29 ICdo 147/2020 – Nejvyšší soud

KSBR 54 INS 11931/2019 71 ICm 3326/2019 29 ICdo 147/2020-73 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, Ph. D., se sídlem v Praze, Zemské právo 1574/3, PSČ 102 00, likvidátorky dlužníka FVS s. r. o. v likvidaci, proti žalovanému Mgr. Jakubu Hartmanovi, se sídlem v Tišnově, Janáčkova 333, PSČ 666 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka FVS s. r. o. v likvidaci, zastoupenému JUDr. Ladislavem Paulusem, advokátem, se sídlem v Brně, Veveří 456/9, PSČ 602 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 71 ICm 3326/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka FVS s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Uherském Ostrohu, V Zahrádkách 193, PSČ 687 24, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 11931/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. června 2020, č. j. 71 ICm 3326/2019, 13 VSOL 211/2020-52 (KSBR 54 INS 11931/2019), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 31. března 2020, č. j. 71 ICm 3326/2019-30, Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“): [1] Určil, že pohledávka žalobkyně (JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, Ph. D., likvidátorky dlužníka FVS s. r. o. v likvidaci) ve výši 50.000 Kč je v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu na majetek dlužníka pod sp. zn. KSBR 54 INS 11931/2019 pohledávkou za majetkovou podstatou (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud měl ve skutkové rovině za nesporné mezi účastníky, že pohledávka žalobkyně vznikla tím, že jako ustanovená likvidátorka dlužníka zaplatila po zahájení insolvenčního řízení za dlužníka na základě výzvy insolvenčního soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení. 3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 168 odst. 1 písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že je nepochybné, že žalobkyně je osobou odlišnou od dlužníka, na čemž nemůže ničeho změnit ani to, že byla ustanovena likvidátorkou dlužníka. Odtud podle insolvenčního soudu vyplývá, že pohledávka žalobkyně je ve smyslu ustanovení § 168 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona pohledávkou za majetkovou podstatou. 4. K odvolání žalovaného (Mgr. Jakuba Hartmana, jako insolvenčního správce dlužníka) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. června 2020, č. j. 71 ICm 3326/2019, 13 VSOL 211/2020-52 (KSBR 54 INS 11931/2019): [1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu o požadované určení zamítl (první výrok). [2] Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 10.200 Kč (druhý výrok). 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 98 odst. 2, § 108, § 168 odst. 1 a § 203a insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 6. Jestliže insolvenční soud uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a likvidátorka dlužníka (jednající za dlužníka) zálohu následně zaplatila, pak šlo o splnění povinnosti, která stíhala dlužníka, bez ohledu na to, že likvidátorka čerpala finanční prostředky na zaplacení zálohy z prostředků, které jí poskytl Krajský soud v Brně jako zálohu na náklady likvidace. 7. Nejde proto o pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona, jelikož likvidátorka dlužníka není jinou osobou než dlužník, kterému bylo rozhodnutím insolvenčního soudu uloženo zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. 8. Nejde ani o pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona (jak uvádí žalobkyně), tedy o náhradu nutných výdajů likvidátora. Náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného soudem se považuje za pohledávku za majetkovou podstatou pouze tehdy, jsou-li vynaloženy za součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci. Zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení likvidátorkou jednající za dlužníka z prostředků, které obdržela jako zálohu na výdaje spojené s likvidací, nelze považovat za součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci (stalo se tak ještě dříve, než byl insolvenční správce ustanoven do funkce). 9. Výčet pohledávek za majetkovou podstatou v ustanovení § 168 odst. 1 insolvenčního zákona je výčtem taxativním a pohledávka žalobkyně do tohoto výčtu nepatří. 10. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně jde o následující otázky: [1] Je likvidátor jmenovaný ze seznamu insolvenčních správců povinen podat insolvenční návrh dle ustanovení § 98 odst. 2 insolvenčního zákona, vlastní-li dlužník, který je v úpadku, majetek nikoliv zanedbatelné hodnoty, avšak nemá „pohotové“ prostředky k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení? [2] Lze podřadit pohledávkám za majetkovou podstatou dle ustanovení § 168 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona peněžní prostředky, které likvidátor poskytl dlužníku k úhradě zálohy na náklady řízení, kterou byl dlužník povinen uhradit na základě výzvy insolvenčního soudu pod sankcí zastavení insolvenčního řízení? [3] Může být pohledávka likvidátora za dlužníkem z titulu uhrazené zálohy na náklady insolvenčního řízení přednostní pohledávkou dle ustanovení § 168 nebo § 169 insolvenčního zákona? 11. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), požadujíc, aby Nejvyšší soud přisvědčil jejímu názoru, že její pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou. 12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka poukazuje na to, že likvidátorkou dlužníka byla jmenována soudem ze seznamu insolvenčních správců usnesením, které nabylo právní moci dne 19. února 2020. Poté, co započala s šetřením ohledně majetku dlužníka, zjistila, že dlužník vlastní nemovitý majetek nikoliv zanedbatelné hodnoty, ale že hodnota jeho závazků (dluhů) s největší pravděpodobností převyšuje hodnotu majetku a dlužník se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti a je proti němu vedeno několik exekučních řízení. Jako nejvhodnější se tudíž jevilo podání insolvenčního návrhu (s návrhem na řešení úpadku dlužníka konkursem), což učinila. Řízení o insolvenčním návrhu však (poté, co neuspěla s odvoláním proti usnesení o povinnosti dlužníka složit zálohu na náklady insolvenčního řízení) bylo zastaveno pro neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení. 13. Krajský soud v Brně, jejž zpravila o uvedené situaci, jí (k její žádosti) poskytl zálohu na náklady likvidace ve výši 50.000 Kč (na základě usnesení ze dne 9. května 2019, č. j. 19 Cm 69/2018-32), účelově určenou k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jde tedy o prostředky státu použité k tomu, aby úpadek likvidovaného dlužníka mohl být řešen konkursem. 14. Dále dovolatelka s odkazem na ustanovení § 9 písm. f/ insolvenčního zákona vytýká žalovanému i odvolacímu soudu, že pominuli, že v insolvenčním řízení může vystupovat jako samostatný procesní subjekt, může v něm též uplatňovat nároky a být tak jeho účastníkem dle § 15 insolvenčního zákona. 15. Částka 50.000 Kč (složená jako záloha na náklady insolvenčního řízení) není majetkem dlužníka; jde o prostředky státu poskytnuté likvidátorce, jež je může požadovat zpět. Takový nárok je pak podřaditelný pohledávkám za majetkovou podstatou. Opačný závěr by mohl vést k tomu, že nároky likvidátora (nutné výdaje související s insolvenčním řízením) budou hrazeny až po uspokojení nároků přihlašovaných věřitelů, případně proporcionálně s ostatními věřiteli, což je závěr zcela nepřípustný. Částka 50.000 Kč je nadto částkou nákladů likvidace maximálně hrazenou státem, takže nebude-li vrácena likvidátoru jako přednostní pohledávka, mohlo by to vést k tomu, že likvidátor nebude mít prostředky k úhradě dalších nákladů likvidace. 16. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 17. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání. 18. Dovolání m