29 Cdo 4790/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4790/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2018 Spisová značka:29 Cdo 4790/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.4790.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bankovní záruka Banky Dotčené předpisy:§ 313 obch. zák. § 317 obch. zák. § 321 obch. zák. § 321 odst. 4 obch. zák. § 321 odst. 2 obch. zák. § 243e odst. 1,2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4790/2016-262 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. Davida Jánošíka, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, PSČ 500 02, jako insolvenčního správce dlužníka PROFIMONT a. s., se sídlem v Hradci Králové, Vážní 531, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 24 65 48 68, zastoupeného JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, proti žalovanému Kovoprojekta Brno a. s., se sídlem v Brně, Šumavská 416/15, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 46 34 70 11, zastoupenému JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Mikulandská 122/4, PSČ 110 00, o zaplacení částky 4.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 50/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 7 Cmo 155/2015-213, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 7 Cmo 155/2015-213, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. února 2015, č. j. 15 Cm 50/2013-157, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4.000.000,- Kč s 7,05% úrokem z prodlení od 29. května 2013 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 325.177,- Kč (výroky I. a II.); dále uložil žalovanému zaplatit České republice na soudním poplatku částku 200.000,- Kč (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Dne 13. srpna 2008 uzavřeli dlužník (jako zhotovitel) a žalovaný (jako objednatel) smlouvu o dílo č. PK/9610/2834/SML/2887, jejímž předmětem byla „montáž hlavních ocelových konstrukcí a výroba a montáž doplňkových konstrukcí v dohodnutých a ve smlouvě vymezených objektech“ (dále též jen „smlouva o dílo“). Cena díla byla dohodnuta ve výši 48.000.000,- Kč bez daně z přidané hodnoty, řádně provedené dílo mělo být zhotovitelem předáno a objednatelem převzato na základě písemného protokolu o předání a převzetí díla, podepsaného oběma smluvními stranami. V článku 7.2.2 bylo ujednáno, že na každé faktuře dle smlouvy bude vyčísleno zádržné ve výši 5 % z celkově fakturované částky bez daně z přidané hodnoty, které bude objednatelem uhrazeno do 30 dní po ukončení záruční doby a bude sloužit jako jistota na plnění závazku zhotovitele dle této smlouvy, zejména pak na jeho případnou odpovědnost za vady díla a za škodu. Po ukončení díla bude po vzájemné dohodě smluvních stran zádržné nahrazeno odpovídající bankovní garancí s platností do 30. října 2014. V článku VIII. smlouvy o dílo bylo dohodnuto, že zhotovitel poskytuje záruku 60 měsíců na nosnou ocelovou konstrukci a 12 měsíců na pochůzné plochy; záruka začala plynout ode dne převzetí díla objednatelem. 2) Smlouva o dílo byla doplněna dodatky 1 až 4, s tím, že v dodatku č. 3 se smluvní strany dohodly, že zádržné (ve výši 5 % z fakturované částky bez daně z přidané hodnoty) bude sloužit jako jistota na plnění závazků zhotovitele ze smlouvy, zejména na jeho případnou odpovědnost za vady díla a za škodu. Zádržné bude uvolněno do 60 dnů po předání díla, poslední faktury zhotovitele dle smlouvy o dílo, bankovní garance na sumu odpovídající zádržnému s platností na 3 roky a po odsouhlasení textu garance objednatelem a písemném závazku zhotovitele, že ve lhůtě nejpozději 30 dnů před vypršením bankovní garance vystaví další garanci ve stejné výši s platností končící nejdříve 60 měsíců od předání díla (dále jen „druhá garance“). Nebude-li druhá garance předložena, je objednatel oprávněn inkasovat (původní) garanci. Dodatek č. 4 (ze dne 22. ledna 2010) obsahuje ujednání, podle něhož na fakturách se zdanitelným plněním od 1. ledna 2010 nebude uváděno zádržné (faktury budou zaplaceny ve výši 100 %). Nebude-li druhá garance ve výši 4.000.000,- Kč s platností končící nejdříve 30. října 2014 předložena, je objednatel oprávněn „inkasovat“ (původní) garanci. 