29 ICdo 162/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 78 INS 7618/2009 78 ICm 385/2011 29 ICdo 162/2023-668 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Františka Červenky, se sídlem v Praze 6, Krásného 8/351, PSČ 162 00, jako insolvenčního správce dlužníka Ž. J., zastoupeného Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, PSČ 120 00, proti žalovanému JB PROPERTY, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Ruská 2537/81a, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27864839, zastoupenému Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Vrázova 2243/7, PSČ 150 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 ICm 385/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ž. J., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 7618/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2023, č. j. 78 ICm 385/2011, 103 VSPH 486/2022-636 (MSPH 78 INS 7618/2009), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2023, č. j. 78 ICm 385/2011, 103 VSPH 486/2022-636 (MSPH 78 INS 7618/2009), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Odpůrčí žalobou podanou 16. února 2011 se žalobce (Ing. František Červenka, jako insolvenční správce dlužníka Ž. J.) domáhal vůči žalovanému (JB PROPERTY, s. r. o.) určení, že kupní smlouva uzavřená 20. března 2007 mezi dlužníkem (jako prodávajícím) a žalovaným (jako kupujícím) [dále též jen „kupní smlouva“], jejímž předmětem byla označená bytová jednotka s podílem na společných částech domu a pozemku (dále jen „bytová jednotka“), je právně neúčinná. 2. Žalobu odůvodnil tím, že dlužník prodal bytovou jednotku žalovanému kupní smlouvou za kupní cenu ve výši 2,1 miliónu Kč. Obvyklá cena bytové jednotky přitom byla ke dni prodeje podstatně vyšší než dohodnutá kupní cena (podle znaleckého posudku z 2. dubna 2010 činila k tomuto datu 4.409.230 Kč). Uzavřením kupní smlouvy se tak dlužník zavázal poskytnout bytovou jednotku za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než cena plnění. Tím se snížila hodnota majetkové podstaty dlužníka a zkrátila se možnost uspokojení věřitelů ve smyslu ustanovení § 235 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Dle § 240 insolvenčního zákona tak jde o právní úkon bez přiměřeného protiplnění. 3. Právní účinky vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí nastaly k 15. listopadu 2007, insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno 3. listopadu 2009, usnesením ze dne 18. února 2010, č. j. MSPH 78 INS 7618/2009-A-27, zjistil Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalobce a usnesením ze dne 8. dubna 2010, č. j. MSPH 78 INS 7618/2009-B-16, prohlásil insolvenční soud konkurs na majetek dlužníka. Kupní smlouva tak byla uzavřena v době 3 let před zahájením insolvenčního řízení. 4. Dlužník uzavřel kupní smlouvu s osobou blízkou, jelikož jednatelkou a jedinou společnicí žalovaného byla v době uzavření kupní smlouvy dlužníkova matka J. B. (dále jen „J. B.“). Ve smyslu § 240 odst. 2 insolvenčního zákona se proto má za to, že dlužník tento úkon učinil v době, kdy byl v úpadku. 5. Rozsudkem ze dne 5. června 2012, č. j. 78 ICm 385/2011-54, insolvenční soud: [1] Vyhověl odpůrčí žalobě (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) a o nákladech státu (bod III. výroku). 6. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem z 8. ledna 2014 č. j. 78 ICm 385/2011, 103 VSPH 344/2012-98 (MSPH 78 INS 7618/2009): [1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 5. června 2012 tak, že žalobu zamítl (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a o nákladech státu (třetí výrok). 7. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. června 2016, č. j. MSPH 78 INS 7618/2009, 78 ICm 385/2011, 29 ICdo 44/2014-127 [jde o rozsudek posléze uveřejněný pod číslem 117/2017 Sb. rozh. obč. (dále též jen „R 117/2017“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Usnesením ze dne 1. března 2017, č. j. 78 ICm 385/2011, 103 VSPH 344/2012-154 (MSPH 78 INS 7618/2009), odvolací soud zrušil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 5. června 2012 a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 9. Rozsudkem ze dne 15. srpna 2017, č. j. 78 ICm 385/2011-191, insolvenční soud: [1] Žalobu zamítl (bod I. výroku). [2] Zamítl návrh žalobce na přerušení řízení (bod II. výroku). [3] Rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). 10. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 6. února 2019, č. j. 78 ICm 385/2011, 103 VSPH 1/2018-214 (MSPH 78 INS 7618/2009): [1] Zrušil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 15. srpna 2017 v bodech I. a III. výroku a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (první výrok). [2] Odmítl odvolání proti bodu II. výroku rozsudku insolvenčního soudu ze dne 15. srpna 2017 (druhý výrok). 11. Rozsudkem ze dne 11. května 2022, č. j. 78 ICm 385/2011-600, insolvenční soud: [1] Žalobě vyhověl (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (bod II. výroku), o nákladech státu (bod III. výroku) a o soudním poplatku (bod IV. výroku). 12. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 3, § 240 a § 242 insolvenčního zákona – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 13. V době, kdy se uskutečnilo odporované právní jednání, nebyl dlužník v úpadku a toto právní jednání nevedlo k jeho úpadku, takže nejde o neúčinné právní jednání podle § 240 insolvenčního zákona. 14. Dlužník jednal při uzavření kupní smlouvy v úmyslu zkrátit minimálně jednoho ze svých věřitelů (§ 242 insolvenčního zákona). 15. Žalovaný nevyvrátil domněnku uvedenou v § 242 odst. 2 insolvenčního zákona, takže platí, že dlužníkův úmysl mu musel být znám. 16. K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 14. června 2023, č. j. 78 ICm 385/2011, 103 VSPH 486/2022-636 (MSPH 78 INS 7618/2009): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 11. května 2022 v bodech I., III. a IV. výroku (první výrok, část věty před středníkem). [2] Změnil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 11. května 2022 v bodu II. výroku jen tak, že určil jinou výši náhrady nákladů řízení (první výrok, část věty za středníkem). [3] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 17. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 235 a § 242 insolvenčního zákona a z judikatury Nejvyššího soudu představované především zrušujícím rozsudkem ze dne 30. června 2016 (R 117/2017), rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2018, sen. zn. 29 ICdo 90/2016, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2015, sen. zn. 29 ICdo 80/2014, uveřejněným v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2016, pod číslem 47, nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2021, sen. zn. 29 ICdo 58/2020, uveřejněném v časopise Vybraná judikatura, číslo 12, ročníku 2022, pod číslem 108 – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 18. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními i závěry insolvenčního soudu, jež mají potřebnou oporu v provedených zjištěních a v obsahu spisu, na jehož rozsudek v podrobnostech odkazuje. Obstojí (tedy) závěr insolvenčního soudu, že právní jednání dlužníka spočívající v uzavření kupní smlouvy naplňuje skutkovou podstatu neúčinného úkonu (právního jednání) podle § 242 insolvenčního zákona. 19. Dlužník tímto neúčinným právním jednáním zkrátil věřitele Tělovýchovnou jednotu Sokol Hradec Králové [se splatnou pohledávkou z titulu směnečného avalu za výstavce směnky společnost T & J Optical, Prague, s. r. o. (dále jen „společnost T“) ve výši 2.750.000 Kč], přičemž byl srozuměn s tím, že tento věřitel nebude uspokojen (nepřímý úmysl). Převodem bytové jednotky snížil dlužník hodnotu svého majetku minimálně o 1.800.000 Kč, tedy o rozdíl mezi tržním oceněním bytu a kupní cenou, přičemž v řízení nebylo ani postaveno najisto, zda žalovaný uhradil dlužníku kupní cenu. Z tohoto pohledu rozumnému uvažování odporuje, že si dlužník po prodeji bytové jednotky v roce 2008 půjčil od P. T. (dále jen „P. T.“) celkem 1 milión Kč; první půjčku (300.000 Kč) mu P. T. poskytl již 13. září 2007. V důsledku prodeje bytové jednotky pod cenou se aktiva dlužníka snížila na 10.340.000 Kč, takže pasíva (10.531.678,40 Kč) převýšila aktiva. 20. Odvolací soud sdílí i závěr insolvenčního soudu, že žalovaný jako osoba blízká dlužníku přes poučení (jehož se mu dostalo u jednání insolvenčního soudu dne 10. září 2019) nevyvrátil domněnku dle § 242 odst. 2 insolvenčního zákona. II. Dovolání a vyjádření k němu 21. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 S