§ 20 insolvenční zákon – Zastoupení v insolvenčním řízení a incidenčních sporech
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) · 182/2006 Sb. · účinné od 24. 7. 2021 · Insolvence a exekuce · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 20 insolvenčního zákona stanovuje, že pro insolvenční řízení a související spory se obdobně použijí pravidla občanského soudního řádu týkající se jednání za právnické osoby, stát a obce a zastupování účastníků, a dále umožňuje odborové organizaci zastupovat zaměstnance dlužníka při uplatňování jejich pracovněprávních pohledávek. (§ 20 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, znění účinné od 24. 7. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, účastník řízení
- Judikatura: na § 20 odkazuje 17 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 10. 1. 2030 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 182/2006 Sb.
(1) Ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu, která se týkají jednání za právnickou osobu, stát a územní samosprávní celky a zastoupení účastníků řízení, platí obdobně pro insolvenční řízení a incidenční spory.
(2) Odborová organizace může v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech zastupovat dlužníkova zaměstnance, jde-li o uplatňování jeho pracovněprávních pohledávek.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pravidla pro to, jak se v řízení projevuje vůle právnických osob, státu nebo obcí, jsou v insolvenčním řízení stejná jako v běžném soudním řízení.
- Pokud je účastníkem insolvenčního řízení právnická osoba, stát nebo územní samosprávný celek, bude se v řízení jednat podle pravidel občanského soudního řádu.
- Odborová organizace může hájit zájmy zaměstnanců dlužníka, pokud jde o jejich mzdy nebo jiné nároky z pracovního poměru.
- Odborová organizace může zastupovat zaměstnance dlužníka jak v samotném insolvenčním řízení, tak i v incidenčních sporech, které se týkají pracovněprávních pohledávek.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 20
Jak soudy aplikují § 20
Odvolací soud – cituje § 21 odst. 1 písm. a/, § 229 odst. 1, § 234 a § 235f o. s. ř., § 18, § 19 a § 20 lex COVID a § 7 a § 96 insolvenčního zákona a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že J. O. D. byl oprávněn za dlužníka podat insolvenční návrh, protože byl v době podání insolvenčního návrhu předsedou představenstva.
Za tento zločin uložil krajský soud obviněné podle § 222 odst. 2 tr. zákoníku (správně § 222 odst. 4 tr. zákoníku – pozn. Nejvyššího soudu) ve spojení s § 20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „t. o. p. o.“), a § 73 odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti záležející v pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor a výrobě, obchodě a službách neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to …
Ustanovení § 29 o. s. ř. přitom platí pro insolvenční řízení „obdobně“ (§ 20 odst. 1 insolvenčního zákona), nikoli jen „přiměřeně“ (§ 7 insolvenčního zákona) [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 NSČR 125/2019, uveřejněného v časopise Vybraná judikatura č. 3, ročník 2022, pod číslem 27].