29 ICdo 112/2023 – Nejvyšší soud

KSBR 27 INS 18198/202029 ICm 3315/2021 29 ICdo 112/2023-76 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka Bytové družstvo Spolková 4, se sídlem v Brně, Spolková 287/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28281675, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 18198/2020, o insolvenčním návrhu dlužníka, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2020, č. j. KSBR 27 INS 18198/2020-A-15, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 ICm 3315/2021, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 960/81, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. ledna 2023, č. j. 29 ICm 3315/2021, 14 VSOL 224/2022-22 (KSBR 27 INS 18198/2020), takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. ledna 2023, č. j. 29 ICm 3315/2021, 14 VSOL 224/2022-22 (KSBR 27 INS 18198/2020), a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2022, č. j. 29 ICm 3315/2021-9, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 11. května 2022, č. j. 29 ICm 3315/2021-9, zamítl žalobu pro zmatečnost, jíž se dlužník (Bytové družstvo Spolková 4) domáhal zrušení usnesení ze dne 11. prosince 2020, č. j. KSBR 27 INS 18198/2020-A-15, kterým insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. 2. Přitom šlo o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když první usnesení ze dne 2. února 2022, č. j. 29 ICm 3315/2021-3, kterým insolvenční soud (mimo jiné) odmítl žalobu pro zmatečnost, změnil Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 17. března 2022, č. j. 29 ICm 3315/2021, 13 VSOL 59/2022-7 (KSBR 27 INS 1819/2020), tak, že se žaloba pro zmatečnost neodmítá. 3. Insolvenční soud – odkazuje (mimo jiné) na § 21 odst. 1 písm. a/, § 103 a § 229 odst. 1 písm. c/ a d/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), § 7 a § 96 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 18 a § 20 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen „lex COVID“), jakož i na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že J. O. D. (dále jen „J. O. D.“) coby předseda představenstva dlužníka byl oprávněn podat dne 28. srpna 2020 za dlužníka insolvenční návrh; doba pěti let jeho funkčního období sice „skončila“ dne 23. července 2020, avšak s ohledem na lex COVID se funkční období prodloužilo „minimálně“ do 31. prosince 2020. Dlužník nadto není osobou oprávněnou podat žalobu pro zmatečnost, jelikož jeho insolvenčnímu návrhu bylo vyhověno. 4. Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 18. ledna 2023, č. j. 29 ICm 3315/2021, 14 VSOL 224/2022-22 (KSBR 27 INS 18198/2020), usnesení insolvenčního soudu potvrdil. 5. Odvolací soud – cituje § 21 odst. 1 písm. a/, § 229 odst. 1, § 234 a § 235f o. s. ř., § 18, § 19 a § 20 lex COVID a § 7 a § 96 insolvenčního zákona a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že J. O. D. byl oprávněn za dlužníka podat insolvenční návrh, protože byl v době podání insolvenčního návrhu předsedou představenstva. Insolvenčnímu návrhu dlužníka bylo nadto vyhověno (vydáním rozhodnutí o úpadku), takže dlužník „nemá k dispozici“ opravný prostředek [ať již řádný (odvolání) nebo mimořádný (žalobu pro zmatečnost)]. 6. Pětileté funkční období J. O. D. coby předsedy představenstva dlužníka mělo skončit dne 23. července 2020; podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. června 2020, č. j. MZDR 15757/2020-24/MIN/KAN (dále též jen „mimořádné opatření ze dne 19. června 2020“), byl s účinností od 22. června 2020 všem osobám zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, také ve všech vnitřních prostorách staveb, mimo bydliště. Mimořádné opatření „objektivně podstatně znesnadňovalo kontakt osob“ ve vnitřních prostorách budov, tedy i konání volební členské schůze dlužníka; zrušeno bylo k 1. červenci 2020; v souladu s § 20 odst. 1 lex COVID se ale funkční období J. O. D. prodloužilo, s čímž J. O. D. souhlasil ve smyslu § 20 odst. 2 lex COVID. 7. K zániku funkce předsedy představenstva dlužníka nedošlo ani dříve; J. O. D. byl sice dne 14. května 2019 pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním (dlužníka), k zániku funkce pro ztrátu bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenského zákona), však nedošlo. Rejstříkový soud se touto skutečností „nezabýval“, J. O. D. byl nadále zapsán v obchodním rejstříku jako předseda představenstva dlužníka a ztráta bezúhonnosti se míjí se smyslem zákona. 8. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 9. Podle obsahu dovolání dovolatel pokládá otázku, jež má za dovolacím soudem doposud neřešenou, týkající se aplikace § 18 a násl. lex COVID. Podle dovolatele není správný názor odvolacího soudu, že mimořádné opatření zakládá „vyvratitelnou domněnku o znesnadnění konání volební členského schůze družstva (dlužníka)“; míní, že § 19 lex COVID dává „výslovný nástroj“ k překonání „těžkostí“ tím, že umožňuje konání členské schůze za použití komunikace na dálku či per rollam, a § 20 lex COVID o prodloužení funkčního období J. O. D. tak nelze aplikovat. 10. Dovolatel má dále za to, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže požadoval, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti zpochybňující závěr, že konání volební členské schůze bylo znemožněno nebo podstatně znesnadněno; tím odvolací soud žádal po dovolateli prokazovat „obsah právního předpisu“, přičemž současně zatížil důkazním břemenem „nesprávnou procesní stranu“. 11. Ohledně svého subjektivního oprávnění podat žalobu pro zmatečnost má dovolatel za to, že odvolacím soudem označená judikatura Nejvyššího soudu není přiléhavá (nedopadá na poměry věci). Újmu na právech nelze posuzovat jen z „procesního hlediska“, neboť důsledky žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí jsou pro dovolatele „devastující“; insolvenční návrh podala „osoba odlišná od žalobce, byť se za něj vydávala“. 12. Podle dovolatele vyřešil odvolací soud v rozporu s (označenou) ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i otázku „zástupčího oprávnění“ J. O. D. při podání insolvenčního návrhu, jestliže „připustil“, že J. O. D. mohl jednat za dovolatele i poté, kdy jeho „zástupčí oprávnění zaniklo“ (pozbytím bezúhonnosti), takže byl zástupcem „pouze formálně dle zápisu v obchodním rejstříku“. 13. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 14. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž zároveň neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. 15. Dovolání není přípustné pro řešení poslední otázky (odst. 12 shora), když oproti mínění dovolatele odvolací soud v napadeném rozhodnutí nedovodil oprávnění J. O. D. podat insolvenční návrh za dovolatele na základě toho, že byl zástupcem „pouze formálně dle zápisu v obchodním rejstříku“; odvolací soud naopak v odst. 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí samostatně posoudil (mimo jiné s odkazem na důvody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, uveřejněného pod číslem 83/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), že funkce předsedy představenstva J. O. D. nezanikla k 14. květnu 2019 pro ztrátu bezúhonnosti, neboť takový důsledek se „míjí se smyslem“ právní úpravy a je v rozporu s „principem proporcionality“. Uvedené právní posouzení dovolatel nikterak nezpochybnil, přičemž dovolací soud je v dovolacím řízení vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/200