29 Cdo 4070/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4070/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2018 Spisová značka:29 Cdo 4070/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.4070.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cenné papíry Náhrada škody Smlouva komisionářská Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 256/2004Sb. § 15 odst. 1 předpisu č. 256/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4070/2016-436 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce T. P., zastoupeného JUDr. Martinou Váchovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, PSČ 120 00, proti žalované ATLANTIK finanční trhy, a. s., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 297/14, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26218062, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 386.972 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 306/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2016, č. j. 5 Cmo 454/2015-386, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.293,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. září 2015, č. j. 30 Cm 306/2013-327, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 247.800 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže určeným a náhradu nákladů řízení (výrok I.), co do částky 139.172 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.). K odvoláním žalobce i žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. o věci samé tak, že žalobu zamítl i co do částky 247.800 Kč s příslušenstvím (první výrok), ve výroku II. o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Dovolatel v úvodu dovolání ohlašuje - v rámci vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání upravených § 237 o. s. ř. - že „v dosavadní praxi dovolacího soudu tato otázka nebyla vyřešena“, nicméně následně již žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, výslovně neformuluje (na což přiléhavě poukazuje i žalovaná ve vyjádření k dovolání). Z obsahu dovolání lze nicméně dovodit, že onou „dosud neřešenou“ otázkou hmotného práva je otázka, zda za pochybení investičního zprostředkovatele odpovídá obchodník s cennými papíry, pokud „v rámci spolupráce mezi ním a investičním zprostředkovatelem (…) deleguje obchodník s cennými papíry svoji provozní činnost“ na investičního zprostředkovatele podle § 12d zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále též jen „zákon“). Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí nespočívá (a již proto dovolání není pro její vyřešení přípustné) a ani spočívat nemůže. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž neplyne, že by žalovaná (obchodník s cennými papíry) pověřila společnost Profi Jet Financial Services s. r. o. [která jakožto investiční zprostředkovatel uzavřela s dovolatelem smlouvu o poskytování investičního poradenství, na jejímž základě dovolateli poskytovala investiční službu podle § 4 odst. 2 písm. e) zákona] výkonem významné provozní činnosti ve smyslu § 12d zákona. Přitom sama skutečnost, že označená společnost jakožto investiční zprostředkovatel poskytovala dovolateli (na základě smlouvy s ním uzavřené) investiční poradenství týkající se investičních nástrojů, z ní nečiní osobu, která by byla žalovanou pověřena výkonem významné provozní činnosti ve smyslu § 12d zákona. Ostatně závěr, podle kterého za újmu způsobenou porušením povinností investičním zprostředkovatelem zásadně odpovídá (a je povinen k její náhradě) sám investiční zprostředkovatel (a nikoliv obchodník s cennými papíry, jemuž investiční zprostředkovatel, respektive - jak tomu bylo v projednávané věci - sám žalobce na základě investičního poradenství poskytnutého investičním zprostředkovatelem, předává pokyny), plyne jak z úpravy postavení vázaného zástupce (srov. § 32a odst. 5 zákona, ve znění účinném od 1. července 2008 do 2. ledna 2018, a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1759/2015), tak z úpravy postavení investičního zprostředkovatele a povinností jej stíhajících [srov. § 29 až 32 zákona a výslovně např. důvodovou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, posléze vyhlášeného pod č. 204/2017 Sb. (jenž na projednávanou věc není použitelný ratione temporis)]. K poukazu dovolatele na § 15h zákona ve spojení s § 11a zákona (ve znění účinném do 2. ledna 2018) Nejvyšší soud podotýká, že ve vztahu k těmto ustanovením dovolatel neformuluje žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení závisí napadené rozhodnutí. Nehledě k tomu výklad těchto ustanovení nemá v poměrech projednávané věci žádný význam, neboť žalovaná dovolateli neposkytovala (a neměla poskytovat) investiční služby vymezené v § 4 odst. 2 písm. d) a e) zákona. A konečně, žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení závisí napadené rozhodnutí, neformuluje dovolatel ani ve vztahu k námitce, podle které důvodem vzniku škody bylo i neupozornění na fakt, že výše ztráty dovolatele překročila 30 % investovaných prostředků. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu. V Brně dne 27. března 2018 JUDr. Filip Cileček předseda senátu