29 ICdo 14/2022 – Nejvyšší soud

KSPL 65 INS XY 65 ICm XY 29 ICdo 14/2022-122 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti žalovanému AMBINS v. o. s., se sídlem v Brně, Vídeňská 228/7, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 03059081, jako insolvenčnímu správci dlužníka D. Ch., zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 65 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka D. Ch., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2021, č. j. 65 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2021, č. j. 65 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), se mění takto: 1. Rozsudek Krajského soudu ze dne 15. ledna 2021, č. j. 65 ICm XY, se potvrzuje v bodech I. a III. výroku. 2. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.712 Kč, k rukám zástupce žalovaného. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč k rukám zástupce žalovaného. III. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Plzni na soudním poplatku z dovolání do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 14.000 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou 1. prosince 2020 se žalobce (Bohemia Faktoring, a. s.) domáhal vůči žalovanému (AMBINS v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka D. Ch.) určení, že jeho pohledávka ve výši 712.301,66 Kč, se pokládá za zjištěnou co do pravosti a výše. 2. Rozsudkem ze dne 15. ledna 2021, č. j. 65 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalobce (Bohemia Faktoring, a. s.) ve výši 322.729,18 Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (D. Ch.) po právu (bod I. výroku). [2] Zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) řízení o žalobě co do určení, že pohledávka žalobce ve výši 389.572,48 Kč, která byla přihlášena jako vykonatelná, je po právu (bod II. výroku). [3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). 3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 397, § 402 a § 405 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a z ustanovení § 312 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 4. Část pohledávky [vzešlé ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. června 2010 (dále též jen „úvěrová smlouva“)] ve výši 389.572,48 Kč přihlásil žalobce jako vykonatelnou; žalovaný (AMBINS v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka) ji popřel, ale následně (ve lhůtě) nepodal incidenční žalobu podle § 199 insolvenčního zákona. Poté, co insolvenční soud při jednání vyrozuměl účastníky o tom, že v této části považuje pohledávku za zjištěnou, vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět. 5. Ohledně zbývající části pohledávky (ve výši 322.729,18 Kč), kterou žalobce přihlásil jako nevykonatelnou (jde o příslušenství pohledávky), vznesl žalovaný námitku promlčení. Žalobce trval na tom, že pohledávka není promlčena, odkazuje na ustanovení § 312 odst. 4 insolvenčního zákona a na ustanovení § 397, § 402 a § 405 obch. zák. 6. Insolvenční soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že pohledávka je promlčena. 7. Podle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu na majetek dlužníka pod sp. zn. 52 INS XY (dále též jen „první insolvenční řízení“) byla pohledávka žalobce přezkoumána a zjištěna ve výši 389.572,48 Kč (šlo o jistinu pohledávky a příslušenství k ní). Výhradně na tuto část pohledávky (správně přihlášené a zjištěné jako vykonatelná) dopadají ustanovení § 402 a 405 obch. zák. a ustanovení § 312 odst. 4 insolvenčního zákona. Co do částky 322.729,18 Kč jde o příslušenství, jež bylo vyloučeno z uspokojení, neboť šlo o příslušenství „narostlé“ k jistině až po rozhodnutí o úpadku v prvním insolvenčním řízení, tedy v době od 10. března 2014. Je nepochybné, že tato pohledávka byla poprvé uplatněna až přihláškou v tomto insolvenčním řízení, konkrétně 22. září 2020. Od 10. března 2014 neučinil žalobce žádný úkon, který by vedl ke stavení běhu promlčecí doby. 8. K odvolání žalobce (proti zamítavému výroku o věci samé) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. října 2021, č. j. 65 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPL 65 INS XY): [1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku tak, že určil, že žalobce má vůči dlužníku pohledávku ve výši 322.729,18 Kč (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 397 a § 402 obch. zák., z ustanovení § 109, § 170, § 173 odst. 4 a § 312 odst. 4 insolvenčního zákona, z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 4436/2009 [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu], z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 1774/2016, uveřejněného pod číslem 68/2019 Sb. rozh. obč., a ze závěrů obsažených v rozsudcích Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. července 2018, č. j. 45 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), a ze dne 29. května 2019, č. j. 72 ICm XY, 18 VSOL 426/219-90 (KSBR 32 INS XY) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí (a po zopakování a doplnění dokazování) k následujícím závěrům: 10. Závazek (dluh) z úvěrové smlouvy se stal splatným 24. července 2012. Od tohoto dne počítaná čtyřletá promlčecí doba se stavěla (v souladu s ustanovením § 402 obch. zák. a s ustanovením § 109 odst. 3 a § 173 odst. 4 insolvenčního zákona) 21. června 2013, kdy bylo zahájeno první insolvenční řízení. V něm právní předchůdce žalobce řádně uplatnil jak jistinu pohledávky, tak její příslušenství (včetně úroků a úroků z prodlení). Tato pohledávka byla v plné výši zjištěna a dlužník ji nepopřel. Žalobci se však na pohledávku nedostalo žádného plnění a konkurs na majetek dlužníka byl pravomocně zrušen k 24. září 2019. Po zrušení konkursu tak ohledně přihlášené pohledávky (jistiny i jejího příslušenství) nastaly účinky uvedené v ustanovení § 312 odst. 4 insolvenčního zákona. 11. Jestliže žalobce následně včas přihlásil do stávajícího insolvenčního řízení (zahájeného 2. června 2020) vedle již zjištěné vykonatelné pohledávky (389.572,48 Kč), sestávající též z úroku a úroku z prodlení za dobu do rozhodnutí o úpadku v prvním insolvenčním řízení, také úrok z úvěru a úrok z prodlení z téže pohledávky za dobu do rozhodnutí o úpadku dlužníka v současném insolvenčním řízení (do 24. července 2020), nemohly být tyto jeho nároky promlčeny. 12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Brání „účinky zahájení insolvenčního řízení“ dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona tomu, aby pohledávka nebo její část, kterou nelze přihlásit do insolvenčního řízení, byla uplatněna žalobou (tak, aby došlo ke stavení běhu promlčecí doby)? [2] Lze uplatnit ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona (ve spojení s ustanovením § 173a a § 173 odst. 4 insolvenčního zákona) způsobem uvedeným v „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu „29 NSCR 135/2018“ (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2020, sen. zn. 29 NSČR 135/2018) i ve vztahu k té části pohledávky, kterou věřitel nepřihlásil do insolvenčního řízení proto, že tak učinit nechtěl, případně proto, že tak učinit nemohl (§ 170 insolvenčního zákona)? 13. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby je Nejvyšší soud změnil tak, že rozsudek insolvenčního soudu se potvrzuje. 14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel setrvává na názoru, že popřená nevykonatelná část pohledávky odpovídající úrokům a úrokům z prodlení za dobu od rozhodnutí o úpadku vydaného v prvním insolvenčním řízení, se promlčela, jelikož nikdy nebyla uplatněna u soudu. Účinky ustanovení § 402 a 405 obch. zák. se vztahují pouze na zjištěnou část pohledávky (389.572,48 Kč). Na část příslušenství, které v předchozím insolvenčním řízení bylo