29 ICdo 129/2019 – Nejvyšší soud

KSHK 40 INS 35112/2013 41 ICm 2872/2015 29 ICdo 129/2019-171 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Silvatres HK a. s., se sídlem v Hradci Králové, Collinova 421, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 28 76 76 32, o návrhu na zrušení konkursu a na odvolání zástupce věřitelů, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 40 INS 35112/2013, o žalobě pro zmatečnost podané Mgr. Tomášem Gartšíkem, se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, insolvenčním správcem dlužníka D&D Projekt spol. s r. o., identifikační číslo osoby 27 68 42 11, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2015, č. j. KSHK 40 INS 35112/2013, 2 VSPH 1937/2014-B-25, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 41 ICm 2872/2015, o dovolání Mgr. Tomáše Gartšíka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2019, č. j. 41 ICm 2872/2015, 103 VSPH 289/2019-151(KSHK 40 INS 35112/2013), takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 8. srpna 2014, č. j. KSHK 40 INS 35112/2013-B-16, rozhodl, že se nepřihlíží k návrhu na zrušení konkursu dlužníka (Silvatres HK a. s.) a na odvolání zástupce věřitelů (Královehradeckého kraje ̶ dále též jen „věřitel K“) z funkce ze dne 11. července 2014, podanému Mgr. Tomášem Gartšíkem (dále též jen „T. G.“), jako insolvenčním správcem dlužníka D&D Projekt spol. s r. o. (dále jen „společnost D“). Insolvenční soud zdůraznil, že T. G. (jako osoba vykonávající akcionářská práva, náležející společnosti D, která je vlastníkem 45 % akcií dlužníka) není ani procesním subjektem ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ani účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 14 a násl. insolvenčního zákona, pročež není oprávněn podat takový návrh. V této souvislosti insolvenční soud ̶ cituje ustanovení § 308 odst. 1 insolvenčního zákona ̶ vyhodnotil návrh na zrušení konkursu a na odvolání zástupce věřitelů jako podnět, na jehož základě zkoumal, zda v dané věci nejsou splněny podmínky pro zrušení konkursu i bez návrhu proto, že nebyl ani dodatečně osvědčen úpadek dlužníka. Za stavu, kdy dlužník má více věřitelů [těmi jsou: a) V. K. se zjištěnou pohledávkou 30.000,- Kč, b) Finanční úřad pro Královehradecký kraj se zjištěnou pohledávkou 91,- Kč a c) věřitel K (majoritní akcionář dlužníka s podílem 55 % akcií) s pohledávkou 1.162.428,- Kč, o níž je veden incidenční spor pod sp. zn. 40 ICm 2340/2014] a není schopen plnit své peněžité závazky po dobu delší než tří měsíce, uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro zrušení konkursu ve smyslu ustanovení § 308 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. března 2015, č. j. KSHK 40 INS 35112/2013, 2 VSPH 1937/2014-B-25, odmítl odvolání T. G. jakožto podané neoprávněnou osobou [§ 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Přitom shodně s insolvenčním soudem akcentoval, že odvolatel není účastníkem insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 insolvenčního zákona ani jinou osobou uplatňující své právo v insolvenčním řízení podle ustanovení § 15 insolvenčního zákona. Dovolání T. G. proti posledně označenému usnesení odvolacího soudu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 NSČR 89/2015-B-37. Dne 23. července 2015 podal T. G. u insolvenčního soudu žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2015. Usnesením ze dne 4. února 2019, č. j. 41 ICm 2872/2015-131, insolvenční soud zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Přitom ̶ vycházeje z ustanovení § 14, § 15, § 228 písm. b) a § 229 odst. 1 a odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona a ze skutečnosti, že společnost D neuplatnila v insolvenčním řízení dlužníka žádnou pohledávku (či jiné právo) – dospěl k závěru, podle něhož T. G. „nelze přiznat“ postavení účastníka insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, a to ani z titulu, že: 1) společnost D je akcionářem dlužníka a 2) T. G. sepsal do majetkové podstaty společnosti D akcie dlužníka v rozsahu 45 % základního kapitálu dlužníka [viz ustanovení § 256 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), jakož i závěry formulované Ústavním soudem v usnesení ze dne 28. března 2000, sp. zn. I. ÚS 137/2000]. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. srpna 2019, č. j. 41 ICm 2872/2015, 103 VSPH 289/2019-151 (KSHK 40 INS 35112/2013), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku; v bodě II. výroku je zrušil. Odvolací soud – cituje ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. a ustanovení § 14 a § 15 insolvenčního zákona – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že T. G. není účastníkem insolvenčního řízení ani procesním subjektem podle ustanovení § 9 insolvenčního zákona; „jednotlivý akcionář“ dlužníka nemůže být účastníkem insolvenčního řízení, neboť neuplatňuje v řízení svá práva (není-li zároveň věřitelem uplatňujícím pohledávku za dlužníkem), když zájmy dlužníka jsou hájeny jeho statutárním orgánem (představenstvem). Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu jeho potvrzujícího výroku) podal T. G. dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky (dosud v rozhodování dovolacího soudu nezodpovězené), zda „má společník či akcionář právnické osoby, zejména kapitálové společnosti, na jejíž majetek byl soudem prohlášen konkurs, právo žádat v insolvenčním řízení přezkum rozhodnutí o úpadku a jeho řešení“. Závěr soudů nižších stupňů o tom, že jako akcionář (dlužníka) není účastníkem řízení o projednání návrhu na zrušení konkursu, považuje (z hlediska ustanovení čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 17 a 47 Charty základních práv Evropské unie) za nepřípustný zásah do vlastnického práva společnosti D k akciím dlužníka. Jako správný prosazuje výklad, podle něhož má při výkonu práv k akciím dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty společnosti D právo žádat o přezkum základních otázek spojených s jeho majetkem (akciemi dlužníka), týkajících se úpadku dlužníka a osoby zástupce věřitelů. Konečně dovolatel dodává, že „žádným způsobem“ nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na odvolání věřitele K z funkce zástupce věřitelů; přitom jeho ustanovení do funkce považuje za rozporné se zákonem, když věřitel K je ve vážném konfliktu zájmů (viz žaloba ve prospěch dlužníka vůči tomuto věřiteli o splacení emisního kursu akcií ve výši 20.9000.000,- Kč vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 31/2013) a nesplňuje podmínky minoritního akcionáře dlužníka (vlastní 55 % akcií dlužníka), pročež je ze zákona vyloučen z funkce zástupce věřitelů podle ustanovení § 59 odst. 2 insolvenčního zákona. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, týkající se legitimace T. G. (jako insolvenčního správce menšinového akcionáře dlužníka) k podání návrhu na zrušení konkursu a na odvolání věřitele K z funkce zástupce věřitelů, dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových souvislostech beze zbytku nezodpovězené. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 9 insolvenčního zákona procesními subjekty podle tohoto zákona jsou a) insolvenční soud, b) dlužník, c) věřitelé, kteří uplatňují svá práva vůči dlužníku, d) insolvenční správce, popřípadě další správce, e) státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení nebo do incidenčního sporu, a f) likvidátor dlužníka. Podle ustanovení § 14 odst. 1 insolvenčního zákona účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku. Podle ustanovení § 15 insolvenčního zákona, nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje. Podle ustanovení § 59 insolvenčního zákona členy a náhradníky věřitelského výboru mohou být jen přihlášení věřitelé, kteří se svým zvolením souhlasí. Stane-li se členem nebo náhradníkem věřitelského výboru právnická osoba, oznámí neprodleně insolvenčnímu soudu fyzickou osobu, která bude jejím jménem ve věřitelském výboru jednat (odstavec 1). Členy ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Takto lze usuzovat zejména, jde-li o osoby dlužníkovi blízké, vedoucí