29 Cdo 612/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 612/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 2. 2018 Spisová značka:29 Cdo 612/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.612.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 12d odst. 1 předpisu č. 256/2004Sb. ve znění do 27.12.2009 § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 4. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 612/2016-488 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce O. M., zastoupeného Mgr. Martinou Váchovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, PSČ 120 00, proti žalovanému ATLANTIK finanční trhy, a. s., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 297/14, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26218062, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1.959.697 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 356/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2015, č. j. 5 Cmo 137/2015-416, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.876 Kč, k rukám jeho zástupce. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. února 2015, č. j. 56 Cm 356/2012-357, uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.746.740,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 30. listopadu 2012 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 212.956,54 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 30. listopadu 2012 do zaplacení (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.) a o navrácení zálohy na náklady důkazu (výrok VI.). V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Dovolatel v úvodu dovolání ohlašuje – v rámci vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání upravených ustanovením § 237 o. s. ř. – že „v dosavadní praxi dovolacího soudu tato otázka nebyla vyřešena“, nicméně následně již žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, výslovně neformuluje (na což přiléhavě poukazuje i žalovaný ve vyjádření k dovolání). Z obsahu dovolání lze nicméně dovodit, že onou „dosud neřešenou“ otázkou hmotného práva je otázka, zda za pochybení investičního zprostředkovatele odpovídá obchodník s cennými papíry, pokud „v rámci spolupráce mezi ním a investičním zprostředkovatelem (…) deleguje obchodník s cennými papíry svoji provozní činnost“ na investičního zprostředkovatele podle § 12d zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „zákon“). Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí nespočívá (a již proto dovolání není pro její vyřešení přípustné) a ani spočívat nemůže. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž neplyne, že by žalovaný (obchodník s cennými papíry) pověřil společnost GLOBAL BROKERS Enterprises, s. r. o. [která jakožto investiční zprostředkovatel uzavřela s dovolatelem mandátní smlouvu, na jejímž základě dovolateli poskytovala investiční služby podle § 4 odst. 2 písm. a) a e) zákona] výkonem významné provozní činnosti ve smyslu § 12d zákona. Přitom sama skutečnost, že označená společnost jakožto investiční zprostředkovatel předávala žalovanému pokyny týkající se investičních nástrojů (převzaté od dovolatele), popř. poskytovala dovolateli (na základě smlouvy s ním uzavřené) investiční poradenství týkající se investičních nástrojů, z ní nečiní osobu, která by byla žalovaným pověřena výkonem významné provozní činnosti ve smyslu § 12d zákona. Ostatně závěr, podle kterého za újmu způsobenou porušením povinností investičním zprostředkovatelem zásadně odpovídá (a je povinen k její náhradě) sám investiční zprostředkovatel (a nikoliv obchodník s cennými papíry, jemuž investiční zprostředkovatel předává pokyny), plyne jak z úpravy postavení vázaného zástupce (srov. § 32a odst. 5 zákona, ve znění účinném od 1. července 2008 do 2. ledna 2018, a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1759/2015), tak z úpravy postavení investičního zprostředkovatele a povinností jej stíhajících [srov. ustanovení § 29 až 32 zákona a výslovně např. důvodovou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, posléze vyhlášeného pod č. 204/2017 Sb. (jenž na projednávanou věc není použitelný ratione temporis)]. K poukazu dovolatele na § 15h zákona ve spojení s § 11a zákona (ve znění účinném do 2. ledna 2018) Nejvyšší soud podotýká, že ve vztahu k těmto ustanovením dovolatel neformuluje žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení závisí napadené rozhodnutí. Nehledě k tomu výklad těchto ustanovení nemá v poměrech projednávané věci žádný význam, neboť žalovaný dovolateli neposkytoval (a neměl poskytovat) investiční služby vymezené v § 4 odst. 2 písm. d) a e) zákona. Konečně zmínka dovolatele o § 185 zákona postrádá jakéhokoliv smyslu; jde o ustanovení, které bylo zrušeno již k 30. červnu 2008 (a ani jeho původní obsah s projednávanou věcí nijak nesouvisí). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 14. února 2018 JUDr. Petr Šuk předseda senátu