29 Cdo 99/2025 — Nejvyšší soud

29 Cdo 99/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:29 Cdo 99/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.99.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Zadostiučinění (satisfakce) Odpovědnost státu za újmu Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 99/2025-112 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobců a/ K. K. a b/ L. J., obou zastoupených Ladislavem Ejemem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Eliášova 998/12, PSČ 470 01, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 00, jednajícímu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení částky 325 875 Kč s příslušenstvím každému z žalobců, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 C 161/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2024, č. j. 72 Co 14/2024-79, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2024, č. j. 72 Co 14/2024-79, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 48 C 161/2023-59, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, jíž se žalobci (a/ K. K. a b/ L. J.) domáhali po žalovaném (České republice – Ministerstvu spravedlnosti), aby každému z nich zaplatil částku 325 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. července 2023 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (body II. a III. výroku). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobách, kterými se žalobci domáhali výše uvedených částek s tvrzením, že jde o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen „konkursní soud“) pod sp. zn. 95 K 7/2002 (dále jen „konkursní řízení“), jehož se žalobci účastní jako konkursní věřitelé. U soudu prvního stupně bylo řízení o žalobě prvního žalobce vedeno pod sp. zn. 48 C 161/2023 a řízení o žalobě druhého žalobce pod sp. zn. 48 C 162/2023. Usnesením ze dne 11. října 2023, č. j. 48 C 161/2023-37, 48 C 162/2023-40, soud prvního stupně obě řízení spojil ke společnému řízení, které je nadále vedeno pod sp. zn. 48 C 161/2023. 3. K odvolání žalobců Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). 4. Oba soudy vyšly zejména z toho, že: [1] Dne 13. června 2002 byl na majetek společnosti Joint Invest Action, k. s. v likvidaci (dále též jen „úpadce“), prohlášen konkurs a konkursní řízení nebylo ke dni rozhodnutí skončeno. [2] Dne 13. srpna 2002 žalobci přihlásili do konkursního řízení své pohledávky za úpadcem. Pohledávka prvního žalobce byla uznána ve výši 222 794,52 Kč. Druhý žalobce přihlásil pohledávku ve výši 337 532,88 Kč, kterou správce konkursní podstaty popřel ve výši 7 500 Kč. [3] Do konkursního řízení se přihlásilo cca 15 000 konkursních věřitelů a vedeno je 1 032 incidenčních sporů. [4] Dne 21. listopadu 2022 bylo vydáno rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci „22. prosince 2022, respektive 26. listopadu 2022“. Na uspokojení pohledávek byla prvnímu žalobci vyplacena dne 10. ledna 2023 částka 22 911,61 Kč a druhému žalobci dne 1. září 2023 částka 33 939,72 Kč. [5] Dne 16. května 2022 (správně 2023) a 22. května 2022 (správně 2023) žalobci předběžně uplatnili nároky na zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé konkursní řízení u žalovaného, který ve stanovisku ze dne 29. června 2023 konstatoval porušení práva obou žalobců na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, přičemž zadostiučinění v této formě považoval za dostačující odškodnění. 5. Odvolací soud v podrobnostech (a pro stručnost) odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, které považoval za pečlivé a výstižné. Tímto způsobem se v podstatě ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, podle nichž a/ konkursní řízení je speciálním řízením (jehož účelem je uspořádat majetkové poměry úpadce tak, aby věřitel došel zásadně poměrného uspokojení přihlášené pohledávky, a v němž má věřitel jistotu, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota zůstává toliko ve výši jejího uspokojení), b/ v dané věci je, i přes extrémní náročnost konkursního řízení (způsobenou počtem věřitelů, celkovou výší přihlášených pohledávek a množstvím incidenčních sporů) a plynulý postup konkursního soudu, délka konkursního řízení (více než 20 let) zjevně nepřiměřená, c/ význam předmětu řízení pro žalobce je nepatrný, neboť u konkursního řízení je nutné vycházet z konečné částky, jaké se žalobcům v konkursu dostalo na uspokojení jejich pohledávek [již od 31. července 2007 (správně 31. července 2017), kdy správce konkursní podstaty podal návrh na částečný rozvrh, žalobci věděli, že uspokojení jejich pohledávek bude v rozmezí 6–8 %; nebyli tak vystaveni nejistotě ohledně výsledku konkursního řízení a na základě rozvrhového usnesení ze dne 21. listopadu 2022 byly pohledávky žalobců uspokojeny ve výši 10,28 % (první žalobce obdržel částku 22 911,61 Kč, druhý žalobce částku 33 939,72 Kč)], d/ nejistota žalobců ohledně míry uspokojení přihlášených pohledávek pominula již 31. července 2007 (správně 2017), kdy prvnímu žalobci bylo 71 let a druhému žalobci 60 let, přičemž soud neshledal žádné okolnosti, které by zvyšovaly význam řízení pro žalobce z důvodu věku. 6. K odvolacím námitkám žalobců odvolací soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 132/2012 (dále jen „R 132/2012“), s tím, že žalobci přihlásili do konkursního řízení pohledávky (ve výši 222 794,50 Kč a 330 032,88 Kč) spolu s dalšími 15 000 věřiteli. Proto bylo zřejmé, že k uspokojení jejich pohledávek dojde pouze v nepatrné části. Odpovídajícím prostředkem nápravy vzniku nemajetkové újmy žalobců je morální satisfakce ve formě konstatování porušení jejich práva, které již žalovaný mimosoudně poskytl, a to s ohledem „na nepatrný význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce“. Dále odvolací soud uvedl, že ve věcech označených žalobci šlo „nejčastěji o jinou situaci než žalobci prožívanou“, protože tamní poškození dosáhli vyššího věku, šlo jim o vyšší částky nebo šlo o částky srovnatelné, ale pro nepříznivou sociální situaci poškozených pro ně měly vyšší význam. Odvolací soud uzavřel, že žalobci se nacházeli po dobu přesahující dvacet let v nejistotě ohledně výsledku konkursního řízení, „v němž jim však šlo o částky 22 911,61 Kč a 33 939,72 Kč“. Nastolení právní jistoty ohledně předmětu posuzovaného řízení bylo pro žalobce jistě žádoucí, nicméně nezasahující (zásadním způsobem) do jejich běžného způsobu života. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 8. Přípustnost dovolání vymezují ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2023, sp. zn. 29 Cdo 3521/2021 (správně sp. zn. 29 Cdo 3623/2021), a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2024, sp. zn. 29 Cdo 483/2024. 9. Dovolatelé namítají, že odvolací soud nesprávně posoudil význam předmětu řízení a formu kompenzace (konstatování porušení práva). Argumentují ve prospěch názoru, že mají nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku konkursního řízení v peněžní podobě, neboť rozhodující pro tuto formu odškodnění je především délka posuzovaného řízení, které přesahuje 20 let, nikoli samotná povaha konkursního řízení. První žalobce závěrem namítá, že odvolací soud při posuzování významu řízení nepřihlédl k jeho věku 88 let. 10. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 11. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky