29 Cdo 3210/2009 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3210/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2011 Spisová značka:29 Cdo 3210/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3210.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Privatizace Školství Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 10 odst. 1 předpisu č. 29/1984Sb. § 11a předpisu č. 29/1984Sb. § 1 odst. 2 předpisu č. 230/1991Sb. § 3 předpisu č. 230/1991Sb. § 4 předpisu č. 92/1991Sb. § 19 ZKV Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3210/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Mariánské nám. 2, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 00 06 45 81, zastoupené JUDr. Richardem Syslem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Ortenovo nám. 16, PSČ 170 00, proti žalovanému Mgr. T. L., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně VSZP, a. s., identifikační číslo osoby 45 27 33 75, zastoupenému JUDr. Josefem Cupkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 18, PSČ 120 00, za účasti Střední odborné školy a Středního odborného učiliště, Praha 10, Weilova 4, identifikační číslo osoby 00 49 70 70, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, zastoupeného JUDr. Richardem Syslem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Ortenovo nám. 16, PSČ 170 00, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 59/2005, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 13 Cmo 121/2008-169, takto: I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá. II. Dovolání žalobkyně se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. května 2007, č. j. 58 Cm 59/2005-137, ve znění usnesení ze dne 13. června 2007, č. j. 58 Cm 59/2005-141, uložil žalovanému povinnost „vyloučit“ ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Vodní stavby, a. s. ve výroku rozhodnutí specifikovaný pozemek (dále jen „sporný pozemek“). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Rozhodnutím ze dne 26. dubna 1991, č. 282/1991 ministr průmyslu České republiky podle ustanovení § 10 a § 11a zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), převzal na základě hospodářské smlouvy ze státního podniku Vodní stavby (dále jen „státní podnik“) jeho vnitřní organizační jednotku Střední odborné učiliště stavební a majetek, s nímž v rámci státního podniku hospodařila ke dni 30. dubna 1991 a zřídil s účinností od 1. května 1991 příspěvkovou organizaci Střední odborné učiliště stavební, do které „výše uvedený majetek“ vložil a vydal její zřizovací listinu. 2) Právním nástupcem výše uvedeného učiliště je Střední odborná škola a Střední odborné učiliště (vedlejší účastník na straně žalobkyně), jehož zřizovatelem je žalobkyně. 3) Hospodářskou smlouvou ze dne 14. června 1991 (včetně dílčího delimitačního protokolu) a hospodářskou smlouvu ze dne 1. prosince 1991 právo hospodaření ke spornému pozemku ze státního podniku na vedlejšího účastníka převedeno nebylo. 4) Státní podnik (jednající svým likvidátorem) „v roce 2000“ vlastnictví vedlejšího účastníka (správně „vlastnictví České republiky a právo hospodaření vedlejšího účastníka“) ke stavbě nacházející se na sporném pozemku „uznal“ . 5) Dle katastru nemovitostí je vlastníkem budovy nacházející se na sporném pozemku žalobkyně a vlastníkem sporného pozemku úpadkyně. Odkazuje na ustanovení § 10 a § 11 školského zákona a na ustanovení § 4 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále jen „zákon o velké privatizaci“), jakož i na ustanovení § 1 odst. 1, § 2 odst. 3 a § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen “ZKV“), soud prvního stupně zdůraznil, že ohledně sporného pozemku „nebyla vyřešena právní situace o právu hospodaření, resp. vlastnictví k tomuto pozemku ve vztahu k žalobkyni nebo vedlejšímu účastníkovi, ačkoli tato právní situace vyřešena být měla“. „Státní podnik měl podle školského zákona vyčlenit sporný pozemek ze svého majetku a naložit s ním tak, aby tento pozemek mohl plnit účel spolu s objektem, který je na něm postaven. Tímto objektem je a bylo střední odborné učiliště a na sporném pozemku se nachází budova tohoto učiliště (školy)“. Sporný pozemek „měl být vyčleněn tak, aby se nestal předmětem postupů“ podle zákona o velké privatizaci; stalo-li se tak, „dostal se sporný pozemek v rozporu s odpovídající právní úpravou“ do majetku úpadkyně a nachází se neoprávněně v konkursní podstatě úpadkyně. