29 Cdo 897/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 897/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 12. 2021 Spisová značka:29 Cdo 897/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.897.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Akreditiv Žaloba určovací Insolvence Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. § 685 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 897/2020-241 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. Lee Loudy, Ph.D., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, PSČ 110 00, jako insolvenčního správce dlužníka X - TRADING s. r. o., identifikační číslo osoby 27360865, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, proti žalovaným 1/ GEOX S. P. A., se sídlem v Montebelluna, Via Feltrina Centro 16, 31044, Itálie, registrační číslo 03348440268, zastoupenému Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, a 2/ České spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, PSČ 110 00, o určení neexistence práv a povinností, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 332/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2019, č. j. 25 Co 260/2019-161, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 141 473,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 28. května 2019, č. j. 55 C 332/2018-104, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se žalobce [Ing. Lee Louda, Ph.D., jako předběžný insolvenční správce (a později insolvenční správce) dlužníka X - TRADING s. r. o.] domáhal určení, že: [1] První žalovaný (GEOX S. P. A.) nemá na základě dokumentu (blíže specifikovaného v rozsudku) [dále jen „dokument“] právo na vyplacení částky 1 340 000 EUR z dokumentárního stand-by akreditivu č. 7201107000247LCI (dále jen „akreditiv“ nebo „dokumentární akreditiv“) vystaveného druhým žalovaným (Českou spořitelnou, a. s.) na příkaz X - TRADING s. r. o. (dále jen „dlužník“) [bod I. výroku], [2] Dokument nemá právní účinky žádosti o vyplacení částky 1 340 000 EUR z dokumentárního akreditivu ve prospěch prvního žalovaného (bod II. výroku) a [3] Druhý žalovaný není povinen na základě dokumentu vyplatit částku 1 340 400 EUR z dokumentárního akreditivu ve prospěch prvního žalovaného (bod III. výroku). 2. Dále soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení prvnímu žalovanému částku 10 164 Kč (bod IV. výroku) a ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod V. výroku). 3. Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: [1] Dlužník uzavřel s druhým žalovaným dne 29. června 2011 smlouvu, na základě které druhý žalovaný (výstavce) otevřel pro dlužníka (příkazce) dokumentární akreditiv. [2] O vyplacení peněžních prostředků z tohoto akreditivu požádal v roce 2018 první žalovaný druhého žalovaného, a to na základě dokumentu. [3] Druhý žalovaný peněžní prostředky z dokumentárního akreditivu nevyplatil, neboť má za to (ve shodě s žalobcem), že žádost doložil první žalovaný listinou (dokumentem), která jej k čerpání peněžních prostředků neopravňuje. [4] Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. března 2019, č. j. MSPH 77 INS 17419/2018-A-43, zjistil úpadek dlužníka a ustanovil insolvenčním správcem žalobce. [5] První žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku, jejíhož uspokojení se domáhal prostřednictvím dokumentárního akreditivu vůči druhému žalovanému. [6] Druhý žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku z dokumentárního akreditivu, a to jako podmíněnou pro případ čerpání akreditivu. 4. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že předmětné řízení není přerušeno podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), protože pohledávka (prvního žalovaného za druhým žalovaným uplatněná na základě dokumentu), „určení jejíž neexistence“ se žalobce v předmětném řízení domáhá, se netýká majetkové podstaty dlužníka a nejde ani o pohledávku, jež by mohla být přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka, když nejde o pohledávku za dlužníkem. Závazek z akreditivu je vždy zcela samostatný a právně nezávislý na závazku mezi příkazcem akreditivu a oprávněným z akreditivu; je přitom nepodstatné, zda závazek z akreditivu plní zajišťovací nebo soluční funkci (viz § 685 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 700/2009). 5. Následně soud prvního stupně uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“), neboť tvrzená neexistence akreditivem zajišťované pohledávky (prvního žalovaného za dlužníkem) nemá přímý vliv na povinnost druhého žalovaného plnit z akreditivu; pro tuto otázku je rozhodné pouze to, zda byly naplněny podmínky uvedené v akreditivní listině. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že ekonomická kauza těchto právních vztahů může být propojena. Jelikož žalobce není účastníkem právního vztahu z akreditivu, nemůže mít naléhavý právní zájem „na určení neexistence právního vztahu“ mezi žalovanými; právní zájem je třeba odlišovat od zájmu toliko ekonomického. 6. Dalším důvodem, pro který žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení – pokračoval soud prvního stupně – je skutečnost, že požadované určení by nevytvořilo pevný základ pro uspořádání vzájemných právních vztahů všech účastníků sporu. Rozhodnutí o určovací žalobě totiž netvoří ve vztahu mezi týmiž účastníky řízení překážku věci pravomocně rozsouzené ve vztahu k žalobě na plnění založené na tomtéž právu (první žalovaný by se tak mohl domáhat plnění na druhém žalovaném žalobou) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný pod číslem 6/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. 7. Třetím důvodem pro závěr o absenci naléhavého právního zájmu na určovací žalobě – uzavřel soud prvního stupně – je pak to, že žalobce má jiné právní nástroje, aby vzniku újmy (úhradou neexistující pohledávky z akreditivu) na majetkové podstatě dlužníka předešel, a to popření pohledávek žalovaných přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka. Existence těchto pohledávek pak bude předmětem incidenčních sporů. Snahu žalobce obcházet mechanismy insolvenčního řízení tím, že zahájí řízení o určovací žalobě u jiného soudu, je třeba odmítnout. 8. Závěrem soud prvního stupně dodal, že na určení absence právních účinků dokumentu (druhém žalobním návrhu) žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem již proto, že jde o otázku předběžnou ve vztahu k otázce existence právního vztahu, jehož negativního určení se žalobce (fakticky) domáhá (již) prvním a třetím žalobním návrhem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 1996, sp. zn. 2 Odon 50/96, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 68/2001“). 9. K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč (druhý výrok); ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 10. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně a pro úplnost [k námitce, že se soud prvního stupně nezabýval návrhem žalobce na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] dodal, že není-li dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení jako základní předpoklad pro úspěšnost určovací žaloby, není (nemůže být) dán ani důvod pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. 11. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce „v celém rozsahu“ dovolání (posléze doplněné reakcí na vyjádření k dovolání), jehož přípustnost vymezuje na základě § 237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Má inso