29 Cdo 4499/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4499/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2018 Spisová značka:29 Cdo 4499/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.4499.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smír Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 99 o. s. ř. § 310 obch. zák. § 408 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4499/2016-253 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně GLOBAL DEBT Ltd, se sídlem v Providence, Rue de la Perle 1107, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo osoby 054872, zastoupené Mgr. Radanem Venclem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) Z. Č., 2) J. S., oběma zastoupeným JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, PSČ 415 01, 3) J. J., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, PSČ 400 01, 4) J. Š., zastoupenému JUDr. Michalem Vihanem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Školní 349/2, PSČ 415 01, 5) J. Z., a 6) P. P., zastoupenému JUDr. Lucií Kýčkovou, advokátkou, se sídlem v Teplicích, Dubská 356/2, PSČ 415 01, o zaplacení 553.522,90 Kč, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 118 EC 1059/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. února 2016, č. j. 17 Co 505/2014-210, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. února 2016, č. j. 17 Co 505/2014-210, se ve čtvrtém výroku v části, v níž soud potvrdil výrok II. rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. října 2013, č. j. 118 EC 1059/2011-92, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 516.422,90 Kč proti čtvrtému žalovanému J. Š., a výroky V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně, a v osmém výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému a druhému žalovanému (každému z nich) na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.410,84 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.922,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 15. října 2013, č. j. 118 EC 1059/2011-92, uložil pátému a šestému žalovanému zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 516.422,90 Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž směřovala proti prvnímu, druhému, třetímu a čtvrtému žalovanému (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním, druhým, třetím a čtvrtým žalovaným (výroky III., IV. a V.), neschválil smír ze dne 28. května 2013 mezi žalobkyní a čtvrtým žalovaným (výrok VI.) a zastavil řízení o zaplacení 37.100 Kč (výrok VII.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Společnost SERVICENTER, veřejná obchodní společnost, identifikační číslo osoby 43222994 (nyní „SERVICENTER, veřejná obchodní společnost v likvidaci“; dále též jen „společnost“), vznikla 7. října 1991. Zakládajícími společníky byli (mimo jiné) pátý žalovaný J. Z. a šestý žalovaný P. P. 2) Smlouvou o převodu vlastnictví národního majetku ze dne 30. října 1991 se společnost zavázala zaplatit Drobnému zboží Liberec, státnímu podniku (dále jen „prodávající“), za prodej skladových zásob cenu 532.230,90 Kč splatnou do 30. prosince 1991. 3) Dodatkem ke společenské smlouvě ze dne 8. ledna 1992 do společnosti přistoupili první žalovaný Z. Č., druhý žalovaný J. S., třetí žalovaný J. J. a čtvrtý žalovaný J. Š. 4) Společnost byla již v roce 1994 v platební neschopnosti. 5) Krajský soud v Ústí nad Labem platebním rozkazem ze dne 8. srpna 1996, č. j. 19 Cm 1980/92-29, jenž nabyl právní moci 22. října 1996, uložil společnosti zaplatit prodávajícímu 532.230,90 Kč a náhradu nákladů řízení 21.292 Kč, celkem tedy 553.522,90 Kč. 6) Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. ledna 2006, č. j. 14 Nc 9157/2006-9, byla k uspokojení pohledávky za společností nařízena exekuce na její majetek. Společnost na dluh doposud ničeho neuhradila. 7) Ing. František Žďárský, správce konkursní podstaty prodávajícího, postoupil pohledávku za společností smlouvou ze dne 10. března 2003 na společnost INVESTMENT GROUP a. s., která ji dále postoupila smlouvou ze dne 19. září 2003 na společnost IG Capital s. r. o; ta ji smlouvou ze dne 23. srpna 2011 postoupila na žalobkyni. 8) Dopisy ze dne 16. září 2009 věřitel vyzval žalované k úhradě dluhu společnosti z titulu zákonného ručení za její závazky. 9) Žalobkyně podala dne 31. srpna 2011 žaloby o zaplacení dluhu společnosti proti jednotlivým společníkům, které byly vedeny u soudu prvního stupně pod sp. zn. 118 EC 1059/2011, sp. zn. 117 EC 1053/2011, sp. zn. 127 EC 1004/2011, sp. zn. 113 EC 1012/2011, sp. zn. 111 EC 1057/2011 a sp. zn. 111 EC 1060/2011. 10) Podáním ze dne 28. května 2013, doručeným soudu prvního stupně 31. května 2013, žalobkyně a čtvrtý žalovaný J. Š. společně navrhli soudu prvního stupně ke schválení smír, v němž se čtvrtý žalovaný zavázal žalobkyni uhradit 553.522,90 Kč a náhradu nákladů řízení 69.846 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém usnesení o schválení smíru nabylo právní moci. 11) Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. června 2013, č. j. 118 EC 1059/2011-66, spojil výše uvedená řízení vedená proti žalovaným ke společnému řízení s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. 118 EC 1059/2011. 12) Na jednání před soudem prvního stupně dne 15. října 2013 žalobce i čtvrtý žalovaný shodně setrvali na navrženém smíru; žalobce s ohledem na úhradu částky 37.100 Kč vzal žalobu o tuto částku (částečně) zpět a soud řízení usnesením vyhlášeným při jednání řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou v části, v níž směřuje proti pátému a šestému žalovanému, kdy s odkazem na § 129n zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 1991, uzavřel, že pohledávka žalobkyně není - s ohledem na nalézací a následné exekuční řízení, jež dosud neskončilo - vůči společnosti (hlavnímu dlužníku) promlčena, a námitky promlčení žalovaných (ručitelů) tak nemohou být úspěšné. Ve vztahu k ostatním žalovaným (a jimi uplatněným námitkám promlčení) soud prvního stupně, vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 1104/2003, nejprve dovodil, že na jejich ručitelský závazek, který vznikl až za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), nelze aplikovat režim (v té době již neúčinného) hospodářského zákoníku. Promlčecí doba vůči žalovaným (ručitelům) počala poprvé běžet již v průběhu roku 1994 (písemné výzvy vůči hlavnímu dlužníku nebylo třeba z důvodu jeho platební neschopnosti), a podle § 408 odst. 1 obch. zák. tak uplynula před podáním žalob v projednávané věci, a to bez ohledu na skutečnost, že vůči společnosti (hlavnímu dlužníku) dosud k promlčení pohledávky nedošlo. Smír předložený žalobkyní a čtvrtým žalovaným soud prvního stupně neschválil, maje jej - s odkazem na své právní posouzení - za rozporný s právními předpisy. K odvolání žalobkyně a šestého žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným rozsudkem odmítl odvolání šestého žalovaného v části směřující proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo pátému žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s šestým žalovaným 516.422,90 Kč a náhradu nákladů řízení (první výrok), a v části směřující proti výrokům II., III., IV., V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně (druhý výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž bylo šestému žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s pátým žalovaným 516.422,90 Kč a náhradu nákladů řízení (třetí výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., III., IV., V., VI. a VII. (čtvrtý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (pátý, šestý, sedmý a osmý výrok). Odvolací soud se plně ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně ohledně aplikace odlišných právních norem na ručitelské závazky jednotlivých společníků podle toho, kdy vznikla jejich účast na společnosti, jakož i s posouzením důvodnosti námitek promlčení ze strany žalovaných. K argumentaci žalobkyně ohledně použití § 310 obch. zák. odvolací soud, s poukazem na usn