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 1. dubna 2009, č. j. 13 Cmo 121/2008-169, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu o vyloučení sporného pozemku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně zamítl. Odvolací soud – cituje ustanovení § 10 odst. 4 školského zákona – na rozdíl od soudu prvního stupně, po té, co částečně zopakoval dokazování, uzavřel, že „ ministerstvo průmyslu ČR rozhodnutím z 26. dubna 1991 č. 282/1991 převzalo na základě hospodářské smlouvy ze státního podniku jeho vnitřní organizační jednotku Střední odborné učiliště stavební, z níž zřídilo k 1. květnu 1991 příspěvkovou organizaci SOŠ (jehož následným zřizovatelem se stal žalobce) a do nějž vložil tento majetek, když zavázal ředitele státního podniku a nově zřízeného učiliště k řádnému předání a převzetí majetku, jenž byl SOŠ svěřen a k provedení delimitace k 30. červnu 1991“. „Uvedené vyčlenění majetku se mělo stát hospodářskou smlouvou a delimitačními protokoly, z nichž se podává, že sporný pozemek nebyl SOŠ převeden, resp. bylo výslovně uvedeno, že se mu nepředává“. „Z uvedených dokumentů je zřejmé, že zakladatel (Ministerstvo průmyslu ČR) SOŠ ponechal vymezení majetku vkládaného do založeného učiliště, jak bude uvedeno v hospodářské smlouvě, v níž vystupoval jako smluvní strana v pozici přejímajícího majetek od státního podniku jako předávajícího, současně SOŠ bylo uvedeno jako smluvní strana majetek přebírající od zakladatele, takže hospodářská smlouva samotná fakticky představuje rozhodnutí zakladatele o majetku převzatého od státního podniku a vloženého do majetku SOŠ, resp. zřízení práva hospodaření k němu, neboť hospodářská smlouva byla zakladatelem, jako jejím účastníkem, podepsána“. Dále odvolací soud konstatoval, že „ v důsledku převodu majetku podle hospodářské smlouvy právo hospodaření ke spornému pozemku na SOŠ nepřešlo, zůstalo nadále v majetku státního podniku, jenž byl transformován na akciovou společnost, a proto nemohl přejít ani na žalobce podle zákona č. 157/2000 Sb., neboť v době tohoto převodu nebyl ve vlastnictví českého státu, ale úpadkyně“. Jelikož žalobce „jiné právo svědčící mu ke spornému pozemku než vlastnické neprokazoval, shledal odvolací soud žalobu nedůvodnou“. Konečně zdůraznil, že „argumentace § 10 a § 11 školského zákona není namístě, neboť tato ustanovení a ani jiná ustanovení tohoto zákona způsob určení majetku převedeného učilištím k hospodaření a k plnění jejich poslání neupravují“. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobkyně a vedlejší účastník dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) a namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíce dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelé zdůrazňují, že úpadkyně se nemohla stát vlastníkem sporného pozemku, neboť privatizaci tohoto majetku bránilo ustanovení § 4 zákona o velké privatizaci, s tím, že právním předpisem, který zakazoval privatizaci sporného pozemku, byl školský zákon, „konkrétně jeho ustanovení § 10 a § 11a“. Dnem zřízení Středního odborného učiliště stavebního (dnem 1. května 1991) státní podnik v důsledku rozhodnutí ministra průmyslu ČR č. 282/1991 pozbyl právo hospodaření ke spornému pozemku, pročež sporný pozemek následně nemohl být zahrnut do privatizačního projektu státního podniku a tudíž nemohl být ani platně převeden na úpadkyni. Pro případ, že by v roce 1991 nedošlo k platnému převodu práva hospodaření ke spornému pozemku ze státního podniku na právního předchůdce vedlejšího účastníka, by sporný pozemek byl ve vlastnictví České republiky a právo hospodaření k němu by náleželo státnímu podniku. „ I v tomto případě by byl dán důvod proto, aby soud žalobě vyhověl, neboť za této situace neměl být sporný p