstaty činí 23.273.984,40 Kč, [2] výdaje majetkové podstaty činí 22.274.686,49 Kč z toho: a/ hotové výdaje správce konkursní podstaty činí 631.483,50 Kč, b/ odměna správce konkursní podstaty včetně daně z přidané hodnoty činí 2.509.308,41 Kč, z toho zaplacená záloha odměny včetně daně z přidané hodnoty činí 1.190.000,00 Kč, c/ neuspokojené náklady činí 1.966.795,41 Kč, z toho doplatek odměny správce konkursní podstaty včetně daně z přidané hodnoty činí 1.319.308,41 Kč a pohledávky věřitele L. Š. (dále jen „L. Š.“) dle „rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 27 C 162/2007-166“, činí 540.047 Kč, [3] předpokládané výdaje s ukončením konkursu činí 107.440 Kč, [4] částka určená k rozvrhu podle tříd činí 0 Kč. 2. Šlo v pořadí o třetí rozhodnutí konkursního soudu, když předchozí dvě usnesení konkursního soudu (ze dne 21. dubna 2015, č. j. 77 K 59/2002-819, a ze dne 27. prosince 2017, č. j. 77 K 59/2002-979), jimiž insolvenční soud schválil navržené konečné zprávy, k odvolání L. Š. Vrchní soud v Praze zrušil (usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 2 Ko 51/2015-855, a ze dne 31. července 2018, č. j. 2 Ko 51/2015-1004) a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Konkursní soud vyšel zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 6. února 2002, č. j. 77 K 59/2002-9, konkursní soud prohlásil konkurs na majetek úpadce (CERTUSIA, pojišťovna, a. s.). [2] Správce konkursní podstaty Ing. Pavel Novický předložil konečnou zprávu o zpeněžení majetku a vyúčtování odměny hotových výdajů správce konkursní podstaty ze dne 30. září 2019. Proti konečné zprávě vznesl podáním ze dne 1. listopadu 2019 námitky konkursní věřitel L. Š., v nichž zejména namítal, že jeho pohledávka, uvedená v seznamu věřitelů pod č. 298b, nebyla v konkursním řízení zcela uspokojena, dále kritizoval podobu konečné zprávy, kterou má za naprosto neprůkaznou, nepřehlednou a obsahující častá nepravdivá tvrzení. [3] Pohledávka L. Š. č. 298b ve výši 531.500 Kč sestávala z částky 8.500 Kč – nevyplacené mzdy od skončení pracovní neschopnosti 10. února 1999 do konce února 1999, z částky 490.000 Kč – nevyplacené mzdy za období března 1999 až ledna 2002, z částky 3.000 Kč – nevyplacené mzdy do 6. února 2002, z částky 30.000 Kč – nevyplacené mzdy za 60 dnů od prohlášení konkursu. L. Š. tyto pohledávky označil jako pohledávky podle § 31 odst. 3 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), tedy jako mzdové nároky úpadcova zaměstnance. [4] Správce konkursní podstaty dále uvedl, že L. Š. byl na základě pracovní smlouvy ze dne 1. září 1997 jmenován do funkce ředitele regionálního ředitelství úpadce v Liberci a od tohoto data se tak stal zaměstnancem úpadce. Funkce ředitele se vzdal k 31. lednu 1998. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 30. března. 2000, č. j. 21 C 530/1998-53, (který nabyl právní moci 24. ledna 2001) rozhodl, že pracovní poměr L. Š. u úpadce trvá. Pracovní poměr mezi L. Š. a úpadcem tak byl ukončen až dohodou o rozvázání pracovního poměru uzavřenou 30. listopadu 2002. [5] Vzhledem k tomu, že L. Š. od 11. února 1999 do rozvázání pracovního poměru dohodou k 30. listopadu 2002 nevykonával pro úpadce žádnou práci, nevzniklo mu podle správce konkursní podstaty za toto období právo na zaplacení mzdy, tedy mzdový nárok dle § 4 odst. 1 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku (ve znění tehdy účinném), podle kterého zaměstnanci přísluší mzda za vykonanou práci. [6] Za situace, kdy na jedné straně bylo v soudním řízení pravomocně určeno, že pracovní poměr L. Š. u úpadce trvá, přičemž L. Š. pro úpadce žádnou práci v uvedeném období nevykonával a od právní moci rozsudku do prohlášení konkursu na majetek úpadce neuplatnil vůči úpadci žádný mzdový nárok, vyhodnotil správce konkursní podstaty přihlášenou pohledávku L. Š. č. 298b jako nárok na náhradu mzdy při neplatně rozvázaném pracovním poměru dle § 31 odst. 3 písm. g/ ZKV. [7] Kdyby přihlášenou pohledávku L. Š. správce konkursní podstaty posoudil tak, jak navrhoval L. Š. (jako mzdový nárok dle § 31 odst. 3 písm. a/ ZKV), musel by – v situaci, kdy L. Š. nevykonával pro úpadce v uvedeném období práci – uspokojení takového nároku odmítnout. [8] Správce konkursní podstaty se po výše uvedené úvaze rozhodl vyplatit L. Š. náhradu mzdy za období od skončení jeho pracovní neschopnosti, tj. ode dne 11. února 1999 do 31. ledna 2000 (data vzniku pracovního poměru L. Š. u nového zaměstnavatele). [9] Věřitelským výborem (schůze věřitelského výboru se konala dne 19. dubna 2004) byla na uspokojení pohledávky L. Š. jako náhrady mzdy za uvedené období na návrh správce konkursní podstaty odsouhlasena k výplatě z konkursní podstaty celkem částka 293.856 Kč, z níž byla dne 10. srpna 2004 vyplacena L. Š. částka 132.798 Kč jako čistá mzda za období od 11. února 1999 do 31. ledna 2000. [10] V době, kdy správce konkursní podstaty navrhoval částečný rozvrh, o kterém rozhodl konkursní soud usnesením ze dne 27. března 2006, sp. zn. 77 K 59/2002-577 (jímž byly částečně uspokojeny pohledávky věřitelů druhé třídy), považoval všechny pracovní pohledávky za zcela uspokojené, správci konkursní podstaty nebylo známo, že L. Š. není s uspokojením své pohledávky spokojen a chce se s tvrzeným nárokem obrátit na soud. [11] L. Š. podal dne 3. ledna 2007 proti správci konkursní podstaty žalobu na zaplacení hrubé mzdy za období od 11. února 1999 do 30. listopadu 2002. Obvodní soud pro Prahu 1 správci konkursní podstaty rozsudkem ze dne 22. ledna 2013, č. j. 27 C 162/2007-166, uložil zaplatit L. Š. částku 398.702 Kč spolu s úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Obvodní soud přisouzení dané částky odůvodnil tak, že od nepromlčené části, jež byla předmětem řízení, tj. od částky 531.500 Kč odečetl částku 132.798 Kč, kterou správce konkursní podstaty vyplatil jako čistou náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru dle § 31 odst. 3 písm. g/ ZKV. [12] Správce konkursní podstaty, byť považoval rozhodnutí obvodního soudu za nesprávné, nepodal proti němu odvolání, neboť již v té době (v roce 2013) byl přesvědčen, že uspokojení L. Š. nebude v konkursu možné a podané odvolání by pouze způsobilo průtahy s ukončením konkursního řízení. [13] I přes kritické hodnocení rozsudku obvodního soudu ze dne 22. ledna 2013, respektoval správce konkursní podstaty právní názor odvolacího soudu vyjádřený v jeho zrušujícím usnesení ze dne 31. července 2018, že výše uvedeným pravomocným rozsudkem bylo (mimo konkurs) rozhodnuto o povinnosti správce uspokojit předmětnou pohledávku L. Š. jako pohledávku za podstatou a zařadil ji tak do kalkulace příjmů a výdajů uvedených v konečné zprávě jako pohledávku z mzdového nároku, tedy jako pracovní pohledávku podle ustanovení § 31 odst. 1 ZKV. Podle správce konkursní podstaty však výtěžek zpeněžení konkursní podstaty na úhradu této pohledávky nepostačuje. 4. Konkursní soud předloženou konečnou zprávu ze dne 30. září 2019 podrobil podrobnému srovnání s konkursním spisem a dospěl k závěru, že konečná zpráva je věcně a obsahově správná a odpovídá konkursní