3) Dne 20. ledna 2010 vystavila Československá obchodní banka, a. s. (dále jen „banka“) záruku za zádržné č. HTFZ27593 (dále též jen „původní garance“) ve prospěch žalovaného za svého klienta (dlužníka), a to ke smlouvě o dílo. Banka se zavázala převést klientovi na jeho účet částku až do celkové výše 4.000.000,- Kč bez zkoumání podkladového právního vztahu a bez námitek z něho vzniklých, a to bez zbytečného prodlení poté, kdy obdrží první písemnou žádost, ve které bude uvedeno, že dlužník nesplnil záruční povinnosti v souladu se smlouvou o dílo. 4) Druhá garance nebyla nikdy vystavena a žalovaný požádal banku o vyplacení původní garance z důvodu „nesplnění záruční povinnosti“; banka z tohoto titulu žalovanému vyplatila částku 4.000.000,- Kč. 5) V záruční době (tj. do 30. října 2014) se na díle žádné vady (ani škody) nevyskytly. 6) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. června 2011, č. j. KSHK 45 INS 6964/2011-A-21, zjistil úpadek dlužníka a ustanovil insolvenčního správce (Ing. Davida Jánošíka). 7) Banka přihlásila do insolvenčního řízení pod pořadovým číslem 119 pohledávku z titulu vyplacené původní garance (vystavené dne 20. ledna 2010), a to jako pohledávku podmíněnou; podáním ze dne 14. ledna 2014 ji změnila na nepodmíněnou (poté, kdy dne 11. ledna 2013 žalované poskytla plnění z této garance). 8) Výzvou datovanou 13. května 2013 žalobce požádal žalovaného o zaplacení částky 4.000.000,- Kč, která „odpovídá částce, jež byla inkasována od banky jako bankovní garance a vyplacena bankou žalovanému neoprávněně“. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že: Ve smlouvě o dílo si smluvní strany sjednaly tzv. zádržné, které měl žalovaný dlužníku vyplatit po uplynutí záruční doby. Původní garance sloužila ke stejnému účelu jako zádržné, tj. jako jistota na „plnění závazku zhotovitele dle smlouvy o dílo, zejména na jeho případnou odpovědnost za vady díla a za škodu“. b) Původní garance byla vystavena pouze na dobu tří let (tj. nikoli na celou dobu záruky dle smlouvy o dílo) a následně dlužník nesplnil svůj závazek k poskytnutí zajištění týchž (případně vzniklých) nároků další druhou garancí; žalovaný tak po právu na základě původní garance „inkasoval“ od banky částku 4.000.000,- Kč. c) Žalobce se nemůže domáhat po žalovaném vrácení zaplacené částky podle původní garance podle ustanovení § 321 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). d) Vypořádání vzájemných finančních nároků mezi dlužníkem a žalovaným je nutno „provést podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení“. Jelikož původní garance i (předpokládaná a nevystavená) druhá garance měly nahrazovat původně sjednané zádržné, přičemž „žalovaný nebyl oprávněn v souvislosti s odstraňováním vad díla nebo náhradou škod použít ničeho“, drží žalovaný částku 4.000.000,- Kč bez právního důvodu. Tato částka představuje jeho bezdůvodné obohacení na úkor dlužníka, který je povinen plnit zmíněnou částku bance; ta přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 4.000.000,- Kč z vyplacené původní garance, přičemž tato pohledávka byla v insolvenčním řízení dlužníka zjištěna. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 7 Cmo 155/2015-213, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud především přitakal závěrům soudu prvního stupně, podle nichž: 1) Původní garance měla sloužit ke stejnému účelu jako zádržné. 2) Dlužník měl (v případě přeměny zádržného na garanci) pokrýt bankovní garancí celou záruční dobu; nevystavil-li druhou garanci před vypršením původní garance, měl žalovaný právo inkasovat od banky podle původní garance částku 4.000.000,- Kč. 3) Vypořádání vzájemného vztahu dlužníka a žalovaného je nutno provést podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to vzhledem k okolnostem, že v záruční době se na díle žádné vady nevyskytly a nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by v souvislosti s prováděním díla a činností zhotovitele vznikla objednateli škoda. Podle odvolacího soudu však soud prvního stupně pochybil, když nepřihlédl k tomu, že původní garance nahradila zádržné a zadržená část ceny díla již byla dlužníku zaplacena. Za tohoto stavu nemůže představovat částka