Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 16. 9. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
ROZHODNUTÍ

29 Cdo 704/2010

Nejvyšší soud · 27. 1. 2011

29 Cdo 704/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) L. S., a b) V. S., proti žalovanému Mgr. L. R., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 46/2004, o dovolání žalobce V. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. prosince 2007, č. j. 9 Cmo 218/2007-109, takto:

I.

Dovolání se odmítá.

II.

Ve vztahu mezi dovolatelem V. S. a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. února 2005, č. j. 42 Cm 46/2004-44, zamítl žalobu, jíž se žalobci L. S. a V. S. domáhali po žalované (tehdejší správkyni konkursní podstaty), aby „vyloučila“ z konkursní podstaty úpadkyně Union banky, a. s. „v likvidaci“ pohledávku ve výši 658.632,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci odvolání, přičemž Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. prosince 2007, č. j. 9 Cmo 218/2007-109, rozhodl o odvolání žalobkyně L. S. tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (a to již ve vztahu k novému správci konkursní podstaty).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání; dovolání žalobkyně L. S. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. ledna 2009, č. j. 32 Cm 46/2004-134, jako opožděné odmítl, přičemž Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. dubna 2009, č. j. 9 Cmo 57/2009-141, k odvolání žalobkyně L. S. toto usnesení potvrdil a odvolání V. S. proti tomuto usnesení jakožto podané neoprávněnou osobou odmítl.

Dovolání V. S. proti v záhlaví označenému rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, jakožto podané neoprávněnou osobou. Není totiž pochyb o tom, že dovoláním napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto pouze o odvolání L. S. – samostatné společnice v řízení; o odvolání V. S. (viz č.l. 51 a č.l. 52-53) doposud rozhodnuto nebylo.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 234b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání V. S. bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. ledna 2011

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu