29 ICdo 145/2022
Nejvyšší soud · 13. 9. 2023
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Vladimíra Nechutného, se sídlem v Plzni, Pražská 37, PSČ 301 00, jako insolvenčního správce dlužníka J M R, spol. s r. o., proti žalovanému J M R SPED, spol. s r. o., se sídlem v Praze 6, Za Hládkovem 676/20, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 28746091, zastoupenému Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, PSČ 412 01, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 1/12, PSČ 400 85, o určení neúčinnosti právního jednání a o zaplacení částky 19.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 123 ICm 4220/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J M R, spol s. r. o., se sídlem v Libochovicích, Vrchlického 838, PSČ 411 17, identifikační číslo osoby 27338100, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 23 INS 25091/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2022, č. j. 123 ICm 4220/2020, 104 VSPH 260/2022-150 (KSUL 23 INS 25091/2019), takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dosavadní průběh řízení
Rozsudkem ze dne 26. listopadu 2021, č. j. 123 ICm 4220/2020-124, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“):
Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Ing. Vladimír Nechutný, jako insolvenční správce dlužníka J M R, spol. s r. o.) domáhal vůči žalovanému (J M R SPED, spol. s r. o.), za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, určení, že „právní úkony“ dlužníka učiněné ve dnech 27. srpna 2019, 2. září 2019, 4. září 2019 a 9. září 2019, jimiž došlo k výplatě částek v celkové výši 19.000 EUR žalovanému, jsou vůči „majetkové podstatě dlužníka“ neúčinné (body I. až IV. výroku).
Zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal toho, aby žalovaný zaplatil do majetkové podstaty dlužníka částku 19.000 EUR s příslušenstvím představovaným konkretizovaným zákonným úrokem z prodlení (body V. až VIII. výroku).
Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 26.265,95 Kč (bod IX. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. června 2022, č. j. 123 ICm 4220/2020, 104 VSPH 260/2022-150 (KSUL 23 INS 25091/2019):
Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. až IV. výroku (první výrok, část před středníkem).
Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodech V. až IX. výroku tak, že žalovanému uložil zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 19.000 EUR s příslušenstvím představovaným konkretizovaným zákonným úrokem z prodlení (první výrok, část za středníkem).
Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Uložil žalovanému zaplatit státu na soudním poplatku do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 3.500 Kč.
Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud v dovoláním napadeném rozsahu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Přípustnost dovolání
Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Dovolatel dovolání výslovně podává „proti všem výrokům“ napadeného rozhodnutí, s výjimkou té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé.
V rozsahu, v němž dovolání (jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř.) takto směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech řízení), a proti třetímu výroku napadeného rozhodnutí (o soudním poplatku) je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. a přípustnost dovolání proti výroku o soudním poplatku vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř.
Dovolání žalovaného proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud rovněž odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., a to pro vady, které nebyly odstraněny ve lhůtě k podání dovolání. Potud totiž dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání.
V pasáži nadepsané „Přípustnost dovolání“ (článek II. dovolání, odstavce 8. až 12.) se dovolání omezuje na reprodukci poučení o dovolání z rozsudku odvolacího soudu (jež se rovná citaci § 237 o. s. ř.) [článek II. dovolání, odstavec 8.], na kterou navazuje [v článku II. dovolání, odstavci 9.] následující text: „Žalovaný má za to, že ve shora označené věci jsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, když tuto přípustnost shledává a opírá o ustanovení § 237 a to za podmínek uvedených v ustanovení § 241a o. s. ř., tedy, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Současně si je žalovaný plně vědom toho, že v souladu s ustanovením § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.“
V článku II. dovolání, odstavci 12. se dále uvádí: „Předkládané dovolání dále splňuje další podmínky a obligatorní náležitosti, které zákon vyžaduje, zejména ustanovením § 241a odst. 2, odst. 3, odst. 4 o. s. ř.“
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání nepodává (není patrný ani z článku II. dovolání ani z dalších částí dovolání). Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u ostatních účastníků řízení nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. září 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu